Všechny cesty někde končí

Hunter

Sedím na římse okna a koukám ven. Venku je sníh, ale ani živá duše, jen sem tam nějaký zbloudilý pes nebo pták. Už to není jako dřív. Jako v mlze si pamatuji chvilky kdy jsem byla s rodiči venku a stavěli sněhuláky, ale to už je dávno pryč. Narozdíl od toho, abych vyšla ven musím být zavřená doma a koukat z okna. Při každém výdechu se mi ten kousíček okna zamlží. Už mě to unavuje, chci ven na vzduch, bohužel nesmím, jsem rizikový občan. Aby jste to pochopili, jsem hunter, hunteři jsou lidi s nadpřirozenými schopnostmi, já mám hodně dobrý čich a zrak. S nástupem nového majitele nás zavřeli v domech. Majitel se mu říká, protože nás vlastní my jsme pro lidstvo jako psi. Majitel o nás rozhoduje vše, jeho oblíbenci mohou ven a mohou vše, bohužel já to nejsem. Nesnáší mě, protože jsem prý krvelačná což si osobně nemyslím a nepovažuji to za korektní výraz, jelikož je pravda, že jsem dříve byla živena krví, ale to je minulost. A stejně nemůžu být zavřena na doživotí. Chci se bavit a žít, místo toho sedím doma a koukám z okna. Je to k zbláznění. Nechci už mít svou schopnost, chci být normální. Chci zažít lásku, bolest, strach, úzkost a chci mít kamarádky, chodit do školy a chci normální život. 

Už ani nevím co se stalo, najednou jsem se vzbudila a už jsem neslyšela každý zvuk i to smetení prachu prachovkou. Co se to stalo opakovala jsem stále dokola a ani zrak jsem neměla jako včera. Slezla jsem dolů po schodech do spodního patra, počkat my máme druhé patro? Co se to stalo? V kuchyni byl nějaký pár co mě oslovoval Juliet, ale já se tak nejmenuji vždy mi říkaly Rox. Vzpoměla jsem si co jsem řekla včera. To znamená, že jsem někdo jiný, jsem obyčejná školačka, zakřičela jsem tak nahlas, že se na mě ti lidé nechápavě podívaly, ale po chhvilce tomu nevěnovali pozornost. Dali mi do ruky jídlo a já se chystala jít zpět do svého pokoje, ale v tom mě zastavili a řekli, že bych se měla obléct sníst si jídlo a jít do školy. Tak jsem jim jen poděkovala za jídlo a šla se obléct. Ta komora které říkali šatna, byla plná oblečení. Když jsem se oblékla, sešla dolů, vzala automaticky brašnu a vyšla do školy, ani nevím jak, ale znala jsem cestu. Ke škole jsem došla brzy, byla tam jen Amanda, Sandra, Dean a Kirk. Pořád nechápu jak vím jejich jména ikdyž je vidím poprvé. Amanda a Sandra jsou řekněme královny, Dean a Kirk jsou jakž takž normální pak je tu Charlotte, říkám jí Charlie ta je moje BFF a zbytek třídy o těch ani nestojí mluvit. 

Konečně máme oběd, ale myslím si, že tenhle život stojí za to. Jen nechápu co budeme hodinu a půl dělat než budeme mít další vyučování, máme mít nového profesora. Charlie je k nevydržení pořád jen mluví o tom profesorovi, že prý je od nás jen tři roky, že je to paráda a jak bude vypadat, co bude učit? Prostě pořád jen o něm. Šli jsme k starému rybníku který byl zamrzlý jako každý rok. Přišel za námi i Kirk, sedl si vedle mě a celý se napnul jako tětiva. Chvíli, no hodinovou chvíli jsme si povídali a Kirk se zvedl a odešel, až byl v nedohlednu Charlie do mě rýpla loktem a pronesla, že se nejspíš Kirkovi líbím. Trochu jsem se začervenala, ale nedala jsem to na sobě znát. Tak jsme se sebraly a šli ke škole, přeci jenom je lepší tam být brzy a jít do třídy, než mrznout venku. Vešli jsme do šatny plné lidí a snažili se dostat k věšákům. Pět minut jsme byli v šatně, pět minut a už mi to přišlo jako věčnost. Když jsme se dostaly do třídy byla tam naše třídní a mluvila s nějakým mužem. Oh můj bože zašeptala jsem Charlie. On se na mě kouknul a usmál se. V jeho očích byla jiskra a ten šibalský usměv. Zalapala jsem po dechu a usmála se, najednou jsme se smáli obě, jak já tak Charlie. Třídní se na nás káravě podívala, ale to nás vybudilo k většímu smíchu, až když se na nás obrátil i ten muž pochopili jsme, že to asi není vhod. Po chvilce co domluvil s naší třídní zazvonil zvonek. Sedli jsme si do lavic a čekali co bude. Ten muž se nám představil jako Mateo. Mateo má být naším novým třídním učitelem. Pak jen něco říkal, ale to jsem nevnímala pouze jsem sledovala jeho pohyby, narozdíl od Kirka který byl mnou posedlý. 

:) Snad se vám první díl líbí, nechala jsem to v téhle fázi jelikož je to takhle celkem otevřené a tím pádem se mi bude lépe psát další kapitola.