Upírská Dimenze

Kapitola 4-Vánoce

Pohled Violet
Další den a přichází první Vánoce s upíry. No je to takový nezvyk slavit ty nejlpší svátky s upíry, protože v ten den si něco uloví většinou nějakou zvěřinu a pak se vrací o půlnoci domů a tam si předávají dárky. Radši se zeptám Faibna nebo Clauda. Tak jsem šla ke Claudovi do pokoje, ale nebyl tam, dost divné. Tak jsem šla hledat Faibna. Cestou jsem se zeptala pár sluhů jestli neví kde je Faiban, ale taky nevěděli ani jsem nevěděla kde je Sára a taky Faibnův pokoj. Už mě to přestalo bavit a šla jsem zpátky do svého pokoje a tam jsem začala přemýšlet o svých rodičích. Upřímně se mi po nich dost stýskalo. Potom přišla Sára a řekla:

S: Ahoj, Claud mi dovolil ti dát tvůj telefon, abys si aspoň o tich svátcích mohla promluvit s rodiči.

Bylo mi do pláče a pak jsem se i rozbulela.

S: Jo a taky mám zjistit tvé přijmení.
Já: Jmenuji se Leeová Violet.
S: Počkej jak.
V: No Violet Leeová.
S: V pohodě. Tak čau.

Když Sára byla na odchodu tak mi dala mobil a překvapeně odešla. Hned jsem popadla mobil našla si v kontaktech mého tátu a začala volat. Můj táta to zvednul hned a ptal se:

T(táta): Dcero jsi v pořádku???
V: Ano jsem.
T: Kde jsi, neubližují ti tam? Protože jediné co vím je to, že tě unesli ti upíři.
V: Ano unesli a kde jsem ti říct nemůžu a neubližují mi. Jenom mě nutí k promněně.
T: Tak hlavně dcero nesmíš se promněnit.
V: Ale to vás pak už nikdy neuvidím.
T: Nebojse už jsem pro tebe poslal pátrací skupinu a i po tobě pátrá policie, hlavně se neboj a nenech se donutit k proměně.

Najednou se rozlítly dveře a vešel Claud.

C: Ukonči to.

Jediné co jsem stihla říct do mobilu bylo Veselé Vánoce, pak mi Claud vzal mobil a vytípnul hovor a já se rozbrečela steskem. Claud se mě pak zeptal:

C: Kdo je tvůj táta a co dělaá za profesi.
Já: Můj táta se jmenuje pan Lee a dělá za profesi vícepremiéra. Proč se ptáš?

Claud zuřil vyčítal si a pak řekl, že to komplikuje situaci a že už s náma nikdy nepůjdeš na lov. Upřímně mi to  ani nemrzelo, protože se mi zase nechtělo zvracet.

Nastal den 22.12.
Pohled Violet
Claud mi zavázal oči černým šátkem a zacpal mi uši, když mi je rozvázal. Viděla jsem Vánoční upíří trhy a tam mi Claud dal plastové upíří zuby. Vypadaly jako opravdové. Potom na mě stříkl nějakou kapalinu, aby mě ostatní upíři nevycítili.

V: Kde to jsme na jakém místě na mapě.
C: Neptej se na to prosím.
Já: Dobrá, jenom kde je Sára a Faiban?
C: Nebojse už jsou tady někde.
Já: Počkej tohle jsou všichni upíři z celého světa?
C: Taky.
Já: Jak taky? Je promiň.

Claud mi dal asi 10 000Kč a nechal mě jít, ale než mě vypustil do toho upírského davu.

C: Tady se zase sejdem asi tak za hodinu to znamená v 17:35. Ok?
Já: Ok.

O hodinu později
Claud už tam na mě čekal, pak mi zavázal oči černým šátkem. Najednou jsme se zase ocitli doma(ano já vím, že nazývám doma, ale Violet tam bude muset žít dokud se nepromnění a to bude dost dlouho). Připadalo mi to jako kouzlo.

Den 24.12.
C: Hele my jdeme na sváteční večeři, dole máš víno červené i bíle a i sluhové ti tam připraviliy občerstvení. Bohužel se, ale budeš muset obsloužit sama, protože jsme nařídili sluhům ať si taky užívají Vánoce.
Já: Dobrá a děkuji.

Když jsem dovečeřela, tak jsem se vrhla na zabalování dárků a u toho si pouštěla Vánoční koledy. Když se upíři vrátili z večeře rychle jsem dala dárky pod stromek a šla jsem za nimi. No a pak probíhali klasické Vánoce, ale pro mě to byli první Vánoce bez rodičů. Dostala jsem šálu ponožky a další věci i nálada byla dobrá, ale stále se mi stýskalo po rodičich, ale nedávala jsem to najevo. Pak jsme si pouštěli různé koledy atd. Prostě Vánoce.