Nikdy nelechtej spícího Draca ❘ Drarry

🐉

„Pravda nebo úkol?"

Neville překvapeně pohlédl na Parvati, jako by se právě probral z hlubokého spánku, načež očima sjel na hůlku uprostřed kruhu. Její špička směřovala přímo na něj a od nepříjemné situace nebylo úniku.

Navzdory napjatému výrazu však jeho hlas žádnou nervozitu neprozradil a on požádal o pravdu s naprosto odevzdaným povzdechem. Harry s ním soucítil; stejně jako on byl k účasti donucen nadšeným Seamusem, který dokázal i z hloupé puberťácké hry udělat zkoušku odvahy, před níž by – alespoň podle jeho vlastních slov – ucouvl jen ten největší srab. A kdo z Nebelvíru by si nechal takovou urážku líbit?

„Tak pravdu?" ujistila se tmavovláska a na chvíli se zamyšleně zahleděla do plápolajícího ohně, který byl v místnosti jediným zdrojem světla, než s úšklebkem pokračovala. „Pravdu, říkáš... Kdo vystupoval v tvém posledním vlhkém snu?"

Místností se rozlehl tlumený smích a Neville během okamžiku vystřídal několik barev, od nezdravě bledé až po sytě červenou.

Harry si povzdechl a zapřál si, aby na něj řada nikdy nepřišla. Ani trochu netoužil svým spolužákům sdělovat nějaká pikantní tajemství, která by se hned druhý den objevila na titulní stránce Denního věštce. A líbání – univerzální úkol od každého hráče bez vlastních nápadů – taky neznělo zrovna lákavě; zvlášť s Ginny, ve které by pravděpodobně znovu vzbudil falešnou naději, že k ní i po jejich rozchodu stále něco cítí.

„J-já nevím... Bylo to už dávno, ale — pro Merlinovy vousy — vystupovala tam — vystupovala tam Lenka," odpověděl Neville rozpačitě a schoval svůj rudý obličej do dlaní. Někdo zahvízdal – Harry usoudil, že to byl Seamus – a Levandule se začala smát tak, že měl sto chutí vytáhnout z kapsy hůlku a kouzlem ji umlčet.

„Střelenka? Střelenka Láskorádová?" podivila se vedle ní Parvati, ale než stihla dodat cokoliv dalšího, střelila po ní Ginny výhružným pohledem.

Neville se mezitím vzpamatoval ze svých rozpaků natolik, že se naklonil a znovu roztočil hůlku uprostřed. Harry na chvíli zadržel dech, i když mu bylo jasné, že ze všech hráčů se právě od něj měl nejméně čeho obávat, ale hůlka se zastavila na Hermioně.

„Úkol," řekla bez váhání a nasadila výraz stejně sebejistý jako v hodinách kouzelných formulí, když se profesor Kratiknot zeptal na něco, co ona už dávno věděla.

„Dej Ronovi pusu na tvář," zamumlal po krátké odmlce Neville, načež se Hermiona otočila a rychle políbila Ronův narůstající ruměnec. Seamus nespokojeně zamlaskal, jako by snad jeho životním posláním bylo hodnotit úroveň i obtížnost úkolů, a prohlásil něco o mizivé kreativitě některých hráčů.

Hra pokračovala v podobném duchu dál a až na pár nečekaných odhalení, jednoho prváka, kterého probudil hluk ze společenské místnosti a potřeba se vymočit, takže sešel dolů právě ve chvíli, kdy Levanduli zcela zaměstnávala vášnivá líbačka s Cormacem McLaggenem, a na rozruch, který vyvolal Nevillův žabák Trevor kouzlem přebarvený na růžovo, se nic zajímavého nestalo. Seamusova nespokojenost a touha předvést svoji nebelvírskou smělost s každým kolem jen rostla, a když hůlka konečně ukázala na něj, chybělo jen málo, aby vítězoslavně nezavýskl.

„Pravda nebo úkol?" zeptala se Ginny a bylo znát, že jen stěží zadržuje smích, když si Seamus skrz ten svůj tupý, samolibý úsměv, který by se podle Harryho mínění lépe podařil nejspíš už jen Malfoyovi, řekl o úkol.

Patnáctiletému Malfoyovi, opravil se v duchu Harry. Malfoy, kterého znal teď, byl dočista jiný. Neztratil sice své aristokratické chování, ironické poznámky ke všemu kolem a Harry ho nejednou viděl ohrnout nos nad hloupostí ostatních, jak dělal i před válkou, ale byl — jiný. Věděl to. Na začátku roku si řekli jen pár slov – Harry mu právě vracel hlohovou hůlku a mlčet by bylo přinejmenším divné – ale stačilo si všimnout, jak zdvořile se Malfoy choval k jeho přátelům, jak upřímně se Hermioně i Ronovi omluvil za všechny urážky, které jim kdy řekl, a jak se každým svým činem snažil být lepší. A Harry si všiml.