Cirkus života (ff na TW)

4. spolupráce s fosilkami?!

Pohled Tý 

Vzbudí mě nějaký povědomí hlas, který nezní moc nadšeně. Pootevřu oči, ale kvůli ostrému světlu je hned zavřu. Kde to sakra jsem? honí se mi hlavou tahle otázka. Otevřu po chvilce opět oči, a rozhlédnu se po bílém pokoji. Kapačka, otravně pípací stroje, okno, noční stolek, prosklená stěna s dveřmi, za kterými se hádají dvě osoby, další stojí kousek od nic a pozoruje mě. Hned co si ten týpek všimne, že na něj upírám zrak, rozzáří se mu úsměv na tváři a otočí se k těm dvěma hádajícím.

Hádání utichne a během okamžiku se otevřou dveře. Jako první vejde Léo s ustaraným úsměvem na tváři. Než ho stačím ubezpečit svojim úsměvem, vejde Alfa s nějakou doktorkou v patách a mně do úsměvu není vůbec. Co tu dělá? Však měl být ještě nějakou dobu pryč. Probleskne mi hlavou. Léo si sedne vedle mě a chytne mě za ruku, Alfa si stoupne přede mne s jeho typickým nasupeným pohledem a ta týpka si stoupne z druhé strany, vedle těch přístrojů.

,,Ahoj, jsem ráda, že si se konečně probudila. Jsem Melissa McCallová, pamatuješ si své jméno?" optá se mě milým úsměvem. Pokusím se nasadit svůj úšklebek a podívám se jí do očí. ,,jop... Jsem Tekko, ale říká se mi tý, těší mě," zazubím se ,,McCall? Nejste mamka gebícího týp- teda, chci říct Scotta?" opravím se a nevinně se usměji, periferně zpozoruji, jak se alfa s bráchou napnuli.

Doktorka se potichu zasměje,, pak mi věnuje zářivý  úsměv. ,,Ano, to jsem... Tak o tobě asi mluvil. Doma mi povídal, že k nim do třídy přišla o rok mladší dívka a že je to číslo. Každopádně, jak se cítíš?" zeptá se mile a zkontroluje přístroje. ,,eh, jako by mě zastřelili" povím po chvilce, až pak si uvědomím smutnou realitu. Oni mě fakt postřelili. V lese, Argent s jeho bandou lovců, když jsem venčila Lunu. ,,Luna!" křiknu a prudce se posadím, což se ukáže jako špatný nápad. Zranění se ozvou a já s bolestivým syčením opět padnu na záda. Ani to jsem neměla dělat. Potichu vykřiknu, protože, se mi trhli stehy na boku.

,,Opatrně!" řekne zděšeně Mell a začne mi prohlížet bok. ,,budu ti to muset znova zašít" oznámí mi a po umrtvení kousku boku mi ránu opět zašívá. Léo mi drží ruku a vyměňujeme si navzájem pohledy.

,,kdo tě a tu bestii postřelil" zavrčí mručoun a až teď dá o sobě znát. Chvilku přemýšlím jak tu bandu nazvat.  Vrhnu po něm nevraživý pohled ,,není to bestie, ale miláček... A postřelili mě omylem myslivci. Co tu vlastně děláš?" Pronesu né moc pěkným tónem. ,,Byla jsi mimo 10dní ségra..." řekne potichu ten vedle mě. 10dní?! praštím hlavou do polštáře a snažím se to vstřebat.

,,Každopádně jak jsem říkal na chodbě, podepíšu reverz a vezmu jí domů už dnes" řekne neústupně a Léoton mi naznačí důvod, proč na tom alfa tak trvá -> Dnes večer se jdou prodávat zbraně. Mellissa se nadechuje na protest, takže musím promluvit ,,to je dobrý paní doktorko, jsem v pořádku" pronesu a čekám a reakci. Jen si povzdychne a opustí pokoj, neboť jde pro propouštěcí papíry.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je po desáté večír a momentálně jsme zastavili před opuštěným skladištěm. slezu z motorky a Lé mě hned podepře. Jack mi zakázal s vzít berle, aby jsme působili silným dojmem. 6lidí ze smečky vezme krabice se zbraněmi a s vůdcem v popředí vešli do budovy, my v jejich závěsu. Uslyšela jsem Alfy hlas, tak jsem se Lea pustila a se zatnutými zuby šla dál hrdě bez známky kulhání, ikdyž ta noha bolela jak čert.

