Domácí mazlíček

1

Dnes nebyl moc dobrý den. Už od ráda silně prší a já? Já se válím doma na gauči a místo práce koukám na filmy a nechce se mi absolutně nic dělat. No ale jelikož je Jaro, takovým dnům se určitě minimálně další měsíc nevyhnu.

Ach jo, zase prší a já mám takový hlad. Potřebuji si nějaké jídlo najít, ale díky dešti se všechna zvířátka v lese schová do svých domečků. Jen já jsem zase schovaný pod malinkým přístřeškem z větví a všeho možného smetí, co jsem tu v lese našel. Sám a promrzlý tu sedím už několik hodin a zírám okolo sebe. *Ale ne, už se začíná stmívat! Ne prosím už ne.*  Zoufale kňučím a krčím se co nejvíce dokážu. Přístřešek začíná být dost vratký a jakmile začne i foukat, celý na mne spadne. Vyhrabu se z toho haraburdí a rychle běžím najít jiné místo, kde se mohu schovat před tou ošklivou tmou.

Stále se dívám na televizi, dokud nezačnu zívat. Kouknu na telefon který ukazuje půl desáté večer. Povzdechnu si a rozhodnu se jít spát. Vyjdu tedy schody nahoru a tak jak jsem, skočím do postele v ložnici. Přikryju se dekou a skoro hned na to usnu.

Běžím co mi nožky stačí a zatím se okolo mne všude rozlije černo černá tma. Ještě že mám tak dobrá očka, jinak bych určitě naboural do stromu nebo někam spadl a to bych nechtěl. Už ani nevím jak dlouho běžím, ale začnu za sebou slýchat vití a další hrozivé zvuky. Najednou ale v dálce uvidím světýlko. Vypadá to jako okno. I když už opravdu nemůžu, ze všech sil co mám běžím za tím světlem. To ale náhle zmizí a já zpanikařím. Pak se ale zastavím a zhluboka se nadechnu. Snad všechny moje smysly mi říkají ať běžím dál, tak je poslechnu a zanedlouho už vidím velký dům. Doběhnu k němu a začnu bouchat a škrábat na dveře. Slyším jak se ty kroky a zvuky přibližují.

Z mého bezesného spánku mne najednou probudí hlasitý zvuk. Nejdříve si jen sednu a snažím se přijít na to, odkud to jde. Jo nedošlo mi to hned, ale sotva jsem se vzbudil. Zvednu se tedy a dojdu opatrně ke dveřím. *Sakra já věděl že to kukátko budu jednou potřebovat.* Nakonec ale dveře otevřu a hned dovnitř vběhne cosi. Hned zavřu dveře a zmateně začnu hledat, kam se to asi mohlo schovat.

Když se dveře konečně otevřeli, hned jsem vběhl dovnitř a vůbec se neohlížel. Zadýchaný a zpocený se schoulím kdesi pod gaučem a moje srdíčko bije jako o závod. Po chvilce se mi ale dech zklidní. Možná že bych tam nakonec i usnul, protože jsem tak hrozně unavený. Najednou mne ale někdo chytne za ocásek a násilím mne vytáhne za ocas ven. Polekaně a bolestně zamňoukám a snažím se dostat zpět pod gauč, bohužel marně.

Chodím po domě a hledám to zvíře které sem tak vběhlo. Sakra pořád ho nemůžu najít, když v tom uvidím špičku ocasu jak na mě tak hezky kouká zpod gauče. *Buď je to míval nebo nějaká kočka, každopádně poletí ze dveří stejně jako přiletěla.* Chytnu ten ocas a začnu co nejvíce tahat. Sice se zmítá a snaží se osvobodit, ale mě neuteče a skoro hned je venku. *Sakra to je ale těžkej míval.* Odfrknu a jak ho tak držím za ocas ve vzduchu, pořádně se na něj podívám a zjistím že je to... Co to kurva.. Vykřiknu a hodím to něco co vypadá jako člověk ale zároveň jako kočka na gauč a natáhnu se rychle po vypínači. Rozsvítím světlo a zamžourám překvapeně očima když uvidím to malé stvoření.

Pořád mne tahá za ocásek a hrozně moc mě to bolí. Bolestně kňučím a mňoukám, ale on mne pořád drží. Konečně mne pustí, ale hodí mě na gauč a já spadnu tak nešikovně, že mi křupne v noze. Začnu brečet a popotahovat, ale držím se abych se naplno nerozbrečel. Chytnu si nohu a začnu si ji opatrně mnout. Kouknu na toho co mě tak ošklivě držel a pak odhodil a tváří se dost překvapeně.

—————————————————————
Takže první kapitola je na světě a jak to bude dál? No to uvidíme příště 😌 Kdyžtak mi dejte vědět nějaké vaše ohlasy a přeji hezký den. 🤍🖤