Cirkus života (ff na TW)

5. ujasnění dohody

Celý dvě hodiny jsem poslouchala toho alfa-blba, který do mě hustil jeho očekávání, co se týče mého chování. Ikdyž jsem nebyla vlkodlak, tak jsem z něj vycítila nervozitu, nedůvěru a tu maličkou naději, že nic neposeru. Ikdyž... Spíše jen doufal v tu naději. I on navíc věděl, co jsou Argenti zač a proto další hodina kázání obsahovala detailní popis věcí, co se stane, když se prořeknu. Nechutnější vyhrožovaní jsem od něj ještě neslyšela.

Následně jsem si ještě musela procvičit zacházení se všemi zbraněmi, takže se školní docházka nekonala. Jack to samozřejmě omluvil jako šetření se po zranění. Zbývala poslední hodina a půl do toho, než jsem se s nima měla sejít a Jack se rozhodl, že mi vybere oblečení on, protože já bych si určitě vzala něco nereprezentujícího a nevyvolávajícího respekt.

Nakonec na mě natáhl černé, vojenské kalhoty, černé triko s dlouhým rukávem a koženou bundu, samozřejmě stejné barvy. (Plus mínus to v médiích, akorát si odmyslete tu vestu s kšiltovkou a vyměňte jí za koženou bundu xd) K tomu pevné, pásové boty a následně mi do každé kapsy dál nějakou zbraň. U pásku, ze kterého se stane meč, jsem ho sledovala s nadzvednutým obočím nechapajíc, proč se ze mě má stát chodící zbrojnice. Však jsem jen tlumočník a navíc se jdu zatím jen setkat se zákazníkem, akce bude až zítra. On mi na to řekl, že to všechno budu mít sebou na tu akci, takže mi to dává rovnou teď.

Po podívání na hodiny jsem se zděsila, protože už zbývala jen čtvrt hodina a já stále poslouchala ty keci. Když Alfa zjistil, kam se dívám a následně se dozvěděl i důvod zrychleného tepu, vyhnal mě do garáže, kde mi dal klíčky od motorky. Nasadila jsem si helmu, nasedla a nastartovala. Těsně než jsem vyjela, zastavila mě jeho ruka na rameni a červeně žhnoucí oči „opovaž se to posrat Tekko" varoval mě hlubokým hlasem. Jen jsem přikývla a vyjela.

Musela jsem samozřejmě porušit hned několik předpisů, ale před dům Argentů jsem dorazila přesně. Jakmile jsem vypla motor, odbila 20h a jejich vchodové dveře se otevřeli. Stála v nich fosílie junior a ostražitě mě sledovala. Helmu jsem pověsila na řídítka a sebevědomým krokem k němu došla. Na pozdrav jsem jen přikývla, což mi oplatil.

,,Pojď" vylezlo z něj autoritativně a uvolnil mi místo. Hned na to, co jsem vešla do domu, za mnou zabouchl a rozešel se pevným krokem po schodech dolů. Rozešla jsem se za ním, jak už mám ve zvyku, tichým krokem, takže když se otočil, jestli za ním jdu, všimla jsem si lehkého cuknutí po všimnutí, že jsem hned za ním.

Dole jsem si všimla jejich "skromné" sbírky zbraní a uprostřed místnosti velkého stolu, kolem kterého stalo skoro tucet lovců, v čele s fosílií, kterého jsem pozdravila stejným způsobem. ,,Oh, tak si dorazila. Upřímně, byl jsem překvapen, když mi můj syn sdělil, že naším překladatelem budeš ty, Tekko" pravil ledově a na konci se trochu ušklíbl.

,,Pochybujete o mých jazykových schopnostech, pane?" Pravila jsem stejným ledovým klidem a trochu hrdě pozvedla hlavu, jak mě učil Jack. 'hlavně neukázat slabost a emoce je ta slabost největší' proběhli mi hlavou jeho slova.

,,Oh, to bych si nedovolil. Jen je nezvyklé, že šestnáctiletá studentka ovládá tolik jazyků" pravil opět s úšklebkem a já si mohla jen periferně povšimnout úšklebků a zmatených pohledů ostatních lovců.

