Meteor Alex odvezl do stájí. Alex na Meteorovi usnula, ale jak zastavil, tak se probudila. Lehla si do úplně čistého boxu a na sebe si hodila plno sena. Meteor zařehtal a to znamenalo, že se smál. Vykouzlil Alex nejteplejší deku a přikryl ji. Meteor si šel lehnout vedle do boxu a popřál Alex hezké sny.
Další den už byl Meteor na pastvě a Alex se probudila a šla na pastvu za ním. Slunce úplně zářilo a nebe bylo modré. Alex rychle běžela za Meteorem a pozdravila ho. ,, Tak co, kam pojedeme?" zeptala se Alex. ,, Kam chceš, má princezno!" odpověděl jí Meteor. Byla šťastná, že potkala tak skvělého koně. K tomu je ještě kouzelný! Alex však přesně nevěděla, co je on zač, ale i přes to je moc ráda.
Jednou takhle u řeky na cestě se Alex Meteora zeptala, proč se baví jen s ní. Meteor jí řekl, že to brzy zjistí, ale Alex byla moc zvědavá. Tak jí to tedy Meteor řekl: ,, Vybral jsem si tě, protože jsi budoucí strážkyně koní. Tvoje babička ti knihu dala, protože vládla koním, však zemřela a tebe viděla jako budoucí strážkyni koní. Můžeš být ráda!" Alex byla úplně ráda a vykulená: ,, Vážně?! Chtěla bych babičce poděkovat a vidět ji." Alex se cítila smutná, ale i ráda. Vzpomněla si, že knížka je napsána za nějakou osobu a už ví, kdo je ta osoba. Její babička!
