Další ráno, dalšího podělanýho dne, v mým děsně slavným životě..O který jsem nikdy nestál..Slovutný chlapec, který přežil..6 let předvádění jizvy, falešných poplácání po ramenou, zamilovaných pohledů a vzdechů od různých dívek. Člověk by řekl, že už je to za tu dobu přejde.Ale jsou snad ještě otravnejší..Jako upřímně,nejlíp srát na všechno..
Ani pohled z okna to nezlepší, znechuceně si přetáhnu peřinu přes hlavu...Na nebesích jen nekonečná šeď mlžných oblak a všudypřítomné chmury. Zima se už brzy přihlásí o svou vládu.Za měsíc budou konečně vánoční prázdniny, všichni odsud vypadnou a my budeme tak moc spolu, až téměř uvěříme, že je to napořád. Náš nový svět, paralelní realita. Bez tázavých pohledů přátel, a nemístných komentářů,kam zase bez vysvětlení mizím.Nejraději bych z postele vylezl až na jaře, sám víš jak moc tohle roční období nesnáším..Mám pocit, jako by se veškerá spontánní radost,vytratila ze světa, s posledním paprskem slunce nad námi. Teď nás dlouho čeká jen tma a všudypřítomný lezavý mráz. A přesto, přeze všechno, mě pouhá myšlenka, letmá vzpomínka na tebe,den co den nutí vstát, a jít..Jsi mou nadějí,světlým zákoutím, v hlouby duše, které volá po naplnění a ukojení dávné touhy. Být bezpodmínečně milován a chtít se něžně dotýkat tvého dokonalého těla, ať už jsi kýmkoliv...Nezáleží na rase, pohlaví ani postavení ve společnosti,důležité je pouze nutkání k vzájemné blízkosti a souznění. Láska je slepá, to ona jediná nedělá rozdíly.. Nezáleží na tom odkud jsi, co chceš,ani kam míříš. Jen ona, dokáže proměnit tak obyčejný podzimní den, jako je tento,v neskonalou radost a nekončící euforii z tvé kratičké přítomnosti....
Jen kvůli tobě vstanu o hodinu dřív, abych tě na pár chvil, než mi zase zmizíš v davu, zahlédl ve Velké síni na snídani, a mohl se dívat jak si pomalu, se zamyšlením, přikládáš hrnek s čajem, k tvým dokonalým rtíkům.. Není to tak dlouho co se mě dotýkali na těch nejtajnějších místech, co nepřestává-li sténat mé jméno..
Dlouhými prsty přejíždíš po okraji talíře, jako by si ho téměř laskal, v ten okamžik se naše pohledy setkají, jasně cítíš na co myslím, co si v hlavě celé dny přehrávám. V té mizivé chvilce, netrvající déle než pouhý úder srdce, tvé oči říkají víc než tisíc slov, pak se bleskově odvrátíš..Nemůžeš si ani v nejmenším, dovolit aby kdokoliv pojal byť minimální podezření, že ke mě chováš cokoli, jiného než čistou nenávist..
Už si dojedl, vstáváš od stolu, bezmyšlenkovitě si olízneš drobek v koutku úst,ten dotyk jazyku jako bych pocítil rovnou ve slabinách..
Mravenčení.. Elektrizující energie běžící po páteři dolů,vlna kypící něhy a nebetyčné touhy přímo v kalhotách..Neslyšně vydechnu do hrnku u úst, a musím zavřít oči, abych se trochu uklidnil a nevrhl se na tebe rovnou tady a teď, přímo před očima všech studentů..Je to obrovská dávka sebezapření,těžké dny odříkání, dlouhodobé toužení. Jeden by řekl, že už sem se to, za ten bezmála rok naučil.. Skrývat své city v sobě. Nechat je přirozeně vytrysknout jen v těch 2 hodinách, které patří jen, a pouze, 3x v týdnu nám.. V těch intenzivních minutám promyšleně ušetřených v našich studentských rozvrzích...Úskostlivě střežených, uchovaných pro nás dva.Nemáš ani zdání, jak moc si toho vážím,kolik to pro mně znamená.. Že si na tuhle šílenost vůbec přistoupil, a jsi víc než ochotný, si se mnou hrát.. Ale přesto..
