Všechny cesty někde končí

Hunter II.

Už ani nevím, jak dlouho jsem v tomto životě, možná pět měsíců, možná více. Co vím určitě je, že jedeme na "ozdravný pobyt", nechápu co je ozdravného na škole, ale v přírodě. Každopádně se těším, protože budu venku, s Mateem a Charlie, celý týden. Zítra odjíždíme, takže mám zbaleno vše včetně plavek. S Charlie jsme se domluvili, že bude spát u mě, protože od nás je to kratší. To si umíte představit co se dělo, polštářová bitva jasná volba, horory, deskové hry, focení na insta no byl tu celkem psotník. Někdy v jednu ráno jsme řekli, že nejspíš půjdeme spát.

Je sedm hodin ráno a tak jsme vystřelili z postele. Rychle jsme se oblékly vzali snídani do ruky, kufry a vyrazili ke škole. Byly jsme tam první, až na Matea. Mateo tam stál a něco dělal na mobilu. Přišli jsme k němu a začli si povídat, Mateo chvíli stál a pozoroval nás a nakonec se k nám přidal. 

Postupně přijížděl autobus a přicházeli i ostatní.  Do autobusu se všichni tlačili jak zvířata. Já a Charlie jsme si sedli dopředu k Mateovi, abychm si mohli povídat. Cesta byla celkem dlouhá a hrbolatá, ale to se přežít dalo. Jeli jsme snad dvě hodiny. Když jsme přijížděli, zahlédla jsem chatky. Mi budeme v chatkách? Zeptala jsem se a Charlie se na mě koukla, jako bych spadla z višně. Mateo se pousmál a prohlásil, že chatky budou rozděleny dle něho.  

Když jsme se postavili do řady před chatky Mateo prohlásil, že první je jeho. Pak to začlo být zajímavé. V druhé chtace jsme byli já, Charlie a volná postel, třetí byli Kirk, Dean a Onder, pak už to šlo ráz na ráz. 

Po celkovém vybalování, zabydlování a rozkoukání, jsem spozorovala kousek u lesa nějakou postavu, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, přeci jenom to mohl být nějaký člověk. Chvíli jsem dumala, ale pak mě vyrušil Mateův hlas. Svolává nás na oběd, strčila do mě Charlie a vyběhla z pokoje. Sebrala jsem se a šla za ní. Na oběd jsme měli knedlíky na sladko, nejsem fanda sladkého, přeci jenom byla jsem Hunter. Zachránil mě bufet, koupila jsem si balíček sušeného masa a šla k Charlie která stála venku a hádála se s Amandou. Vyběhla jsem za ní. Když jsem tam doběhla Amanda se do mě začla navážet. Vzhledem k tomu, že jsem na to byla zvyklá z doby Hunterů tak mi to bylo jedno, ale co mi nebylo jedno tak to, že Charlie udeřila. Jednu jsem jí vrazila, nechápu proč, ale stalo se to. Mateo nebyl úplně rád, viděl jen jak jsem vrazila já jí. Kirk mě chytl, dal mi ruce za záda, abych se do ní nepustila. Zatím přiběhl Mateo a káravě se na mě kouknul. Naznačil mi, abych šla za ním. 

Podržel mi dveře od chatky a já se na něj lehce usmála a poděkovala, ale jemu do úsměvu nebylo. Začla jsem mu vyprávět co se stalo a proč jsem to udělala. Chvíli jsem tam pak tiše sedla a poslouchala jeho dech. nevím co se to stalo, ale ruplo mi v bedně a políbila jsem ho. Když jsem se vzpamatovala a pochopila co jsem udělala, začli mi téct slzy. On mi jen zvedl bradu, utřel mi je a přiložil mi prst ke rtům. " Nikomu ani muk", řekl a pousmál se. Srdce mi bilo jako o závod nevěděla jsem co se děje, ale chtěla jsem víc. Vyběhla jsem do naší chatky a zakřičela "neuhodneš co se mi stalo", pak jsem si uvědomila co Mateo řekl. Charlie se na mě tázavě podívala a řekla " no to neuhádnu", zmlkla jsem a jen jsem se na ni koukla a sklopila nacvičeně oči. Charlie pochopila, že jsem asi dostala trest, tak to nechala být. Posadila jsem se na postel a vytáhla knížku.                       Zbytek dne jsme jen hráli hry.

Večerku jsme dostali celkem brzo. Osprchovala jsem se a celkově vykonala večerní hygienu. Když jsem se podívala z okna zahlědla jsem zase nějakou postavu na kraji lesa, ale tentokrát na mě ukázal prstem. Nevěnovala jsem tomu pozornost a vešla do pokoje za Charlie. Ta už ležela v posteli a skoro spala. Tak jsem počkala než usnula. Když spala šla jsem ven koukat se na noční oblohu.

