An illegible face, Malfoy

Prolog

Bělovlasý chlapec běhal po zahradě obklopené stromy, než přešel ke štěrkovité cestě. ,, Oxano?" optal se tišším hlasem a dívka se nedaleko zasmála. ,, Mám tě." vykřikl za ní a ona nadskočila.

,, Luciáne, já se lekla." vyčetla mu, ale přesto se usmála.

,, Já nejsem Lucián." zavrčel a ona se natáhla k němu a on ji neváhal vzít do náruče. Cestou mu pomuchlala jeho pečlivě uhlazené vlasy, nad čímž se pouze zamračil a neodpustil si poznámku na účet jeho vlasů.

,, Luciusi, ihned pojď sem!" zakřičel hlas jejich otce, když za sebou zabouchly domovní dveře.

Luciusovi zmizel z tváře úsměv a všelijaké jiné emoce, načež se k němu rozutekl.

,, Setna se o Vás postará." pronesla skřítka k pětileté holčičce natahujíc ruku dolů a přemístila se s ní z ostrůvku. Posadila dívenku na židli a podala jí jídlo. Dívenka se spokojeně ládovala vším, co skřítka přinesla.

,, Oxano?" zavolal na ni jemnější hlas a přesto byl tak chladný. ,, U Merlina, co ti to dávají? Za chvíli bude večeře." zděsila se její matka a vytáhla hůlku.

,, Setna se paní moc omlouvá, nevěděla to." chránila se skřítka, přesto na ni Oxanina matka zamířila.

,, Crucio." dívenka začala brečet a tahat svou matku za rukáv.

,, Prosím, přestaň." její matka se uvolila a odvolala kletbu. Uchopila dívenku do náruče a odvedla ji pryč.

Oxana se ocitla ve svém pokoji, ve kterém toho moc nebylo. Hračky považovaly její rodiče za zbytečnost.

Všimla si pootevřeného okna a odklonila ho ještě víc. Vzala si píšťalku a pískla na sovu letící okolo. Ta přiletěla a sedla si k Oxaně na parapet. Oxana ještě párkrát zapískala, než pohladila sovu a ta se po ní ohnala. Oxana začala potichu brečet a natáhla se po váze vedle ní. Bouchla s ní do sovy a ta byla vmžiku mrtvá. Nejen krev byla na jejím povlečení, ale i na ní.

Chtěla si vzít kapesník, jenomže jí všechny došly. Vlezla průchodem pro kočky a vydala se do Salonku, jenž byl nejblíž a zároveň si z tama mohla vzít víc balíků. Docupitala ke stolku, vzala si dva balíčky, načež se otočila a čelila zuřivému výrazu jejich otce.

,, Tu krev si okamžitě uklidíš. Jak si to jako představuješ, takhle zaneřádit dům?!" Oxana sklonila hlavu a obešla ho. Otec ji silně chytl za zápěstí, až se jí tam začala projevovat modřina, kvůli čemuž vzlykla. ,, Rozumělas?!" Oxana popotáhla a přikývla.

,, Už ji nech, drahý." pronesla jejich matka a dál si hůlkou malovala řasy. Pustil ji a Oxana utekla do svého pokoje, kde už krev na parapetu umýval Lucius.

Objala ho zezadu a on si ji otočil k sobě, aby jí to mohl opětovat. ,, Kam zas jedou?" zeptala se Oxana a Lucius odvrátil hlavu.

,, Však ty víš." šeptl a Oxana polkla.

,, K Voldemortovi."

Lucius sebou škubl a vykulil na ni oči. ,, Takhle se mu neříká, je to Pán Zla. Kde jsi to slyšela?"

Oxana pokrčila rameny. ,, Vrabci na střeše." nebylo divu, že má tak skvělou výslovnost, když se na její vzdělanosti lpělo. ,, Nazývám lidi a věci pravými jmény." dodala a Lucius ji líbl na čelo.

,, Aby tě to jednou nestálo mnoho. Nechci přijít i o tebe."

,, Chybí mi." vzhlédla k Luciusovi a ten si ji přitiskl víc k hrudi, aby neviděla zármutek v jeho očích. Jen on věděl, co se tenkrát stalo, byl toho svědkem a nezabránil tomu.

,, Mě taky." kdyby se k němu tak netiskla, neslyšela by to.

,, Co ti chtěl?" zeptala se ho a on zakroutil hlavou.

,, Nic." Oxana mlčela a on ji začal kolébat, z čehož usnula.

Důležité!!

Udělala jsem změnu v pár datumech narození. 1954 Druella porodila svou první dceru, Bellatrix Blackovou. V roce 1955 se připíjelo na druhou dceru Blackových, Andromedu. Narcissa Blacková se narodila téhož roku jako Lucius Malfoy, 1956.

Jelikož je za námi polovina prázdnin a polovina před námi, rozhodla jsem se vydat část jedné ze svých knih v konceptech.