Život je růže

17. června, 22:03

Několik dnů zpátky mi kamarádka z intru půjčila sukni a upnuté triko. Když jsem se na sebe podívala, viděla jsem ženu. Cítila jsem se úžasně. Několik minut jsem jen tak stála, koukala na své tělo a usmívala se.

Den poté jsem ukázala svou vlastní sukni vychovatelce na internátu. Její pochvalu nikdy nezapomenu.

Bohužel to vše nemá jen dobrou stránku.
Mluvila jsem s vychovatelkami o výměně pokoje. Nejlepší by bylo, kdybych mohla ke kamarádce. To bylo hned zamítnuto, pochopitelně.
Náš intr má pokoje dělané tak, že za jedním pokojem je ještě jeden menší. Tak jsem požádala o ten. To také bylo zamítnuto. Prý vadí, že bych chodila přes pokoj té kamarádky. Ona sama přitom řekla, že jí to vůbec nevadí.

Nakonec přišli s tím, že mě dají na samotku za ženskými sprchami. To mi připadá nelogické, když vadilo, že bych procházela pokojem, ve kterém je holka.

Takže teď uvažuji, že o tom budu mluvit se sexuologem. Přítel to chce řešit přes ředitele školy.

Mám jinak dvě možnosti. Zůstat na klučičím pokoji, kde budu aspoň mít podporu svého přítele v těžkých chvílích, nebo jít na tu samotku a chodit v noci ke kamarádce a riskovat problémy.

Chtěla jsem jít včera večer poprvé ven v sukni. To mi zatrhlo očkování, o kterém jsem se dozvěděla až v úterý večer.
Navíc se mi rozjela rýma.
Snad to příští středu vyjde.