"Dobře tedy." začala s roztřeseným hlasem.
"Můj přítel a já studujeme na stejné škole. Jako premiantka školy jsem měla jet s prvními ročníky na adapťák do Paříže. Na měsíc" podívala se na mobil
"Teď jsme měli jen autobusem do našeho hotelu kde jsme měli bydlet." promnula si oči, byla tak unavená. Linus jí pozorně naslouchal aby mu neuniklo jediné slovo.
"V prvním ročníku jsme poznali Natálii. Je to jedna ze školních královen." uchechtla se. "Úplný opak mě. Je vysoká blondýna s perfektním make-upem a vždy dokonalými vlasy. Jak říkám, já jsem opak." podívala se do svých dlaní.
"Vím že jsem říkal, že mluvit nebudu a nechci ti skákat do řeči. Ale tohle o sobě neříkej. Jsi nádherná Sofí" mrzelo ho to. Mrzelo ho, že tak nádhernou dívku má někdo, kdo si ji neváží-"jak já bych si tě vážil." zasněně na ni hleděl když mu tohle proletělo hlavou.
"Sofí..." usmála se nad tím jak jí pojmenoval. Takhle ji ani přítel nikdy neříkal. "Budu pokračovat." odkašlala si. "Vše bylo v pořádku. Pak s ním začala mít jeden předmět, takže byli pořád v kontaktu. Nevím proč ale Natálie se rozhodla, že mě nemá ráda a přítel se kvůli ni strašně změnil." v očích se jí zaleskla slza. Přičemž si Linus přisedl blíže k ní.
"Jediný od koho jsem měla a mám podporu a důvěru byli kantoři. Ona mi dělala naschvály, lhala přítelovi že jsem byla tam a tam a s tím a s tím. Nic z toho nebyla pravda. On začal věřit více jí než mě."
Linus ji položil ruku na rameno-Sofie s sebou jemně cukla. Pohladil ji a ruku dal zase dolů.
"Nikomu by neměl věřit více jak tobě. A už vůbec ne více věřit někomu jako je ta Natálie." vnitřně ho to strašně štvalo. Bál se, co vše jí prováděl když se lekla i pohlazení po rameni.
"Taky by se ti líbila. Tyhle holky se líbí každému klu..." Linus jí zarazil
"Tak tohle tě ani nenechám doříct. Je to nesmysl. Brunetky jsou lepší." usmál se a Sofie se tiše uchechtla. "Vidíš? Ještě když se nějaká hezká brunetka, ehm jako třeba ty, usměje. To pak každý normální kluk padá do kolen. Fuh...ještě že sedím. Už bych byl na zemi." zavtipkoval, přestože to myslel vážně. Sofie se mu líbila. Viděl v ní něco co nechápal, nechápal své pocity vedle ní, tlukot svého srdce vedle ní. Nechápal sám sebe. Nikoho takového nikdy nepotkal.
"Dobře tedy." měla lepší náladu, přes to o čem teď mluvila. V jeho přítomnosti to bylo o něco jednodušší. "Natálie na adapťák jet neměla. Není premiantka ani náhodou. Měl jet přítel a já s ostatními novými žáky. Něco jako dozor protože už víme jak to chodí a já jsem už od mala velící typ. Všichni mě záhadným způsobem poslouchají." napila se. Z mluvení jí vyschlo v krku. Podívala se směrem na dovádějící děti, kolem bazénu skotačil její čtyřnohý mazel. Amy. Byla mokrá a v puse měla míč.
"Ve škole mi zařídila veliký průser. I přes to jaké jsem měla alibi mi ředitel samozřejmě nevěřil a místo mě jela Natálie, pro kterou to byla samozřejmě příležitost být s mým přítelem. Začala ho svádět od doby co spolu měli první hodinu. A i přes to že jsem nemohla jet já, přítel jel beze mě."
Bylo jí z toho smutno. Slza stekla po tváři. Sklopila hlavu aby to Linus neviděl.
"No tak...neplač." soucitně se na ni díval. Chytl jí za bradu aby jí zvedl hlavu. Palcem jí setřel pár slz co se dostalo ven. "Jen se usměj"
"Až dorazí do hotelu, měl by se mi ozvat. Ale abych ti řekla pravdu, je mi to už jedno. Je mi jedno co spolu budou dělat, zda mě podvede, je mi to fuk. Už to nezvládám a nechci se nechat zničit úplně." byla si jistá tím co říká. "Jen...bude to těžké. Pro něj by bylo ponížení kdybych se s ním rozešla. Nepůjde to snadno." bála se .Byl horká hlava. Už si nebyla jistá ničím, co by udělal nebo neudělal.
