Chlapec a Meč ✍︎

I.

„Měl bys předstoupit společně se svými sourozenci. Bude to vypadat lépe, než kdybys tam nebyl, Adriane," přemlouvala ho matka, on však dál zůstával zalezlý ve své peřině a sledoval ohňostroj, který ozařoval jeho komnatu díky otevřenému oknu. Paní Talia si povzdechla, ale nakonec jen ukázala na jeho oblečení se slovy, že pokud by chtěl přijít, mají poslední půl hodinu do ohlášení nového krále. Adrian jen zamručel, načež se celým pokojem ozvalo jemné prásknutí dveří a kolem se rozhostilo ticho a tma, které jen občas přehlušil ohňostroj, který stále práskal. Adrianova peřina se nadzvedla a malý pes začal olizovat svému majiteli obličej.

„Dost, Azro, přestaň," zasmál se a dostal ho ze svého dosahu. Pes se několikrát zatočil dokola a štěkl, Adrian ho však jen podrbal na hlavě, než se zvedl a přešel k oblečení. Vzal do ruky košili, která byla protkána zlatou nití a sundal si tu svoji, jenž měla lehce zelenou barvu. Tuhle košili na sobě už dlouho neměl. Vlastně od chvíle, co se mu na tváři objevila ta dlouhá ošklivá jizva.

Nádech, výdech.

Jedna ruka, pak druhá.

Zvedl hlavu k zrcadlu, které viselo vedle skříně. I přes jizvu byl pořád krásný - dámy se za ním sice neotáčely tak často, jako předtím, ale jemu bylo vždy jedno, co si o něm kdo myslí.

„Myslíš, že tam mám jít, Azro?" zeptal se psa, přičemž ten jen zvedl hlavu, na znamení toho, že slyší své jméno a několikrát udeřil ocáskem do peřiny. Adrian se usmál a nasadil na sebe i jistou korunu, kterou jako princ na těchto setkáních s občany mít musel. Pustil Azru z pokoje a nechal ho, aby si běhal po hradě tak, jak se mu bude chtít a sám vyrazil do prostorné předsíně, kde měla jeho rodina celá stát.

„Tak ty jsi přeci jen přišel," usmála se na něj Reilla a obejmula ho kolem pasu. Adrian ji však po chvíli odstrčil. Tak rád by si zastrčil ruce do kapes, opřel se o zeď a ležérně pozoroval lidi kolem něj, jako to dělala většina chlapců v jeho věku. On však neměl žádné kapsy, stál uprostřed pokoje a pozorovat déle než pár minut jeho bratra Taura, to byl nadlidský úkol.

„Jeho Výsost král Leo s královnou Talií, budoucí král Taurus, druhorozený syn Adrian a princezna Reilla!" přivítal jako vždy jeden z rádců královskou rodinu a lidé kolem nich tleskali a jásali. Adrian, jako vždy, protočil očima nad oslovením 'druhorozený syn'. Všichni mu tím slovem dávali najevo, že on je ten nechtěný. Ten, co nemá nárok na to, mít větší část země než mladší sestra. Ten, který nemá nárok skoro na nic.

A pak ji znovu zahlédl. Tu lišku, mihla se v davu a znovu mu pohlédla do očí. Zvedl oči k vlajce, která vlála v podvečerním větru. V červeném poli byla zobrazena bílá liška s tmavě zelenýma očima, připravená na lov.

Adrian nevěděl, co to všechno znamená, věděl však, že se mu to zřejmě nebude ani trochu líbit.

Zdravíčko!

Nakonec jsem se rozhodla, že nové díly budou každé pondělí a čtvrtek.

Jak se vám zatím příběh líbí? Stihli jste si oblíbit nějakou postavu? :)

Mějte se krásně, skládejte básně

Vaše Lithium