Místo konání: Edmonton, Kanada - hrálo se bez diváků v tzv. bublině. Hráči museli před každým zápasem podstupovat testy na koronavirus.
MOJE HODNOCENÍ:
Pro začátek: Takže tady to máte, můj pohled na tohle mistrovství a vlastně celý náš juniorský hokej a výchovu mládeže. V prvé řadě chci říct, že nejsem žádný odborník a ani se do této pozice stavět nechci. Všechny věci, které zde budu uvádět, jsou čistě můj názor jako fanouška, který už hokej sleduje hodně dlouho, poslouchá rozhovory s odborníky a zajímá se o statistiky. Moje slova nemají nikoho poškodit ani zesměšnit. Klukům děkuji za odvedené výkony v turnaji a bojovnost, především v zápase s Ruskem.
Nejlepší hráči turnaje z každého týmu: Začněme pozitivně a to nejlepšími hráči (podle mého názoru) letošního turnaje. Rozhodla jsem se vybrat vždy tři z každého týmu, ačkoliv jsem nesledovala všechny zápasy, takže s některými možná nebudete souhlasit. USA: Zegras, York, Turcotte KANADA: Cozens, Pelletier, Levi FINSKO: Lundell, Heinola, Niemela RUSKO: Amirov, Knyazev, Mukhamadullin ŠVÉDSKO: Soderstrom, Holmstrom, Gunler NĚMECKO: Stützle, Peterka, Elias ČESKO: Lang, Svozil, Jiříček SLOVENSKO: Latkóczy, Mrázik, Němec ŠVÝCARSKO: Knak, Allenspach, Meier RAKOUSKO: Rossi, Lindner, Wraneschitz
Zhodnocení turnaje aneb další rok bez medaile! Na tomhle turnaji se jako na minulých ukázalo, že se nám TOP5 vzdaluje a co hůř, týmy, které si stojí v žebříčku IIHF za námi, se na nás rychle dotahují (viz. Německo, letos šli na draftu tři jejich hráči, než se dostalo na prvního Čecha).
Ve skupině jsme dokázali překvapit Rusy a jasně porazit Rakousko, ale dva další zápasy dopadly debaklem - Švédsko i USA nám nasázeli sedm gólů. Rozdíly v individuálních schopnostech byly více, než zjevné, přesto si myslím, že v těchto zápasech zapracovala hlavně hlava. Po druhém gólu se hráči naprosto sesypali, nohy jako by jim zdřevěněly a úplně přestali hrát. Chybí nám zdravé sebevědomí a individuality, které by ho do týmu mohly přinést.
Ve čtvrtfinále jsme pak narazili na Kanadu - snad nikdo nemohl skutečně čekat, že bychom je mohli porazit. Něco takového se mohlo podařit jedině nějakým zázrakem a gólman by musel excelovat. Nestalo se ani jedno ani druhé a ještě ke všemu se přidala mizerná střelecká produktivita, která nás provázela celým turnajem (když nepočítáme zápas s Rakouskem; skóre 3:17 za čtyři zápasy je opravdu špatné, v produktivitě jsme na turnaji skončili na 8. místě. Za námi už jsou jen Rakousko a Švýcarsko. Pro zajímavost: Německo obsadilo 3. místo)
Dá se tedy říct, že byl turnaj zklamáním?
Podle mě vlastně ani ne. Kluci ho odehráli jak nejlépe dokázali. Na ně to házet nemůžeme, ani na žádného z gólmanů.
Jak se můžeme srovnávat s Kanadou, když od roku 2004 mělo Česko 19 hráčů v prvním kole draftu NHL a takových 19 hráčů přivezla Kanada pouze letos? To je jak nadávat na českého sprintera, že neporáží ty afroamerické. Nemáme absolutně zdroje ani prostředí na to soupeřit s Kanadou nebo Švédskem. Už 15 let nejsme konkurenceschopní s tou naprostou světovou špičkou z mnoha naprosto logických důvodů a my stále očekáváme, že je budeme porážet. A jediný racionální důvod, proč očekáváme výsledky je "vždyť to přece před 20ti lety šlo, tak proč ne teď!" To není argument, je potřeba jít do hloubky.
Tak tedy: proč ne teď?
