Icing

3.

,,Mami, já jdu," křikla jsem jsem u dveří a už byla jednou nohou venku. Do uší jsem si dala sluchátka a potichu si zpívala text písničky. Pomalu jsem vyrazila k Lucasovi. Měl mě a Jess vzít na zimák. Jako jediný s kluků dneska nehraje. Je brankář a momentálně je na postu trojky. Je mi líto, že ho nemůžeme častěji vidět na ledě. Myslím, že i ho to mrzí. Vlastně to na něm jde i docela vidět. Vím, že je v něm hodně velký potenciál, ale nějak si nevěří. A myslím si, že to je taky docela chyba.

Už jsem pomalu docházela k domu, kde bydlí Lucas. Jess nikde, jako vždy. Lucas už čekal u auta a culil se do mobilu. ,,Čuuus," křikla jsem na něj a utíkala k němu. ,,Jdeš pozdě!" odvětvil. ,,Proč? Jess tu taky ještě není," hodila jsem po něm nehezký pohled. ,,Jess? Ta ale vůbec nejede," nechápavě pohodil hlavou. ,,Jak nejede?" nechápala jsem ,,Vždyť vždy jezdí." ,,Tak dneska s námi hold nejede," ani se na mě nepodíval a už nasedl do auta. Chvíli jsem tam stála a koukala do blba. Vyrušil mě až Lucas, který nastartoval. Nečekala jsem, auto rychle oběhla a sedla si na místo spolujezdce. Tak tohle jsem nečekala. Jess nevynechala žádný zapas, teda pokud nebyla zrovna nemocná. A co vím, tak nemocná není. Ještě včera postovala fotku se svým novým přítelem. V autě bylo ticho. Lucas byl nezvykle ticho. Na to u něho nejsem zvyklá. Už jsem to nevydržela: ,,Johnsone," nemám tušení proč jsem mu řekla příjmením ,,Co s tebou sakra je?" Nic neřekl, ale pustil rádio v autě a z něj začali vycházet melodie písně. Začínalo mě to štvát. Rádio jsem vypla a znovu ze sebe vydala: ,,Co se děje?" Byl ticho. Neodpovídal. Už jsem se znovu neptala. Jeli jsme potichu. Ani jeden z nás nevydal jedinou hlásku.

Už jsme seděla na svém místě, jako vždy. Lucas byl někde. Nevím kde. Po jeho dnešní náladě mi ani nijak moc nechyběl. Chyběla mi Jess. Vždy tu pro mě byla a já pro ni. Kdybych ji nesledovala na sociálních sítích, tak o ní vlastně nic nevím. Mrzí mě to. Poslední dobou mám pocit, že si normálně můžu popovídat jen s Theem. Mám ho ráda. Je to můj parťák od dětství. Je jak můj brácha. Ostatní mám samozřejmě taky moc ráda, ale nerozumím si s nimi tak jak s Theem. Přece jen s Theem se znám nejdéle a prakticky jsem s ním vyrůstala, takže o sobě víme všechno. Jako malé děti jsme se spolu pořád proháněli na bruslích. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem si ani nevšimla, že na ledě se už prohání hráči. Lucas tady stále nebyl, začínalo mi to být už divný. Nikdy si nenechal ujít ani minutu. Připadala jsem si divně. Divně, kvůli tomu, že tentokrát jsem v hledišti byla vlastně sama.

,,Aidene, jeď, jeď, jeď," křičela jsem a koukala na led na Aidena, který ujížděl sám na gólmana soupeřů. Klička do bekhendu. ,,Góóól!" zakřičela snad celá hala, no, spíše ta ani ne stovka lidí. Lucas ani Jess stále nikde. ,,Co s nimi sakra je?" honilo se mi hlavou. ,,Co ty tu tak sama?" ozval se za mnou najednou dívčí hlas. Otočila jsem se. Jess. ,,Ráda tě vidím. Tak kdo by tu se mnou byl," zasmála jsem se. Jess neváhala se rychle si sedla vedle mě. Podezírám ji, že na hokej vždy chodila, jen balit kluky. Za to já chodila vždy jen kvůli hře, teda většinou. ,,Hele támhle ten je hezkej," ukázala na kluka na ledě, který zrovna projížděl kolem plexiskla. Pro mě už známého kluka. Všiml si nás. Vytřeštila jsem oči a vykoktala: ,,A do háje." Jess na mě jen nechápavě koukla a dál pozorovala hru.