My dva jsme si stoupli tak, aby na nás nebylo vidět, ale mi na ně viděli dobře. Tři gangy a lovci. Jo, ti lovci.  Obchod začal. Začali se nabízet nějaké zbraně a náboje, když tu se po deseti minutách ozvali dvě skupiny. Začali něco pokřikovat Švédsky a Německy. Alfa zatleskal a mi s Léem hrdě vyšli před naší skupinu. Zvedli jsme na stejno levou ruku a skladištěm nastalo ticho.

Přejeli jsme pohledem všechny skupiny, na lovcích jsme se na okamžik zastavili. Jak fosilie, tak fosilka na nás hleděli překvapeným pohledem. Argent junior se na mě podíval nechápavým pohledem a  začal mi jím zkoumat místa, kde jsem byla postřelená. Nezabývala jsem se tím a podívala se na parťáka. Kývl a tím mi dál znamení, že mám začít.

Zhluboka se nadechnu a kývnu na Švédskou bandu. Jejich vůdce po uvědomění si významu signálu zpustí. Dokončí svůj monolog a po chvilce z toho udělám dialog. ,,krom kritiky kterou si pán nemohl odpustit se ptá, jestli máme v nabídce samopal, s malým rážem, ale dobrým dostřelem" přeložím bezemočním tónem, následně Leo kývne na Němce a ti též spustí, on následně přeloží poptávku na vrhací nože.

Alfo-blb ukáže na jednu krabici, ze které následně jeden z bet vytáhne pár samopalu, par vrhacích nožů a položí to na přistavěný stůl. ,,samopal vzor 24" povím anglicky, následně Švédsky a vezmu do ruky jediný samopal s dřevěnou násadou. ,,průměrná ráže, samonabíjecí, s lepším zaměřovákem. 600 střel za minutu. Dva druhy zásobníku, buď to na 24, nebo na 40nábojů" oznámím podstatné informace, které řeknu ještě u vzorů 23,26,54, 56 a můj nejoblíbenější, 61.Následně začne Léo popisovat nože.

Po dvou hodinách se vše zabalilo a odcházelo se pryč. Zůstali jsme ve skladu s Léem poslední, protože se mi zatočila trochu hlava. Lé mě podepřel a spolu jsme se vydali pryč, když se za námi ozvalo odkašlání. Prudce jsme se otočili a tam stál mladší Argent se zakříženýma rukama. ,,Co..." zavrčím znuděně a čekám, co z toho lovce vyleze. ,,Kejklíři, studenti, dealeři zbraní... To neni moc obvyklá kombinace... Hlavně u dětí..." začal, ale já ho unaveně přerušila. ,,to není vaše věc" zavrčím.

Argent se jízlivě usměje a už se nadechuje, když se za námi opět ozve odkašlání. Co s tim všichni mají?! Otočíme se a naše pohledy spočinou na alfovi... Oj... Nemile se ušklíbne a podívá se výhružně na lovce. ,,máte nějaké přání pane Argent, když jste zastavil naše překladatele?" optá se tak, že to neznělo jako otázka, ale výhružka.

Lovec se jen na něj ušklíbne a pak s ledovým klidem promluví. ,,Oh, omlouvám se pane Arrow... Víte potřebovali by jsme na jednu věc překladatele a ti vaši jsou očividně velmi dobří..." Začal a už jsem věděla, koho z nás dvou alfa pošle.

,,Na jak dlouho, za jak dlouho, jaký jazyky a za kolik?" Zeptal se po chvíli alfa ledovým hlasem a probodl ho pohledem. Tajně jsem doufala, že řekne nějaký jazyk, který neovládám, nebo jazyky, na který budou potřebovat jak mě, tak Léa.

,,Asi tak na týden, vyrazilo by se pozítří, ale potřebovali by jsme na chvíli zítra večír, aby jsme se mohli spolu přesněji dohodnout na detailech... Jazyky jsou ruština, švédština a ukrajinština. Za každý den by to byli 4tisíce, začínaje za dva dny" odpoví mu na otázky ohledně zakázky já já zavřu poraženě oči.

Alfa ani dlouho nepřemýšlel a přikývl ,,Dobrá, myslím že se můžeme dohodnout. Dal bych vám Tekko" při tom na mě ukázal ,,v těchto jazycích se vyzná. Zítra za vámi zajde i se smlouvou" dořekne to a natáhne k němu ruku, kterou lovec stiskne.

Bžuum... Po dlooouhé době hlásím že žiju... Tahle kapitola je prakticky o ničem, v další (pokud na mě dřív nespadne asteroid) už by se mohlo něco dít...
Vaše Dadul