Když byla noc úplně temná, šla jsem zpět do chatky. Na chvíli jsem se zastavila pod lampou. Něco nám koukala do okna, něco pozorovalo jak Charlie spí. Byla jsem odhodlaná to následovat. Dřív než jsem se rozběhla za tou postavou z chatky vylezla vystrašená Charlie, nemluvila pouze výraz v jejím obličeji mluvil za vše. Ať už viděla cokoliv, bylo to hrůzu nahánějící. V jejích očích jsem viděla úzkost a strach, nebudu lhát líbilo se mi to jsem k tomu vyšlechtěná, ale nesmím to na sobě dát znát teď jsem člověk. Vzala jsem Charlie za rameno a snažila se ji uklidnit. Byla hodně ve stresu, uložila jsem ji do postele a pro jistotu si lehla k ní, aby se cítila v bezpečí.     Když znovu usla začalo to znovu, můj sluch se vrátil, slyšela jsem kroky, šlo to k naší chatce, kroky se stále přibižovaly. Je tu slyším to. Rychle jsem vzala Charlie do náručí a odnesla jsem ji na mou postel, dál od okna, zatáhla jsem závěsy a začla se hrabat v mém kufru, protože někde na dně by měl být nůž. Beru si ho všude, protože nikdy nevíš. Slyšela jsem jeho dech, jeho ruka šáhla po klice a ledově klidným hlasem pronesl větu ze které jsem dostala trochu strach, " jsem tu, abych dílo dnešního večera dokončil", šáhl po klice. Já pevně sevřela nůž a vyčkala než se dveře otevří dokořán, ale než jsem stihla cokoliv udělat zaasáhl mě pohled Matea. Mateo byla jsem zmatená, co se to stalo? Chvíli jsme na sebe zmateně koukali a pak mi došlo, že pouze četl nahlas krominální román. Jsem blbá jak mě to jen napadlo, že by uprostřed noci do chatky kde jsem čirou náhodou já přišla nějaká postava a chtěla nás zabít. Nenápadně jsem založila nožík do kapsy a šouravým krokem se doplazila k posteli, Mateo tam furt stál a zaraženě koukal na to místo kde jsem stála. Po chvilce se jen nadechl, na patě se otočil ukázal na dveře a jako tělo bez duše odešel. Začla jsem se smát a nemohla to zastavit. Pak už jsem jen pomalu usnula. 

Ráno jsem vstala jako jedna z prvních, vytáhla svůj balíček sušeného masa co jsem koupila včera. Jako ranní jídlo se to dá odfrkla jsem a začla to do sebe ládovat. Než se vzbudila Charlie zvládla jsem i ranní hygienu, takže měla koupelnu pro sebe. Na snídani jsme mohli chodit samostatně. Tak jsem na Charlie počkala až v jídelně. Než přišla sedla jsem si k Mateovi a vysvětlila mu co se večer stalo. Vypadal vpohodě tak jsme to nechali být. Když jsem odcházela k Charlie ke stolu zašeptal mi do ucha větu kterou jsem nemohla dostat z hlavy. " Večer tě čekám", poskočilo mi srdce a rázným krokem jsem vyšla k Charlie. Zbytek času jsme si s Charlie povídaly. Po jídle jsme šli na pokoj a převlékly se do sportovního oblečení. Šli jsme hrát hry přez celé dopoledne. 

Oběd byl tentokrát masitý což jsem ocenila a byl celkem dobrý. Na chvilku jsme měli odpolední klid, nechápu nač, ale nejsem proti. Dnes máme jít na celodenní tůru, celkem se těším, protože nebudeme hrát hry a budu moct být Mateovi po boku. Chodili jsme hodně lesem a zase vymyslel nějakou hru. Když kdokoliv zařve "stopa" musíme se schovat. Smůla pro ně schovávat se umím nejlépe.             Už mě ta hra nebaví, jsem tu schovaná už pět minut. Přichází Mateo, "ahoj, jsi dobře schovaná", přisedl si ke mě a kouknul se okolo. Podívala jsem se mu do očí a znovu jsem tam viděla ty jiskry, byli úplně stejné jako včera když mě políbil, možná jsou i větší. Chytl mě za krk a políbil mě, já zalapala po dechu a koukla jsem se mu do očí. On se lišácky pousmál a přitiskl si mě k tělu. Koukla jsem se mu jako štěně do očí v náznaku, že nechci on, ale neměl v úmyslu povolit. Zmohla jsem se jen na jedno, zakřičela jsem z plných plic " jsem tady, hee eej". V okamžiku mě pustil a sedl si kousek dál, jen na mě šeptl " já se snadno nevzdám". Nijak mě to neovlivnilo v mém úsudku, Mateo je božský, ale nechci, aby mou chybou přišel o práci kvůli nějakému žákovi který nás uvidí. Stejně se večer setkáme venku, blesklo mi hlavou a odhodlaně jsem vyšla z křoví zády k Mateovi. Vím, že mě pozoroval, ale užívala jsem si to. 

Po celodenním výšlapu jsem chtěla někoho zabýt, ale nejsem vrah je to jen metafora. Metafora která by nabrala jíné světlo kdyby se jednalo o Amandu. Přišli jsme celkem pozdě tak jsem si udělala rychlou hygienu a lehla si. Zas jsem čekala než Charlie usne a pak jsem šla ven. Dnes jsem zas zahlédla onu postavu na kraji lesa, ale tentokrát na mě gestikulovala, abych šla za ní. Věděla jsem, že mám schůzku s Mateem, ale ta postava mě zajímala, nebudu to pokoušet mohlo by se něco stát. Došla jsem pod lampu a čekala na Matea. Mateo se dlouho neukazoval. Celkem jsem se bála tak jsem se vydala za ním do chatky a to co jsem viděla mě dostalo na kolena. Bylo to strašné, strašidelné a hnusné, jak se něco takového mohlo stát?

Další kapitola za námi. Celkem dlouhá, ale snad zabavila. Zase otevřené téma, no jo tak to bude na každém konci kapitoly. :)