Po zápase jsem seděla s Jess v hledišti a čekala asi na Thea. Nevím, kdo mě poveze domů, když Lucas někam zmizel. ,,Jess, kam jdeš?" zeptala jsem se. ,,Ještě někam musím. Pozdravuj kluky," usmála se a pomalu odcházela ,,Jo a mám tě ráda!" Tohle mě potěšilo. Koukala jsem na led a zase přemýšlela. Lucas. Takový náš šašek. Sam. Náš svůdce žen. Tak nad touhle myšlenkou jsem se musela zasmát. Aiden. Podle mě velký talent a takový náš velký dříč. Ostatní jsou po tréninku pomalu mrtvý, ale Aiden si jde dát ven okolo zimáku ještě dalších pár koleček. Přijede domů a jde ještě posilovat nebo trénovat střely. Navíc jde do všeho po hlavě a má hrozné nutkání mě pořád opatrovat. Theo. Můj největší parťák, taky hodně velký šprt, ale vlastně i člověk, s kterým se hodně zasmějete. Jess. Naše svůdkyně kluků. A holka, které můžu vše říct.. Teda mohla jsem.

,,Tak přece jen jsi přišla," usmál se již zmíněný kluk z ledu, vyrušil mě z mého přemýšlení a sedl si na prázdnou sedačku vedle mě ,,A co tu teď tak sama?" Byl takový jiný, než včera. Včera ze sebe dělal drsňáka a dneska? Byl docela milý. ,,Přišla, ale rozhodně ne kvůli tobě. Ani gól jsi nedal," řekla jsem, ale nekoukla na něj. ,,Poslední dobou mi to tam nějak nepadá," zasmál se a pokračoval ,,Hele, tak mě napadlo..." šlo to z něj jak z chlupatý deky. ,,Mad!" křikl někdo. Zbystřila jsem a uviděla Aidena, který běhal po schodech. ,,Noo, nedala by jsi mi svoje číslo?" zeptal se ten kluk, tedy vlastně již známý Henry, kvůli kterému jsem včera nestihla autobus domů. Aiden se rozešel směrem k nám. ,,Ale honem," znervóznil Henry. Asi znervóznil kvůli Aidenovi. ,,Máš mobil, papír nebo aspoň fixu?" usmála jsem se na něj. ,,S kým se to tu jako bavíš," najednou někdo za námi promluvil. Tak hrozně jsem se lekla. Otočila jsem se. Lucas. Kde se tu bere. Než jsem se stačila vzpamatovat, tak Henry začal: ,,Můžu tě poprosit, nechal by jsi nás o samotě?" ,,No tak to nevím. Nebudu tady nechávat svoji kamarádku s nějakým vypatlancem od soupeřů," usmál se na něj a sedl si vedle mě z druhé strany. Oukej. Teď už jsem nechápala vůbec nic. ,,Já myslím, že tvoje kamarádka by si se mnou ráda povídala o samotě," řekl docela drze. ,,Jenže tady Mad vůbec neví s kým má vlastně tu čest a nehodlá se s tebou bavit," začínal pomalu zvyšovat hlas. Už jsem se do toho vložila já: ,,Lucasi, dobrý. Stačí." ,,Mad, ty se do toho nepleť," zase zvyšoval hlas. ,,Já se do toho plést, ale budu," tentokrát jsem zvýšila hlas i já. ,,Mad! Nech toho" křikl. Skvěle už tu byl i Aiden. Tohle mi opravdu pomohlo. ,,Co se to tady děje?" vložil se do toho jíž zmíněný Aiden ,,Mad, proč se sním vůbec bavíš?" ,,Dobře, uděláme to takhle. Madison? Dáš mi to číslo?" usmál se na mě Henry a kluky ignoroval. ,,No tak to ti teda rozhodně nedá," začal za mě mluvit Aiden a Lucas se k němu přidal. Už jsem to nezvládala. ,,A dost!" křikla jsem ,,Ty Aidene uklidni se a běž běhat, měl jsi to v plánu ne?" Už chtěl něco namítat ,,Teď mluvím já," řekla jsem dost nahlas ,,A ty Lucasi," odmlčela jsem se ,,Celou dobu mě ignoruješ. V autě jsi na mě nepromluvil ani slovo a celej zápas jsi byl někde," chtěla jsem ještě něco doříct, ale vyrušil mě Henry: ,,Já tě teda nechci rušit. Ale já teda už asi budu muset jít," vydal ze sebe ,,Zítra tady hrajeme druhý zapas. Tak se třeba uvidíme Mad." Vstal a odešel. Aiden i Lucas stále něco říkali, ale já je už ani nevnímala. Seděla jsem tam a koukala před sebe...