Chlapec a Meč ✍︎

VI.

Slunce se vyhouplo na obzor a celé město vstávalo. Na farmě už se dávno žilo a dávno už se krmila zvířata. Na hradě to žilo jen v kuchyni, kde se připravovala snídaně.

Adrian se snažil vylézt oknem zpátky do pokoje. Když se konečně vyhoupl na okno, dveře od jeho pokoje někdo začal odemykat. V rychlosti skočil do okna, sundal si boty, meč, medailonek i láhev položil pod postel a sám se zabalil do peřiny. Jeho matka v rychlosti otevřela dveře a usmála se, když uviděla svého synka, jak leží na posteli a vypadá tak nevinně.

„Děje se něco, mami?" zeptal se, rádoby rozespale a otevřel pomalu oči. Talia jen zavrtěla hlavou a ještě chvilku ho sledovala, než se nadechla, aby něco řekla.

„Taurus říkal, že si v noci byl pryč," prohodila potichu, ovšem v tu chvíli by se v Adrianovi krve nedořezal. Troch vykulil oči a nervózně se uchechtl.

„Mami, prosím tě. Kam bych asi tak šel? Plánovat povstání?" nervózně se smál, přičemž jeho matka ho překvapeně pozorovala, nechápajíc, proč řekl zrovna tento příklad. Nakonec mu však jen řekla, ať jde na snídani a odešla z pokoje. Adrian v rychlosti vylezl z postele a podíval se pod postel. Usmál se, zakryl meč i láhev s medailonkem – medailonek si ale nakonec pověsil na krk a vyrazil se převléct. Jeho košile byla od krve a když si ji sundal, zjistil, že se škrábl o nějakou větev, jeho jizva však byla zahojená, jako by to bylo před kdoví jak dlouhou dobou. Jen zaklonil hlavu a usmál se.

„Díky, čarodějky," zašeptal s lehkým úsměvem a přetáhl si zelenou halenu přes hlavu. Už oblečený vyrazil do jídelny, kde si na talíř položil dva chleby s máslem a s úsměvem se posadil naproti Taurovi.

„Kdes včera byl?" zeptal se ho Taurus a odhrnul si své dlouhé vlasy z čela. Adrian se podíval po své rodině a uchechtl se. Ignoroval Taurovu otázku, namísto toho se s chutí zakousl do chlebu a přivřel oči. „Na něco jsem se ptal," zavrčel, přičemž Adrian vzal do ruky nožík, který ležel na stolečku. Nůž přiložil k chlebu a začal jemně krájet, ovšem když viděl, že Taurova ruka se pohnula směrem k druhému noži, hodil ho po jeho ruce. Nůž se zabodl mezi ukazováček a prostředníček a celá jeho rodina se na něj překvapeně podívala.

„Víš co? A já jsem už matce jasně řekl, že jsem nikde nebyl," ironicky se usmál, upravil si černé vlasy a znovu si ukousl chlebu. Taurus ze stolu vytrhl nůž a hodil ho po Adrianovi – avšak minul. Adrian se jen dál usmíval a pomalu se zvedl a přešel k Taurovi.

„Věř mi, nijak mě netěší být tvým bratrem," s těmito slovy odešel z místnosti a nechal je tam, aby si to přebrali jak chtěli. V pokoji si za opasek zastrčil dýku a přes rameno přehodil toulec s šípy. Luk vzal do rukou a hradem doslova proběhl.

Slunce pálilo a Adrian se usmíval. Utíkal směrem k lesu a nechal za sebou všechny starosti. Věděl naprosto přesně, kam utíkal.

Snažil se najít Moranu.

Jeho bílou lišku.