Upírská Dimenze

Kapitola 8-Nenávist a žárlivost

Pohled Clauda
Byl jsem tak nasraný na Faibna, hrozně jsem žárlil. Rozhodl jsem se to zapít alkoholem, tak jsem zašel do kuchyně. Po 20 minutách přišla Violet, viděla jak piju alkohol.

V: Co se stalo!? Že piješ alkohol.

Byl jsem napůl opitý.

Já: Ale nic.....
V: Na NIC to nevypadá.

Zapil jsem to lokem vodky.

V: Přestaň.

Vyrvala mi vodku z ruky.

V: Budeš opilí a já tě vážně nebudu poslouchat, jak tady nadáváš.

Vyrval jsem jí z rukou vodku a zaklidil jí zpátky do ledničky. Šel jsem do pokoje, když jsem šel jsem po schodech, tak jsem upadl.

V: Jsi v pořádku.
Já: Jo... v poho.

Violet mi pomohla vstát.

V: Chyť se zábradlí.

Na jedné straně jsem se držel zábradlí a na druhé straně mě držela Violet. Došli jsme k pokoji.

Já: Dobrý to už vzládnu.
V: Jak myslíš.
Vešel jsem do pokoje a snažil jsem se zamknout, ale nešlo mi se trefit do klíčové dírky. Vykašlal jsem se na to, šel jsem si sednout na postel, zase jsem spadl a místo toho abych si sednul, tak jsem si lehnul. Už jsem se nechtěl hýbat. Usnul jsem.

Pohled Violet
Když jsem Clauda odvedla do pokoje, šla jsem do svého si dočíst knížku. Asi po půl hodině přišel ke mně Faiban.

F: Nechceš se zase projít.
Já: Jo klidně jen to řeknu Claudovi.
F: Ok.

Čapla jsem mikinu a šla za Claudem. Spal. Snažila jsem se ho trochu vzbudit, ale nic. Nakonec jsem se rozhodla napsat na papírek kam jdu a s kým. Až se vzbudí, tak se to dozví. Zavřela jsem dveře a kráčila za Faibnem.

F: Tak co můžeš.
Já: No to nevím. On totiž spal, ale napsala jsem mu na papírek co a jak.
F: Tak asi můžeš.

Když jsem vkročila ven. Faiban se mě zeptal kam půjdem. Řekla jsem mu:

Já: No můžeme někam dál.
F: Tak třeba k našemu lovišti kořisti.
Já: Eee...tam neee.
F: Tak třeba... k upírskému rybníku?
Já: To ani nevím, že je tu rybník.
F: No jo tady toho je.

Faiban mě vedl k rybníku a mezitím než jsme tam došli, tak mi Faiban vyprávěl jaké uzemí zabírají upíři atd.
Když jsme došli k rybníku bylo všude bláto, ale rybník byl krásně čistý.

Já: Páni!
F: Jo tohle místo mám celkem rád.

Zakoukala jsem se do rybníku a obdivovala jeho krásu. Najednou jsem šloupla co bláta a vyvrkla si kotnník.

F: Jsi v pořádku.
Já: Asi jsem si vyvrkla kotník.
F: Ukaž pomůžu ti vstát.

Chytil mě za ruku a pomohl mi vstát, pak mě vzal do náručí. Vzlétli jsme. Trochu jsem se bála, ale strach mě přešel když jsem viděla ten krásný výhled.

Já: Hezký výhled.
F: To souhlasim, ale znám lepší. Chceš ho vidět.
Já: No jasně.

Zrychlily jsme, letěli jsme na velký kopec nad mým rodným městem nikdy jsem tam nebyla, takže to pro mě byla krása a do toho ten západ slunce. Bylo to romantické místo.

F: Sem také lítám rád, ale né sám.
Já: Já bych jsem taky nechodila sama a vůbec jsem netušila, že moje rodné město je tak krásné.😊

Faiban mě pořád držel v náručí. Po chvíli jsme letěli domů, když jsme přiletěli domů, tak jsme zašli do kuchyně. Faiban vzal mraženou krev a dal mi ji na kotník. Zatím co já seděla na židli a chladila kotník, Faiban mi udělal čaj. Přišel Claud, a když mě viděl zhrozil se a obrátil se na Faibna. Nejspíš si povídali myšlenkami.

