Jsem to já. 
Holka, která žije zavřená ve své vlastní bublině, kde není nic nemožné. 
Uvěřila jsem tomu, že se dá vlastně splnit cokoliv, že risk je zisk a tak často dělám ve světě reálném mnohé chyby. Ale nelituji jich. Beru je jako výzvu.
Občas mě strhne silný proud řeky a já jen těžko lapám po dechu. Jindy balancuji na laně a snažím se nespadnout, protože lana nás dělají lidmi. Když spadnu z jednoho, chytím se jiného, ale to jen ztěží může být tak dobré jako to předešlé. Lana jsou vlastně pocity, emoce. Jste šťastní, ztratíte rovnováhu a najednou už nejste plni euforie, ale cítíte jak se váš úsměv pomalu vytrácí. Jste zamilovaní, ale balancujete příliš vysoko. Zamotá se vám hlava, uděláte krok vedle a padáte dolů. Až na zem. 
Delší dobu se snažím přijít na to, jak se na laně udržet, jak ho neztratit, ale zatím jsem nedošla k žádnému kloudnému závěru.
Mám ráda hvězdy. A Pluto. Ta planetka je kouzelná, něčím vyniká. Má svou vlastní symfonii, svou vlastní dráhu a nebojím se tvrdit, že její lano je to jediné, na kterém jsem ještě nikdy nezavrávorala. 
Těžko lidem popisuji co jsem vlastně zač. 
A tak zkrátka říkám, jsem to já.

Jakékoliv otázky směřujte do zpráv, ráda je zodpovím, nebo prohodím pár slov.