Drákula: temný osud

14.Návrat domů

Z pohledu Vlada:

čekám na Jane venku musím z ní mluvit.

Za delší dobu vyšla ven, ostatní uvnitř večeřeli 

byla to skvělá příležitost si sni promluvit o samotě.

Musím ti něco ukázat" řekl jsem a natáhl jsem k ní svojí ruku.

Přistoupila ke mně a podala mi svoji ruku.

Jakmile se naše ruce dotkly přemístily jsme tak rychle jak to upíři

umí.

                                                             . . . . . . . . . . . . . .

Z pohledu Jane:

Ani nevím jak se to stalo nejdřív jsme byli u domu mého otce 

a pak jsme byli někde jinde.

To místo mi bylo povědomé ale odkud a pak jsem si vzpomněla

viděla jsem ho z té vize.

Byla to Transylvánie.

Podívala jsem se na Vlada.

Víš že se tomu říká únos" řekla jsem s legrace.

Začal se smát a já také.

Čemu se tak směješ" zeptala jsem se ho.

Ničemu" odpověděl ale dál se smál.

Takže tohle je tvůj domov ?" zeptám se

Býval to můj domov" odpověděl.

Musíme se vrátit zpátky" dodal

Dobře "odpovím mu a podám mu svojí ruku, teď už vím

co mě čeká.

                                                   . . . . . . . . . . . . . . . 

Z pohledu Vlada:

Byl to příjemný pocit se vrátit domů, ukázal jsem ho

nejdřív Jane.

Protože vím že se tam zítra vrátíme zas tentokrát ale všichni.

Když jsme se vrátili zpátky, vevnitř hrála nádherná hudba.

šlo vidět že se všichni vevnitř dobře bavili.

David tančil s Miou a Kristýna se tomu smála.

Když nás spatřila tak se zeptala 

Kde jste byli ?"

Na menší procházce" odpovím.

Pojďte vy dvě hrdličky" vzala nás oba

dva za ruce.

Tak šup chytněte se za ruce" přikázala nám.

Já nevím jestli je to dobrý nápad" odpovím s Jane současně.

Ale no tak" řekne Krista.

Oba se chytneme za ruce.

Jane mi dá ruku na rameno a já jí dám ruku kolem pasu.

Slyším tichý smích , je to Miin smích.

Najednou se začneme všichni smát.

Tak dobře mládeži dost" ozval se David.

Vyklidíme těm dvěma pole šup" všichni si šli sednout

na Davidův příkaz.

Tak Kristy můžeš"

Kristýna vzala do rukou ovladač a zaplá tím rádio.

Ozvala se příjemná melodie.

Můžem" zašeptám Jane do ucha.

Ano" zašeptá.

A tak se dáme do tance.

                                            . . . . . . . . . . . . . . . 

Z pohledu Jane:

Jakmile začneme tančit všechno se kolem nás 

zpomalí, jenom se na sebe díváme nic víc a necháváme

se unášet tancem a melodii písničky Hunger od Ross Copperman.

Jakmile písnička přestane hrát něžně se políbíme.

Najednou začnou všichni v místnosti výskat.

Nám to dvěma nevadilo.

                                       . . . . . . . . . . . . . . .

Z pohledu Vlada:

I když ostatní dělali takový povyk my jsme se stále

s Jane na sebe dívali.

Jane odvrátila tvář ode mě.

Tak dobře to by už stačilo, zítra nás čeká dlouhá cesta

jdeme všichni spát" řekla.

Otočila se na mě s úsměvem na tváři.

Běž" řeknu ji. Já spát nepůjdu musím jít ven

lovit.

Dobrou" stačí říct Jane a pak zmizí do svého pokoje.

Já mezitím mizím ven ukojit svůj hlad.

Ať mám na zítra dost síly.