Drákula: temný osud

9.propojeni

Z pohledu Jane:

Vešla jsem do místnosti. Mia za sebou zavřela dveře 

radši zůstala na chodbě.

V místnosti jsem nikoho neviděla, to bylo divné.

Akorát co jsem před sebou viděla byl stůl.

Vydala jsem se k němu.

Na stole ležely různé věci, knihy, různé zbraně.

Ale můj pohled upoutala jen jediná věc a tou věcí

byla fotka na které jsem byla já.

A vedle ní ležela moje dýka, vzala jsem ji do ruky.

Najednou jsem ucítila něčí ruku na svém rameni.

Rychle jsem se otočila s dýkou v ruce.

Ježíši Kriste" zaklela jsem.

Málem jsem toho dotyčného zabila kdyby nechytil moji ruku.

Když jsem se pořádně podívala na tu osobu která mě zarazila 

abych ten hrozný čin neudělala, udělala jsem krok dozadu.

                                                    . . . . . . . . .

Z pohledu Vlada:

Už zase použila na mě tu dýku.

Kdyby bych byl člověk byl bych už dvakrát po smrti.

Ale zasloužil jsem si to. Udělala krok ode mě.

Dlužím ji vysvětlení.

Ty nejsi obyčejný člověk že jo ?" nečekal jsem že mi položí tuhle otázku.

Ano nejsem " odpovím ji.

Tak co teda jsi ?" znovu se mě zeptala.

Myslím že odpověď už znáš" řeknu.

                                          . . . . . . . . . . . .

Z pohledu Jane:

Pane bože" tohle jediné vyjde z mých úst.

Jsi upír" odvětím mu.

Podívám se na něho. Pohled mi opětuje.

Udělá krok ke mě.

Neboj se mě já ti nechci ublížit" slyším ho říkat a přitom mi

položí svoji dlaň na mou tvář.

Jsem nucena se mu podívat do očí.

Má tak laskavé oči. Vůbec nevypadá na člověka co by ubližoval lidem.

Až na tu noc kdy zabil Melody.

Proč si ji zabil ?" položím mu otázku.

Patřila k bratrstvu.

Co jsou zač ?" zeptám se.

Nemají žádné jméno, jsou to prostě lovci upírů. ukončí tuhle konverzaci

 a odtáhne se ode mě.

Tohle je nejspíš tvoje" slyšela jsem ho říkat.

Natáhl ke mě svoji ruku, ve které měl můj prsten po mojí matce.

Vzala jsem si ho k sobě zpět.

Děkuji" to jediné co ze mě vypadne.

Nakonec se neovládnu a obejmu ho.