Muflonská Kronika

EPOS O MENHYRDEŠOVI

Menhyr a Menhyrda měli mnoho, mnoho a ještě jednou mnoho potomků a potomčat. Nyní si domyslete, co bylo náplní jejich dne. Nicméně, jejich potomci a potomčata měli také mnoho, mnoho a ještě jednou mnoho potomků a potomčat. A tito potomci a potomčata potomků a potomčat Menhyra a Menhyrdy měli taktéž mnoho, mnoho a ještě jednou mnoho potomků a potomčat. Takto to fungovalo několik století, přičemž se náplň dne potomků a potomčat potomků a potomčat potomků a potomčat Menhyra a Menhyrdy nijak nezměnila.

Jedním z potomků a potomčat potomků a potomčat potomků a potomčat atd. Menhyra a Menhyrdy byl chlapec jménem Menhyrdeš. Naneštěstí měli jeho rodiče přílišné množství potomků a potomčat, jelikož se věnovali již výše zmíněným každodením aktivitám o něco více než jejich předkové. Tento přebytek potomků a potomčat měl za následek Menhyrdešovu zanedbanou výchovu. Bohužel byl Menhyrdeš o trochu citlivější než jeho sourozenci, a proto na něm zanedbaná výchova zanechala trvalé následky. Svou poškozenou psychiku si kompenzoval nadáváním na svatého Muflona, který podle něj vše vymyslel špatně. Dospělo to až k tomu, že Menhyrdeš ve svatého Muflona úplně přestal věřit.

Své názory se rozhodl šířit dále, až si našel spoluhříšníka - chlapce, jenž se jmenoval Menkidu. Tomu Menhyrdeš dopomohl státi se agnostikem, aby v tom nebyl sám. Jednou si tato sekta - stále obsahující pouze dva hříšníky - usmyslela, že dokáže ostatním obyvatelům planety Země, že svatý Muflon je pouhým výplodem jejich fantazie. Rozhodli se, že SNÍ MUFLONÍ MASO.

Podle nich, pokud svatý Muflon nijak nezareaguje, neexistuje. Ulovili tedy muflona. Nic se nestalo. Uvařili muflona. Stále se nic nedělo. První sousto muflonského masa okusili, ale stále žádná reakce nepřicházela. Tato událost oba muže utvrdila v jejich přesvědčení o neexistenci svatého Muflona. To byl ovšem omyl! Svatý Muflon k nim byl pouze milostiv a dal jim šanci na nápravu, uvědomovav si, že každý dělá chyby. Jenže Menhyrdeš a Menkidu si to vyložili špatně a vzhledem k tomu, že lidé vždy chtějí dělat to, co je zakázané, rozhodli se pojídat muflonské maso dál. Jejich běsnění dosáhlo až toho, že učinili rozhodnutí o snězení vládce muflonů - velikého a moudrého Mufšaby.

Mufšaba vládl z obrovského prastarého baobabového lesa. Menhyrdeš a Menkidu neváhali a vydali se na cestu. Na okraji baobabového lesa se rozhodli pár stromů pokácet, aby krom zabitého muflona spáchali ještě nějakou škodu. Chvíli káceli, ovšem zanedlouho se zvuk jejich kácení donesl až k uším samotného Mufšaby. Optimistický Mufšaba se vydal prouzkoumat nové dění v jeho přenádherném lese doufajíc, že s nově příchozími bude míti šanci prohodit pár slov. To ale v úmyslu Menhyrdeš a Menkidu rozhodně neměli - stavěli už ohniště na upečení mufloního masa. Když se s nimi Mufšaba setkal, s hrůzou zjistil, že se nejedná o přátelskou návštěvu. Mufšaba se už už nacházel na prahu smrti, nebo spíše ohniště, když v tom zasáhl svatý Muflon, jehož pohár trpělivost právě přetekl.

Svatý Muflon je sice velice, ba dokonce převelice milosrdný, ale co je moc, to je moc. "Muf!" řekl svatý Muflon a rázem se Menkidu a Menhyrdeš ocitli přesně tam, odkud vyrazili. Když se jeden druhého chtěli zeptat, co se stalo, narazili na veliký problém - nerozuměli si a tak na sebe pouze bezradně zírali. Ani oni již neměli žádné pochybnosti, že svatý Muflon existuje.

Zpětně svých činů litovali, jenže už bylo pozdě. Svatý Muflon stihl promíchat jazyky všem lidem na této planetě a potrestat je tak za to, že kvůli jednomu jedinému přebytku dětí a následnému zanedbání výchovy byla prolita krev posvátného tvora - muflona.