Život je růže

8. února 2021, 7:10

Zdravím a vítám vás, čtenáře, jako Daniel Menzl.
Účelem tohoto deníku je nejen dokumentovat mé "trans dobrodružství", ale také pomoci lidem v mé situaci.

Dnes je zvláštní den a já ho jako vždy skoro prospal.

Do Prahy jsem již jel mnohokrát a nikdy jsem nebyl tak nervózní, jako jsem dnes.

Měl jsem jet už před čtyřmi dny, ale volali mi, že doktor musí k soudu. Aspoň myslím, že říkali něco takového.

Kam vlastně jedu? Na sexuologii, při nejlepším konečně začít proces změny.

To ale není úplný začátek příběhu, ten je tři roky zpět, kdy mi bylo 14 a já byl ve svém prvním vztahu po internetu.
Začal jsem si všímat, že nemám v hlavě úplně pořádek.

Ze začátku to bylo jen "co kdyby..".
Pak "dámské oblečení vypadá o něco lépe..".
A potom konečně ta hlavní myšlenka: "měl jsem se narodit jako holka".

Tam to ale nekončilo.
Internetový přítel se se mnou rozešel a já na všechny takové myšlenky zapomněl. Nebo, spíše jsem se o žádné myšlenky nestaral.

Uběhl rok, přišla nová škola a s ní nový člověk.
Dali jsme se na internátu do řeči a během pár týdnů jsme se zamilovali.

S čím jsem nepočítal bylo vrácení všech myšlenek. Tentokrát se to nestupňovalo, bylo to rovnou "chci být holka".

To nevadilo, byla to jen neškodná myšlenka. Ta ale časem hrála na můj psychický stav.

Prvně jsem nechtěl ráno vstávat. Nechtěl jsem vidět to tělo, které ke mně nepatří. Nechtěl jsem slyšet ten hlas, který ke mně nepatří.

Rychle se to zhoršilo a každou noc jsem brečel. Takhle to chvíli vydrželo, dokud jsem se z těch myšlenek úplně nezhroutil.

Poté jsem se skoro každý večer třásl. Chtěl jsem pryč z toho těla. Nebylo moje.

Pozitivem na té situaci byl můj přítel a pár lidí online, kteří mi umožnili používat ženský rod a začali mi říkat jiným jménem.

A jak jsem se vlastně dostal až sem, do autobusu do Prahy?
Šel jsem prvně ke svému lékaři, Řáhovi, který mě odkázal na Všeobecnou Fakultní Nemocnici v Praze, psychiatrická klinika, sexuologický ústav.

Zavolal jsem tam hned druhý den a měl jsem termín. 4. února.

Než jsem tam zavolal, byl jsem šíleně nervózní. Jakmile jsem ale slyšel hlas sestry, která se starala o objednávání, všechna nervozita šla pryč. Po ukončení hovoru se nervozita vrátila až dnes ráno.

Uběhlo pár dnů a zvonil mi mobil, "VFN Sexuologie". Přesun termínu, 8. února.
Vůbec mi to nevadilo, naopak to bylo lepší. Umožnilo mi to být dřív s přítelem.

Během toho jsem zjistil, proč jsem nechtěl děti.
Chtěl, ale trochu jinak.
Nechtěl jsem být otcem, chtěl jsem být matkou.

Do Prahy je to ještě kus cesty, je teprve 7:32.