Páni, ani nevím, jak začít. Mysleli jste si, že se nevrátím? Já tomu do poslední chvíle taky nevěřila. Ne, že bych se vrátit nechtěla, to naopak. Spíš jsem nevěděla, jestli tu na mě ještě někdo čeká. :D
Nicméně, země se po mně opravdu neslehla. Pořád žiju. Pořád je mi devatenáct a jediné, co se změnilo je to, že mám maturitu z gymplu...relativně úspěšně splněnou :D a momentálně nejsem student. V polovině září odlétám do Anglie, kde mě přijali na vysokou školu a strašně se mi po psaní stýskalo. NICMÉNĚ, mám vážně obavy, že už nedopíšu žádnou povídku, kterou mám rozepsanou. Tím mám na mysli, jak Somebody To You (nepředpokládám, že někdo z Vás doufal, že se k tomu vrátím :D) a bohužel ani Nightingale. Což je mi líto asi nejvíc. Nápady by byly. Pořád mám věci, které by se mohly stát, ale problém je, že jsem se tam teď ocitla v takovém bodě, že nevím, jak dál a nevěděla jsem už tenkrát a nevím, ani teď, takže...protože by mi Nightingale bylo líto, tak tu spíš jen pozastavím, ale zbytek už určitě nedopíšu.
Spíš mi řekněte...kdybych měla něco, co bych psala, jestli tu ještě vůbec zbyl někdo, kdo by moje výtvory četl? :) Doufám, že jsem ještě neztratila všechny z Vás. :D Dejte mi určitě vědět.
Pořád Vás mám ráda. :)
Sherlock