Cirkus života (ff na TW)

3. dutí lovci

Alfa odjel na dva dny pryč sehnat zakázky, takže se tempo v cirkusu výrazně zpomalilo. Právě jsme přijeli ze školy, kde jsme byli teď podruhé, naše jména však už téměř všichni učitelé ví. No jo no, rychle se roznese to, že někdo je z cirkusu.

O zvířata je postaráno, tak si vezmu vodítko a jdu pro Lunu. Luna je roční štěně vlka indického, která je u nás od malička. Čirou náhodou jsme jí našli v lese před rokem, když jsme šli běhat. Vedle ní ležela zastřelená samice, asi maminka. Podařilo se mi alfu přemluvit, abych si jí mohla nechat a on svolil pod podmínkou, že jí budu sama cvičit.

Chvíli mi trvá jí nasadit obojek a připoutat na vodítko, protože kolem mě radostně běhala. Následně jsme spolu vyběhli směr les, obě šťastné. Po chvíli jsme se mezi stromy zastavili a podívali na sebe. ,,chceš zlato? Jo? Tak jo, ale neběhej ode mě nikam daleko jasný?" a s těmito slovy jí pustím z vodítka a rozejdu se nějakým směrem.

Se zavřenýma očima kráčím po kraji cesty a užívám si lesa. Už jsem si myslela, že mi dnešek nic nemůže, no bohužel jsem se zase spletla. Chtěla jsem to vzít jinudy a tak jsem odbočila z cesty více doprostřed temnějšího lesa. Nedala jsem si pozor kam šlapu, zakopla jsem o provázek a během vteřiny už visela 3metry nad zemí, hlavou dolů. ,,to si ze mě snad už dělá satanáš prdel!" má maličkost začne nadávat.

Zaslechnu blížící se kroky, takže musím rychle jednat. Ohnu se k nohám a vytáhnu z boty MFH nůž. Nepřemýšlím a jedním pohybem si přeříznu ten provaz. Bohužel je tu ten 3metrový fakt vzdálenosti od země. Spadnu na záda a potichu zaskučím, tohle jsem nějak nedomyslela.

,,Rychle ses z toho dostala" zaslechnu kousek ode mě hluboký hlas. Vyděšeně tím směrem trhnu hlavou. Stoji tam 4 lovci a v popředí otec Allison. Že je Allison jeho dcera jsem zjistila dnes po škole, když si pro ní přijel. Nevypadal moc happy, že se spolu my dvě bavíme. Neohrabaně se zvednu ze země a opráším se trochu. Nuž si uklidím zpět do boty a úspěšně ignoruji jejich zvednutí zbraní, když se prudce pohnu. Seberu si ještě ze země spadlé vodítko s oranžovým kloboukem, nasadím si ho spolu s úšklebek a prudce se narovnám.

Muži se přikrčili a dali si zaměřovače zbraní k oku, krom Argenta, který mě jen vraždil pohledem. ,,Zdravím pánové. Sice je to méně znepokojivé než tehdá v noci. Hlavně v tom že je den a je vás 5 místo 15ti... To je ale vedlejší... Byli by pánové hodní a přestali mířit na mírumilovného kolemjdoucího?" opět nasadím nebojácný úšklebek jako předtím. Syn fosilie nasadí úšklebek, který říká, že mu nečiní problém mě teď na místě zastřelit. ,ne díky... A copak tu dělá 'mírumilovný kolemjdoucí'?" optá se mě celkem hlubokým hlasem ve kterém jde při tom oslovení slyšet ironie.

Chvilku na něj zírám jako na debila, při čemž zamávám s vodítkem v ruce. ,,Eee... Venčim? K tomu slouží vodítko?" odpovím jako samozřejmost. ,,nevidím tu nic, co by jsi venčila. takže znovu" a popojde ke mně blíže. ,,co tu děláš" zanechá si klidný, chladný tón.

pohled 3.osoby

Dívka nestihne odpovědět, protože se vedle lovců ozve vrčení vlka. Pětice ozbrojených mužů se prudce otočí tím směrem. Jejich oči si všimnou drobnějšího vlka s krásným nazrzlým kožichem vyceňující na ně zuby. Vlče udělalo jeden krok v před, jeden lovec to však bral za útok a vystřelil. Vlčice se s kňučením skácela k zemi.

,,Luno!" zakřičí drobná dívka s oranžovým kloboučkem a rozeběhne se ke své přítelkyni. ,,Ne!" vykřikne Argent, avšak pozdě. Všichni 4 lovci za ním vystřelili pár ran. Většina ran dívčinu mine, až na 3. Jedna jí zasáhla do stehna, druhá do ramene a třetí jí jen škrábla do boku. Postřelená se s jeknutím skácí kousek od kňučící Luny.