[]Betrayal[]{1}

3✨

6:37
21.březen

Ráno jsem se vzbudila a šla se osprchovat. Vrtalo mi hlavou, co Pětka včera udělal. Po pěti minutách jsem vyšla z koupelny a učesala jsem si vlasy.

Sešla jsem schody a došla do kuchyně kde ještě nikdo nebyl. Taky kdo by tu byl v 7 ráno.

Vyndala jsem si hrneček a nalila si do něj kávu. Trochu jsem se napila a sedla si ke stolu.

„Ty už nemůžeš spát?" zeptala se Allison, která přišla a sedla si vedle mě. „Vždy vstávám takhle brzy. Jsem tak naučená. Na ko-" zasekla jsem se, protože jsem jim řekla že jsem ze sirotčince. „V sirotčinci jsme museli vstávat brzo aby jsme hned mohli makat." řekla jsem a přitom mi pořád přeskakoval zrak z Allison na podlahu.

„Nikdy jsem neměla žádné kamarádky odstrkovali mě, protože jsem byla prý *JINÁ*." zalhala jsem ale byla to i trošku pravda. Jednatelka mi nikdy nedovolila si najít přátelé. "Mrzelo mě to. Chtěla jsem mít vždycky nějaký přátele." pokračovala jsem ale tohle už jsem nezalhala, opravdu jsem chtěla mít nějaký přátele.

Najednou mi zapípaly hodinky a já se zvedla ze židle. „Promiň musím jít." řekla jsem a ohlédla se za Allison. „Buď opatrná." řekla a já přikývla.

Allison:

Zvedla se ze židle a odcházela ke dveřím. „Promiň musím jít." řekla Linda a podívala se na mě. „Buď opatrná." Řekla jsem jí a ona jen přikývla. Když odešla, také jsem si vytáhla hrneček a napila si kávu.

Po chvíli za mnou přišel Pětka. Díval se po místnosti jako kdyby někoho hledal. „Hledáš někoho?" „Ano. Neviděla jsi Lindu?" zeptal se.

„Ano před chvílí odešla, asi si musela něco vyřešit. Proč? Stalo se něco?" zeptala jsem se. 

„To je teď asi jedno." řekl a odešel. Vypadal smutně, po dlouhé době. Nikdy jsem ho takhle neviděla. D opilá jsem kafe a odešla na pokoj.

Linda:

V

ešla jsem do malé uličky a viděla svojí mámu. „Ahoj mami." „Ahoj, mám pro tebe nový úkol." řekla a přišla ke mě blíž. „Vždyť jsem tenhle ani nedodě-" „Tvé mise se ujme někdo jiný. Je vidět že to za dva dny prostě nezvládneš." řekla a vzala do ruky kufřík, který jsem schovala do popelnice.

Tekeportl nás zpět na komisi a matka mi ukázala na dveře do kterých mám zřejmě jít. Vešla jsem do místnosti a byly tak lavice jako ve škole. Seděli tak lidi které jsem ještě neviděla. Jedná paní co stála před tabulí na mě poukázala a všichni se na mě podívali. A já věděla že to asi nedopadne dobře.

„Aa, Linda Pitts, pojď si někam sednout. Už na tebe čekáme." řekla a já si sedla úplně dozadu. Potom pustila nějaký přehrávač a musela jsem se dívat na nějaký divný film. Po dvou hodinách utrpení jsem zaklepala na dveře ředitelny, kde byla moje matka.

„Lindo, pojď dál." řekla a já vešla dovnitř. Sedla jsme si na sedačku naproti ní a pozorovala jak přehrabuje nějaký složky. „Tak copak potřebuješ?" „Jaký je můj úkol?" zeptala jsem se. Ona na mě zvedla pohled a usmála se. Zvedla se ze židle a přistoupila k oknu.

„Nejsi připravená, takže budeš pořád trénovat." řekla a poukázala na tělocvičnu. „Jsem připravená." „Nejsi." „Chci víc času!" zvýšila jsem hlas. Jednatelka se na mě podívala. „Nezvyšuj na mě hlas! Víc času nedostaneš. Měla jsi ho zabít hned jak jsi ho viděla." řekla a zpět si sedla je stolu.