An illegible face, Malfoy

Komnata nejvyšší potřeby

V Bradavických chodbách panoval zmatek jako vždy při začátku nového školního roku. První ročníky se rozhlížely a snažily se najít učebnu, v níž měly vyučování.

,, Promiň." zamumlala rusovlasá dívka, když narazila do Oxany, čímž způsobila, že obě spadly a s nimi i jejich věci.

Oxana však pouze zvedla svou tašku, položila si ji na rameno a bez odpovědi odkráčela pryč. Sice by jí nevadilo se s ní vybavovat, ale nemohla, cítila na svých zádech bratrův upřený pohled.

,, Jseš v pohodě?" optal se Evan a zamračil se na Lily Evansovou, která následně sklonila hlavu a svěsila ramena.

,, Ano jsem, takový mírný pád mi neublíží." mávla nad tím rukou, když odcházeli z chodby.

,, Slyšela jsi někdy o Komnatě nejvyšší potřeby?" jeho hlas se ztišil a i přesto se rozhlédl, kdyby je někdo sledoval.

,, To je opravdu komnata nebo jen Rickyho historka?"

,, Nech se překvapit." chytl ji za ruku, začal utíkat a ona tím byla nucena ho následovat. Zastavili se až přede dveřmi sedmého patra a Evan si představoval onu místnost, poté vešli dovnitř.

Oxana se ho pustila, rozhlédla se a snažila se, opravdu se snažila, ale smíchu zabránit nedokázala.

Vzato Evan se mračil. ,, Co to-?!"

,, Jsem nevěděla, že jsi takovej fanoušek Nebelvíru." rýpla si do něj při pohledu na rudé stěny a pozlacená křesla, do jednohož se i pak usadila.

,, Nelíbí se mi to." podotkl Evan a zamířil k jedné stěně komnaty, jenž byla celá zaplněna knihami a vytáhl tu, která mu jako první přišla pod ruku.

,, Nebylo by špatné umět se za tebou přemístit, nechce se mi za tebou chodit." mykla rameny a už myslela, jak by to bylo úžasné a vtom... se zjevila vedle něj.

Evan překvapeně pootevřel pusu a nebýt rány spadnutí v dáli několik knih, pravděpodobně by jej to nepřerušilo a zeptal by se na otázku, kterou však nyní zapomněl. ,, Musím jít." promluvil najednou zastřenějším hlasem, jako by to on nebyl a vrátil knihu zpět. ,, Mám se sejít s ostatními asi za pět minut." otočil se a odešel.

Oxana však nic nenamítala, pouze se lehce opřela o regál s knihami a odkašlala si. ,, Nechceš vylézt? Je pryč."

Zpoza všech regálů vykoukla dívka s očima černýma jako noc a následně zářily i její neobvykle modré vlasy. Oxana ji hned poznala, byla to ta, kvůli které Lucius prohrál sázku, Maevis Calat.

,, J-já ne-nechtěla pos-poslouchat, j-jen..." začala mluvit koktáním sama od sebe.

Přerušila koktající dívku zvednutím ruky a pravila: ,, To ne v pořádku, ty jsi tu byla jako první, nic ti nevyčítám."

Maevis se usmála a Oxanu zničehožnic objala. ,, Jsi milá, oproti ostatním Malfoyům." pronesla Maevis a než se Oxana stačila nadát, zmizela ve dveřích Komnaty a poté i v chodbách.

Maevis ji přivedla na spoustu otázek, ale vydat se za ní teď nepovažovala za správné.

Vyšla z Komnaty, třikrát před ní se otočila a když vešla dovnitř, místnost ji omámila a poprvé od opuštění Kruvalu, když ji teď nikdo neviděl a neslyšel, vypískla radostí.

Před ní se rozprostírala místnost, jejíž stěny nabraly krémovou barvu a ze stropu visel nijak zajímavý, bez diamantů a jiných drahých kamenů, lustr. Velkou plochu místnosti zaobírala měkká matrace, na kterou téměř ihned skočila, zarazilo ji totiž vychování. Nakonec však mávla rukou a poslechla svůj prvotní instinkt, stejně tu nikdo nebyl. Z matrace byl pohled na jednu ze stěn, která byla pokryta fotografiemi, na nichž se nacházela ona, Lucius a on.