Jen návrh#2

8 2 1
                                        

Z pusy mu vytékal pramínek mužovi krve, potichu zamumlal,,MMM Bé pozitivní"asi si myslel, že ho neslyším.

Vedle mě se jako kouzlem objevil Jake. Pomalu a zřetelně se mi snažili vysvětlit že jsou 500 let staří upíři, já jim na to na to s humorem v krvi odpovím že jsem britská královna, oni se na mě chvíli zmateně dívají, pak se na sebe otočí a jejich pohledy se střetnou, šibalsky se usmějí, že to skoro vypadá jako když si čtu myšlenky otočí se na mě a jich obličej se začne měnit. Panebože narostly upíří zuby, vyjekla jsem se když jsem zjistila že mi říkali pravdu.

V křoví za mnou se pohnulo nějaké zvíře a tak převedlo klučičí pozornost ze mě samo na sebe. Nechtěla bych právě teď být v jeho kůži.

Využila jsem příležitosti co mi nabídlo nějaké zvíře a rozběhla jsem se domů. Běžela jsem co nejvíce to šlo když jsem dorazila domů vběhla jsem udýchaná do pokoje a rozvalila se na posteli.

Celou noc jsem probrečela, nemohla jsem tomu uvěřit Luke a Jake byli tak milí nemůžu být krvelačná monstra, ne nemohou, nesmějí. To nemůže být pravda, musí to být jen sen, hodně zlý sen,žádný sen noční můra.

Ráno jsem se rozhodla že nepůjdu do školy nechci se přeci rozbrečet uprostřed hodiny. Musím se jim vyhnout bojím se, sice mě vždycky upíři fascinovaly ale nechci aby to byl někdo z mých blízkých obzvlášť NE oni, mám je ráda.

Ale stalo se. 😔
Uplynul den, týden, měsíc, Erikovi už to přišlo divné, a tak se mě zeptal co se děje a proč nechodím do školy, Odpověděla jsem jednoduše pohádala jsem se s Jakem a Lukem.

Chvíli po půlnoci mě probral zvuk kamínků padající na mé okno v ložnici, byl to Jake otevřela jsem okno, a on se mě zeptal jestli může jít dál, nepřemýšlela jsem a vyhrkla ano ale že se nejdřív musím obléct.

Najednou se objevil za mnou, asi to neslyšel do konce, stála jsem před ním jen roztomilé noční košilce natáhla pro župánek a oblékla jsem si ho.

Začal se mi omlouvat že mi to neřekli hned a nabídl mír, přijala jsem to.

Poprosila jsem ho o odchod že musím jít spát, řekl mi sbohem a vyskočil z okna jako kdyby mé okno nebylo ve druhém patře ale v přízemí. Vyjekla jsem a rozeběhla se k oknu. Pod mím oknem a ani nikde okolo Jake nebyl. Ulevilo se mi že tam někde není rozpláclej jako moucha na čelním skle u auta. 🤔☺️🤣😂😔

_______________________________________
Další část příběhu napíšu až tu bude nejmíň 2 voty, protože jinak by bylo zbytečné něco takového psát. 🤔👋

Mythical LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat