Bylo to trašné právě jsem se koukala do očí samotné smrti. Jen se na mě vlídně usmála a byla pryč. Prostě zmizela, nedokážu si to vysvětlit. Jsem na pokraji zhroucení, nevím co mám dělat a to jediné co vím je, že jsem se koukala do očí smrti. Rychle jsem se otočila a zamířila zpět ke škole, kde jsme se rozcházeli, popadla jsem kufr a chtěla odejít. Což mi znemožnil Mateo. Chytl mě za rameno a odtáhl ke zdi budovy. Začal se vyptávat co jsem viděla, byl neodbytný a nechtěl mě nechat jít. Pořád mě přemlouval, že se o mě bojí. Po nějakém tom přemlování jsem zvedla mobil a zavolala otci, že budu přespávat u nové kámošky, ať se nebojí. Po zandání mobilu zpět do kapsy jsem ucítila něco zvláštního. Když jsem viděla Mateův pohled tuhla jsem, v první chvíli mi nedošlo proč se na mě zděšeně kouká a hmatá si na ucho, ale pak mi to došlo. Z uší mi začla téct krev a já cítila jak se mi začínají deformovat. I začala bolest zubů, začali mi růst ostré špičáky a zašpičatělé uši. Rychle jsem si nasadila mikinu a přehodila přez hlavu kapuci. Mateo se na chvíli zastavil a přemýšlel co se stalo. Nechtěla jsem mu říct o své minulosti, ale teď to bylo potřeba. Po cestě k němu domů jsem měla pocit, že nás něco nebo někdo sleduje, ale nechtěla jsem ho vystresovat ještě víc.
Když jsme přišli k němu domů, přakvapilo mě to. Hned co jsme vešli dovnitř mi do očí trkla velká pohvka a televize. Před tím než jsem si mohla projít celý dům mě upozornil na dva zamknuté pokoje. Ani do jednoho se sesmím dostávat násilím, mohu ta pouze s jeho svolením. Sice jsem nechpala proč, ale řasi to bude mít svůj důvod. Už jsem si mohla prohlédnot dům, byl obrovský. Když jsem se dostala na konec chodby v druhém patře, všimla jsem si dvou dveří. Přišla jsem k nim a z jednoho byla cítit vůně kovu a nějaká palná síra, nebo něco takového. Naopak druhé byli cítit příjemnou vůní, připomínala mi mého otce. Můj otec byl zvěromág, mohl se proměnit na lišáka nebo psí plemena. Vzala jsem do ruky kliku, ale než jsem ji stihla stisknout Mateo byl za mnou a znovu mě upozornil, že tyto dvoje dveře jsou pro mě zakázané. Pořád jsem se ho doprošovala k odemknutí aspoň těchto dveří, ale bylo mi řečeno "neboj brzy se tam podíváš", řekl to tak chladně, že jsem sebou cukla. Sešli jsme dolů a zapli televizi. Řekl mi, že mám najít nějaký film a on mezitím udělá něco k jídlu. Prošla jsem snad pět složek a pak jsem narazila na složku s názvem "Fotbal" připadalo mi to divné, protože vůbec jako milovník fotbalu nevypadá. Když jsem složku otevřela chtělo to heslo. Houkla jsem na Matea "ono to po mě chce heslo". Mateo se ani neotočil a jen houknul, že heslo je MaTx. Zadala jsem tam heslo a byla tam spousta dalších malích složek s názvy ženských jmen a mezi nimi bylo i to moje. Když jsem se dostávala dále zahlédla jsem složku s názvem Henry Knight. Henry Knight byl můj otec, usadila jsem se do pohovky a otevřela složku. Bylo tam vše. Datum narození, úmrtí, fotky i já. Rychle jsem složku zavřela a snažila se najít nějaké filmy. Stále mě to táhlo ke všem složkám, nemohla jsem na to přestat myslet. Za chvilku už přišel Mateo a držel v ruce mísu salátu. Posadil se na pohovku a viděl, že jsem nic nenašla. Zalovil ve složkách a vytáhl nějaký film. Byl celkem zábavný, ale byla jsem unavená tak jsem nechtěla sedět. Řekla jsem mu, že bych si celkem ráda ustlala nějakou postel. Zastavil film a zavedl mě do horního patra. Otevřel dveře do ležnice a ukázal na obrovskou postel nad níž byli karabiny. Řekl, že si nemám karabin všímat. Kouknul na mě a naznačil mi, že se půjdeme dokoukat na film. Lehl si na bok a přirazil se ke stěně, abych měla prostor na ležení. Když jsem si lehla ucítila jsem jak se ke mě přitiskl. Koukla jsem se na něj a on se pousmál. Když jsem se otáčela zpět k filmu zahlédla jsem postavu v okně. Ta pastava tam stála a usmívala se na mě. Když jsem se na ni vyděšeně a křečovitě usmála též, odhalilo to své svítivě bílé tesáky. V očích toho stvoření plály ohínky a svítivé tesáky mi zastavili dech. Než jsem na to dokázala upozornit Matea, bylo to už pryč. Pomalu jsem usínala a Mateo si toho všímal. Ráno jsem se vzbudila a necítila jsem ruce. Nemohla jsem se ani podívat proč. Kolem mě jsem cítila pach krve a viděla jsem jen temno.
Další část za námi. Budu ráda za nějaký ohlas za příběhem, jestli se líbí nebo ne. :) Též vás zajímá co se z Matea vyklube a kdo je záhadná postava? :)
ČTEŠ
Všechny cesty někde končí
General Fictionvšechno někde končí, nehledej nic hlubokého, řekla a v rudých šatech odešla na věčnost.