Někdy se prostě musíme rozhodnout tak, jak si myslíme, že je to v tu chvíli dobře.
A je to dobře, protože v tu chvíli jsme to prostě takhle chtěli.
S rizikem že to někomu ublíží, nemůže vám to mít nikdo za zlé.
Nemůžeme se pořád ohlížet jen na ostatní aby jsme jim neublížili, nebo tak něco.
Občas je potřeba být sobecký.
Ne, to není to dobré slovo.
Občas je potřeba vědět, jakou cestou se vydat, koho chytnout za ruku.
Komu svěřit svou lásku, své srdce, sebe.
Občas to tak prostě má být. V lásce.
Někdy se stane že máme někoho v osudu, může se stát že jsme se s ním ještě neseznámili, nevíme že ho potkáme a ani nevíme že existuje.
Stejně tak ten člověk, to neví o vás.
Z ničeho nic se ten někdo objeví a osud je pouze ve vašich rukou.
To jak se zachováte, jak se postavíte k daným situacím a co pro to co chcete, obětujete.
Možná to chce jen trochu trpělivosti.
A všechno bude tak jak má být.
Sofie
Bylo teplé letní odpoledne. Obloha vypadala na to, že za chvíli bude pršet. Sofie byla sama ve svém pokoji i v celém domě. Na srdci měla obrovskou tíhu, bolest, smutek i vztek. Někdo se rozhodl, znepříjemňovat jí život. Nikdo jí nepomohl, spíše se nedalo jí nějak pomoci a ona se cítila tak sama. Sama naštvaná na celý svět. Jediné co jí v tuto chvíli zbylo a co jí nikdo nemohl vzít, byla hudba. Struny, klávesy piana, naproti její posteli pod oknem
Byla unavená. Chtěla alespoň na chvíli mít zase klid, cítit se šťastná.
Věděla, že hudba ji alespoň trošku pomůže, jako vždy- byla to její nejlepší kamarádka
Otevřela okno aby sluneční paprsky pohladili její bledou tvář. Zavřela oči a nadechla se.
Teď... teď byla ta chvíle kdy potřebovala náruč možná trochu pochopení a lásky- nebo alespoň vrátit čas. Jen malinko
Sedla si na stoličku za její oblíbené piano a pohladila jeho černobílé klávesy-jak se leskli.
Z překrásného dřevěného nástroje se začali linout tóny.
Don't you know I'm no good for you?
I've learned to lose, you can't afford to
Don't you know too much already?
I'll only hurt you if you let me
Nechala hudbu plynout. Nechala ji, ať jí pomůže. Chtěla to vše dostat ven- nevnímala svět, nevnímala své okolí, vnímala jen piano, svůj hlas a svůj dech
Let me let you go
Málem se jí zlomil hlas, ale zvládla to. Nevydrží to vše v sobě držet dlouho. Potřebuje ucho které by jí naslouchalo, oči které by jí vnímali, náruč která jí bude chránit, ústa která by se na nic neptala.
Quiet when I'm coming home, I'm on my own
I could lie and say "I like it like that, like it like
that"
I could lie and say "I like it like that, like it like
that"
Piano pomalu nechalo doznít svůj líbezný tón- "teď už nezáleží na ničem" proběhlo jí hlavou.
Neznala svou cenu. Nevěděla, jak moc je důležitá. Jak moc ještě důležitá bude.