Toužím, tak moc, mít tě každou hodinu, minutu i vteřinu, každého dne až do skonání světa.. Dýchat tvou vůní,ležíc ti v náručí.Vnímat hebkost světlých vlasů, šimrajících mě v obličeji,když se nade mnou skláníš.Jemnou chuť tvých rtů v nekončícím polibku.Miluju jak se ti pokaždé šibalsky zaleskne v blankytně modrých očích, když mě vidíš jak se neobratně svlékám..
Jak zastřený máš hlas, když prosíš,kleješ, kňouráš, nadáváš,abych nepřestávál.. Tvé překrásně tvarované ruce,tak pečující, přesto silné v momentech kdy, se v tobě ztrácím, v mdlobách se snažím stát a ty mě láskyplně podpíráš..Až étericky, štíhlé prsty, lehce přejíždějící po mé pokožce i předkožce,a přesně v té chvíli je s neochvějnou jistotou, sevřeš kolem kořene,mého penisu.. Jako už tolikrát..
Budou tvé bílé zuby, okusovat moje ztuhlé bradavky.Náš chvějící se dech, spojí se v jeden chór, milostného nářku malých lhářů, prchajících před krutou realitou..Ale tohle vše musí zůstat za zavřenými dveřmi, a lépe rovnou kamennými zdmi, komnaty nejvyšší potřeby.. Jak příznačné.Daleko od hlučícího davu spolužáků pod námi. Tato místnost, klidný přístav rozbouřených srdcí.Tvoje blízkost, probouzí emoce v hlouby srdce pohřbené. Radost, chtíč, láska, závislost. Bláhová oddanost tělu, bytosti nad i pode mnou.. Vlny extáze, v prudkém orgasmu,vzlínajíc každou buňkou,tkání uvnitř mě.. Boří, lámou, podemílájí vysoké hradby kolem srdce na dva západy uzamčené..Slzy, tak horké,osvobozující,to ony, jsou klíč,v ten okamžik vše odplaví. Lítost,nad ztrátami života, samota dítěte bez rodiny, frustrace, z dob dávno minulých, strach z věcí budoucích.. V tvém pevném objetí,bez masek proti okolí nasazeným, nám hluboko vtištěných, bez ní snad zranitelný, přesto sám sebou, v bezbřehém bezpečí...Ve tvé přítomnosti se za nic z toho nestydím, prožíváme nekonečné, dech beroucí chvíle naprosté všeobjímající intimity.
Mohu se do tebe vpít, rozplynout se, zapomenout, zde tě smím naplno a nezkrotně milovat...Náš čas přichází po setmění, kdy se celý hrad ztišší, zpomalí, zahalí se ospale do mlžného závoje. Vymluvím se, že musím do knihovny a přesně o půl 8, tě čekám v 7 patře na schodech. Nervózně přecházím, jako pokaždé, žaludek sevřený obavou, jestli dorazíš.. A ty lásko, mě nikdy nezklameš. Už z dálky, vidím jak moc ti to sluší. Ostatně jako vždycky. Luxusní uniforma přesně padnoucí,těsně obepínájící úzké boky.. Smaragdovo-stříbrná kravata, už teď si představuji jak, ti jí omotavám kolem bledých zápěstí. Snažím se marně zakrýt své vzrušení, ale z tvého pobaveného výrazu, tuším, že se mi to vůbec nedaří.. Naprázdno polknu.. Potí se mi dlaně. V povzbudivém gestu se dotkneš prsty těch mých a pohladíš mě po tváři. Pohlednu ti do očí. A konečně se odhodlám promluvit..
,,Mám pro tebe dárek zlato, moc tu chtěla s námi být . ''
ČTEŠ
Čekám tě po setmění
FanficHarrymu je čerstvě 17..Co cítí, co prožívá, na co myslí.. Kdo mu v noci nedá spát :)