Thirteen

1. kapitola

,, Dobrý den, mluvím se slečnou Jacksonovou" Z telefonu se ozval ženský hlas.

,,Ano. Kdo jste?" Zeptala jsem se a přitom si z tašky vyndavala učebnice.

,,Mé jméno je Natalia Rushman." Její jméno mi nic neříkalo.

,,A co ode mě potřebujete?" Znovu jsem se jí zeptala, ale tentokrát chvíli váhala s odpovědí.

,,Potřebuji se s vámi setkat."  Můj výraz se změnil v nechápavý i když ho ta Natalia nemohla vidět.

,,Proč?"  Všechnu svou pozornost jsem nyní věnovala jen hovoru.

,,Nemohli bychom to probrat někde v kavárně?"  Povzdechla jsem si. Vůbec jsem netušila co po mně může chtít.

,, Buď mi okamžitě řeknete, co po mně chcete nebo s vámi nikam nepůjdu." Ta ženská pomalu začínala být divná.

,, Řeknu ti to až v té kavárně. Za půl hodiny buď připravená. Vyzvednu tě v černém BMW. "  Řekla nekompromisně a zavěsila.

Rychle jsem vyběhla do svého pokoje. Sedla jsem si ke svému počítači a vyhledala její jméno. Klikla jsem na první načtenou stranu.

Natalia Rushman

Osobní asistentka Anthonyho Starka.
Mluví Latinsky, Německy, Francouzky, Rusky a Anglicky.
Vyhrála modelingovou soutěž v Tokiu.

Rychle jsem přejela pohledem i zbytek, ale nic zajímavějšího tam nebylo. Povzdechla jsem si a prohrábla jsem si svoje hnědé vlasy.

Začala jsem přecházet po pokoji. Dělám to vždy, když jsem nervózní. Po chvíli jsem přešla ke skříni ze které jsem si vytáhla černý, hebký svetr a džíny stejné barvy.  Oblékla jsem si to. Podívala jsem se na zrcadlo vedle skříně. Rukou jsem si uhladila vlasy, abych je neměla tak rozcuchané.

Šla jsem ke stolu odkuď jsem si vzala telefon. Dala jsem si ho do kapsy. Zhluboka jsem se nadechla a rozešla se dolů do kuchyně, kde jsem nechala svůj batoh. 

Posadila jsem se na jednu ze židlí a zahleděla jsem se z okna přímo naproti mě. Venku to vypadalo, že se každou chvíli rozprší.

V hlavě jsem si ještě jednou prošla všechno nelegální, co jsem kdy udělala. Věděla jsem, že je  Anthony Stark Iron man, ale nic horšího než, že jsem ve školce ukradla hračku jsem neudělala.

Najednou se ozval zvonek od vchodových dveří. Trhla jsem sebou a rychle vstala. Mobil jsem si dala zpět do kapsy a běžela jsem otevřít. Přede dveřmi jsem se zastavila, zhluboka jsem se nadechla a prudce otevřela.

Stálá tam mladá žena s kratšími zrzavými vlasy. Měla na sobě obyčejné džíny, černé tričko a koženou bundu. Hrozne mi někoho připomínala.

,, Vy jste Natalia?" Zeptala jsem se. Lehce přikývla a vstoupila dovnitř. Bez vyzváni. Jemně mě odstrčila na stranu a šla do kuchyně jako by se tu vyznala.

Zavřela jsem dveře a rychle jsem jí dohnala na konci chodby. Neměla jsem z ní moc dobrý pocit.

,,Říkala jste, že pojedeme do kavárny."  Zvláštně se na mě zadívala, ale neodpověděla. Povzdechla jsem si. Byla bych radši, kdybychom jely do té kavárny. Bylo by tam více lidí. Více svědků. Usmála jsem se nad svou paranoiou.

Jakmile jsme došly do kuchyně obě jsme se usadily naproti sobě.

,,Takže, můžete už konečně říct, co ode mně chcete?" zeptala jsem se ne zrovna hezkým způsobem. Nechtěla jsem aby to vyznělo tak hnusně.Natalia si povzdechla a začala mluvit.

,,Určitě sis moje jméno vyhledávala, že?" trochu jsem přikývla a ona pokračovala. ,,Natalia Rushman není moje právé jméno." Než jsem stihla jakkoliv zareagovat, mluvila dál. ,,Zatímco ty o mně nic nevíš, já o tobě vím všechno."

Drze jsem jí skočila do řeči. ,,Co má tohle znamenat! Můžete přestat mluvit v hádankách a konečně mi říct, proč jste tady? A nebo taky můžete hned odejít!" Neúmyslně jsem na ní začala křičet.

Ona, ale vypadala jako by jí to bylo jedno a znovu začala ledově klidně mluvit. ,, Tvá matka tě opustila, když ti byly tři roky."

Koukala jsem na ní jako kdyby spadla z Marsu. Jak mohla tohle mohla vědět. Jediný kdo to kromě mě věděl je můj otec, nikdo jiný a pochybuji, že by jí to řekl.

,,Kdo vlastně jste?" Znovu jsem se zeptala a doufala v pravdivou odpověď. Podívala se na mě vyčítavým pohledem.

,,Natasha Romanoff. Tvoje matka."