C: Jsi v pořádku!?
Já: Jo je to jen vyvrknutý kotník.
F: Byli jsme u upírského rybníka noo, stane se.

Claud najednou vyjel po Faibnovi a chytil ho za krk.

Já: Claude je to jenom vyvrknutý kotník!
C: O to vůbec nejde Violet a nepleť se do toho.

Pohled Clauda
Použil jsem svoji myšlenkovou schopnost, aby nás Violet neslyšela. Faiban mi něco tajil. Nechtěl jsem to rozebírat před Violet, tak jsem toho nechal. Faiban si oddychnul a nahlas řekl:

F: Já ti, ale vážně nelžu.
C: Nezapomeň, že jsem princ.

Faiban pak odešel.

V: Claude nic mi neudělal, tak proč tohle?
C: To by jsi nepochopila.
V: Ale já to chci pochopit!
C: Pošlu ti sem služku, aby se o tebe postarala.
V: Nepotřebuju.
C: No jak myslíš.

Pohled Violet
Vstala jsem, a když jsem šlapla na vyvrknutou nohu spadla jsem přímo do Claudovo náručí.

C: Vážně nepotřebuješ pomoc.
V: Noo...možná malinko.

Claud se najednou otočil a uviděl tam Faibna, který se na nás dívá. Já jsem si toho nevšimla a snažila se o něco opřít. Claud mi podal ruku, opřela jsem se o ní.

C: Zavolám doktora, aby se ti na to podíval.
Já:Prosím tě to vyvádíš takhle vždycky. Vždyť je to jen vyvrknutý kotník.
C: Ne, ale že jsi to ty.

Začervenala jsem se. Podíval se mi do očí. Dívali jsme se na sebe, a pak mě Claud políbil...

Já: Pomůžeš mi po schodech.
C: No jasně.

Claud mě chytil za bok a já se držela širokého zábradlí. Když jsme došli k mému pokoji Claud otevřel dveře a pomohl mi si sednout na postel, pak došel pro zmraženou krev, aby mi to dal na kotník a zavolal upířího doktora. Doktor mi řekl, že je to jen vyvrknutý kotník, ať to prý chladim a snažím se to rozchodit. Doktor odešel.

Já: Říkala jsem ti, že to není nic vážného.
C: Teď už to vím.
Já: Škoda teď nebudu moct chodit s Faibnam.
C: Tak aspoň můžeš chodit se mnou, klidně tě ponesu.
Já: Dobrý, radši se to budu snažit rozchodit tady uvnitř.
C: No aspoň se nepokusíš o útěk, jako minule.
Já: To jsem se vás ještě bála.
C: A teď se nebojíš?
Já: Ne a podal by jsi mi tu knížku na stole, dala jsem si cíl ji dneska dočíst.

Claud vstal z postele a podal mi knížku.

C: Ááá... Křížem krážem za upírem. Tuhle knížku jsem měl taky rád. Četl jsem ji snad stokrát.
Já: No jo ty na to máš čas. Kolik je ti vůbec let?
C: Je mi 126.
Já: No vidíš máš na to celá léta.
C: No tak už tě nebudu rušit, ať to dneska dočteš.
Já: Vždyť nerušíš. Jestli chceš můžeme číst spolu.
C: Jestli ti nevadí, že to znám na spaměť.
Já: Jestli tobě to nevadí, že to čteš po několikáté.
C: Je pravda, že jsem ji nečetl už skoro 30 let, tak bych si to mohl osvěžit.

Claud si ke mně přisedl. Četli jsme asi přes hodinu a já pomalu usínala až jsem usnula. Claud si toho všiml a dal knížku na stolek, a pak mě přikryl a lehl si vedle mě, usnul také. Najednou vešel dovnitř Faiban. Vzbudila jsem se.

F: Oh promiň nebudu vás rušit.
V: Né Faibne, není to tak jak to vypadá.
Snažila jsem se vstát, ale nešlo to. Faiban zavřel dveře. Slyšela jsem jak tam nadává. Připadalo mi to jako by se o mě Claud a Faiban hádali a přetahovali. Přece jen jsem vstala a došla si pro knížku, trochu to bolelo. Divila jsem se, že ten hluk Clauda nevzbudil. Zalezla jsem pod deku a dočítávala knížku.