1) Hokej se změnil. Je potřeba to přijmout a přizpůsobit se tomu. Stále jsme si jeli "to svoje", výchova hráčů se nijak nezměnila, ačkoliv hokej ano a než jsme na to přišli, ostatní státy už jsou zcela jinde. My hokej umíme, ale není to verze 2020. To je ten důvod, proč nám to na šampionátech nefunguje. Je to větší problém, než se zdá. Máte spousty trenérů, kteří svou práci dělají určitě dobře, ale vy potřebujete, aby zapomněli na některý zákonitosti, který jim fungovaly celý život. Jinak se nemůžeme posunout dál, právě naopak, budeme se stále propadat.
Mám pocit, že je naše hra někdy až příliš založená na "systému". Hráči mají přesně určeno, kam se mají postavit, jak mají jet, co mají dělat, když se s pukem dostanou přes modrou čáru. Nepodporujeme žádnou kreativitu. Hráči by sami měli o té hře přemýšlet. Zkoušet kličky, vymyslet nějakou šikovnou přihrávku - kdo sledoval třeba Stützleho, Cozense, Zegrase... určitě ví, o čem mluvím.
Líbí se mi, co řekl Rikard Grönborg (vousatý viking, bývalý trenér Švédů) v diskusi o švédském modelu: "Players are allowed to make decisions" a k tomu patří i chybná rozhodnutí. Čímž se dostáváme k dalšímu problému.
2) Chyby. Nejlépe to asi shrnul Hubáček po hodnocení minulého MSJ: ve Finsku, když udělá hráč chybu, tak mu trenér řekne: běž tam znovu a zkus to lépe. U nás trenér hráče posadí na lavičku nebo ho seřve, ať prostě radši nic nevymýšlí. My sami v hráčích jakoukoliv kreativitu zabíjíme. S tímto úzce souvisí i důvod, proč mladí kluci nehrají v extralize, což vidím jako další problém.
3) Junioři nehrají v extralize. Proč? Protože se je trenéři bojí nasazovat. Ten mladej kluk totiž nebude dobrý hned za tři zápasy. Možná nebude dobrý ani za měsíc, ale pokud na sobě chce pracovat, pokud pro to chce dělat všechno a trenér mu dá opravdovou důvěru: to znamená ne že to bude šmidlit někde ve čtvrté formaci a odehraje za zápas tři minuty, tak potom začne bodovat, bude hrát dobře. A ohromně moc mu to dá. Tady se mi třeba líbí Libor Zábranský z Komety. Je trenér i majitel zároveň, takže se nemusí bát o práci. Nasazuje proto celkem dost mladých a sám říkal, že proto teď Kometa nepodává nejlepší výkony, ale stojí si za tím co dělá, protože věří, že mu to ti mladí nakonec vrátí.
4) Kvalita juniorské soutěže. To je téma samo o sobě. Možná by ani nebyl tak velký problém, že mladíci nedostávají šance v extralize, kdyby měla jejich juniorská soutěž nějakou kvalitu. Tu však vůbec nemá. 20 týmu je zkrátka příliš mnoho. Rozhodně bych ten počet zmenšila, aby byla větší konkurence - mohli by tak hrát jen ti opravdu dobří. Museli by do zápasů dávat všechno, pracovat opravdu po celý ten zápas, aby vyhráli, protože by proti nim stál podobně silný tým. A k tomu se váže ještě jedna věc: ti nejlepší odcházejí do zahraničí, kde mají prostor pro větší rozvoj.
5) Peníze. Hokej není levná záležitost. Peníze v něm hrají celkem podstatnou roli a hokej tak není dostupný všem. Do jaké míry však hrají peníze roli třeba v nasazování hráčů? (viz. kauza kolem V. Růžičky). Je to časté nebo šlo jen o ojedinělý případ? To se můžeme jen dohadovat. Stejně jako s protežováním hráčů slavných rodičů - o tom však každopádně můžeme říct, že existuje. Těžko je to však věc, která by se měla vyčítat samotným hráčům. Tohle jde za rodiči a trenéry. Oni by si měli sáhnout do svědomí.
Zkrátka, nedá se říct jedna věc, která by vysvětlovala, proč jsme nyní v hokeji tam, kde jsme. Je to spektrum mnoha důvodů, které by ovšem mohl svaz napravit, kdyby chtěl. Jenže chce? V prvé řadě si musí přiznat, že jsme na tom špatně. To je první krok ke změně.
Ok, vím, že je to "trošku" delší, takže tleskám, pokud vůbec existuje někdo, kdo došel až sem :D. Můžete mi napsat, co si o tom myslíte vy.
Já se každopádně těším na další mistrovství a doufám, že ti, kteří mohou, začnou s mládeží něco opravdu dělat. Začíná to totiž už u těch nejmenších. Snad se zase za pár let budeme moci měřit s těmi nejlepšími.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