,,Stejně, jako je nezvyklé, že si onu studentku objedná jistě zkušenější osoba" odpovím klidně a vím, že jsem na tenkém ledě. Bylo to ale potřeba, ukázat kuráž a to, že mě potřebují. Navíc tím i poukazuji na to, že jsem nepřišla se bavit o mně, ale o kšeftu.

Všimla jsem si, jak starci zapulzovala tvář, následně se však opět ušklíbl, ale přikývl. ,,Jedná se o obchodní setkání" prohodil a pokynul mi, abych došla ke stolu. ,,Obchod s čím?" Prohodím během toho, co se zařadím ke stolu mezi lovce nespouštějíc zrak z toho nejstaršího. ,,Zbraně a informace".

Pomalu přikývnu a po pokynutí, že se můžu podívat na stůl, začnu zkoumat pohledem papíry. Je mi jasné, že mě tím zkouší. Zaseknu se pohledem na 3 papírech. Jedno je seznam omějů, druhá slitin a na třetím je fotka jednoho znaku. Mně dobře známého znaku.

,,Hádám, že se jedná o obchodování vaší profese" prohodím a stále sleduju ten znak. ,,Oh, jaké pak myslíš, dítě?" Prohodí, ikdyž ví, co myslím. Chce, abych to řekla nahlas. Chce, abych přímo před ním řekla, že vím o nadpřirozenu.

,,Chcete obchodovat s ruskou rodinou lovců. S ¹Оружие..." Prohodím a podívám se mu zpříma do očí. ,,A hádám, že po nich budete chtít i informace" dodám a můžu si všimnout na vteřinu záblesk překvapení v jeho očích. Bod pro mě staříku.

,,Působivá dedukce. Nejspíše ti nemusím připomínat, že od této rodiny bezbranný a neschopný člověk neodejde živ" prohodil ledově a s úšklebkem mě sledoval myslíc, jak tentokrát získal bod on.

Pomalu jsem přikývla, přičemž jsem se trochu rozhlédla. Všichni lovci mě upřímně sledovali a já si všimla lovce opírajícího o dřevěný sloup, držíc v ruce nakousnuté jablko. Vrátila jsem pohled ke starci a i na mé tváři se objevil úšklebek.

Šáhla jsem do kapsy na boku, kde konečky mých prstů nahmataly rukojeť vrhací dýky a během pár sekund se prudce otočila a dýka, co jsem měla v kapse, byla teď zabodnutá v tom sloupě a zároveň na sloup přišpendlila ono jablko. Skoro všichni lovci vykulili oči a následně na mě pohotově vytáhli pistole. Jen obě fosílie zachovali klid, ikdyž se jim v očích zračilo překvapení.

,,Nemusíte pane Argente" prohodím opět ledovým klidem a sleduji, jak ostatní lovci uklízí své zbraně. ,,Působivé" ohodnotí to fosílie a oplatí mi úšklebek.

Ještě asi dvě hodiny řešíme detaily a okolo půlnoci už se chystáme rozpustit poradu. Ještě jsem vytáhla smlouvu, kterou oni podepsali a nakonec mě junior vyprovodil k motorce.

Jakmile jsem došla ke svému dopravnímu prostředku, oddychla jsem si. Dobrý holka, nic si zatím neposrala, takže alfa ti zatím ten krk nerozsápá. Popadnu do ruky helmu, nasednu a ještě se podívám na Argenta mladšího, kdyby měl náhodou něco na srdci.

,,V sedm tady, pokud přijedeš později, jeden den se z ceny odečítá," poví opět autoritativně a i on použil lehké nadzvednutí brady na náznak jeho hrdosti a síly.

,,Ani o minutu později," přisvědčím mu, lehce kývnu na rozloučenou a po nasazení helmy nastartuji a vyjedu směr dočasný domov.

Tak už jen přežít dovču a bude to v klidu. Povím si, když po hodinovém hlášení u Jacka ulehám po jedné hodině ranní do postele a nechám se unést do říše snů.

*¹Оружие = zbraň*

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti. Zdravím zdravím, ano, opravdu jsem se po více jak roce dokopala k vydání kapitoly a upřímně doufám, že to není jen zoufalá zpráva že záhrobí, ale rovnou z mrtvých Vstání. Sice je to zatím nejkratší kapitola v téhle knížce, ale pro začátek snad zatím stačí...
Tak se prozatím loučím
Vaše Dadul
Banzaaaaaaj