25.4.2030- Když je člověk psychicky narušený, nebo více vnímaví, tak se bohužel často nevyhne duchům. Například u mě. Dneska sem se probudila v posteli, když sem se podívala na čas bylo 5 ráno. Cítila sem takoví teplí pocit v sobě, byl krásný a příjemný, ovšem chladiví pocit z venku už tak příjemný nebyl. Když sem se podívala na postel viděla sem prababičku, už dlouho nežila, ale pamatuju si od babičky že chtěla vidět všechny členy rodiny, dokud bude na světě mrtvá či živá. Hádám že se chcete zeptat jak vím že to byla prababička. Odpověď je v celku lehká, mamka a babička jí měli moc rády, takže mi ukazovaly fotky a vyprávěly příběhy. Usmívala se na mě, do očí jí nešlo moc vidět, její obličej byl čistě bílí, na sobě měla bílé šaty a vypadala šťastně. Byla sem ráda že jí vidím, doufala sem že to co řekla je pravda, že se mi ukáže a prohodí se mnou pár slov. Babička mi řekla že jsem moc hezká a že je zvědavá jak se mi bude v životě dařit, zeptala sem se jí jak to že tu stále je, proč neodešla když měla možnost klidu a mírumilovnosti. Řekla že mám vážit slova, hluboce se usmála a dveřmi odešla pryč. Když sem otevřela dveře tak tam stála naštvaná mamka s tím že je moc brzo na to aby jsem byla vzhůru, a že jestli hodlám s někým volat tak ne tak brzo. Omluvila sem se a zavřela dveře. Lehla sem si do pokoje a zamyslela jsem se nad slovy co mi má prababička řekla, když si budu něco přát a nestihnu to tak tu budu dokud to neudělám? Je to těžké na pochopení, ale budu si dávat pozor, mám silný pocit že toto bude pro mou smrt důležité.
