Firefighter》Nomin [ ✔ ]

『4』

    ,,Máme za sebou další úspěch!" zakřičel jsem nahlas, aby mě všichni slyšeli.
,,Moc vám všem děkuji, protože jste ten nejlepší tým, který jsem kdy měl." pozvedl jsem svoji sklenici s alkoholem.

,,Snad se nám tady nerozbrečíš, šéfe!" zakřičel z davu lidí Haechan, kterého brzy uškrtím.

Jenom jsem se zasmál a pokračoval.
,,Na nás!" vykřikl jsem.

,,Tým Fighter!" zakřičeli všichni mí hoši dohromady a společně jsme se napili.

Já poté seskočil dolů z barového pultu a šel za svým manželem, který seděl u stolu s Jisungem a jeho malou dcerkou.

,,Ahojte." pozdravil jsem je a sedl si k Jaeminovi, kterému jsem hned dal pusu; on mi ji samozřejmě oplatil.
,,Ahoj, princezno." usmál jsem se na malou, kterou Jisung držel v náručí.

,,Neviděli jste tu někde Chenleho?" otázal se Jisung a napil se své sodovky.

,,Myslím, že se bavil s klukama." odpověděl jsem nejistě..
,,Mám pro něj zajít?" chystal jsem se, že se zvednu a půjdu pro našeho nejmladšího nováčka (i když nevím jestli se mu ještě stále dá říkat nováček, když už s námi je několik měsíců).

,,Nemusíš, už jde." Jisung se široce usmál na nově příchozího, který byl jeho přítel.

,,Ahoj." Chenle se usmál na Jisunga a dal mu menší pusu. Jisung se kvůli tomu začal lehce červenat; pořád se stydí, když Chenle projevuje svou lásku na veřejnosti.

,,Nechceš se posadit?" otázal se Jaemin a posunul se, aby si Chenle mohl přisednout k nám.

,,Ne ne." oslovený zakroutil hlavou.
,,Vlastně bych potřeboval něco probrat s Jenem." podíval se na mě.
,,O samotě." dodal a kousl se do rtu.

,,Jo, jasně." dopil jsem zlatavou tekutinu ve sklenici, zvedl se a s Chenlem odešel z baru ven. Přešli jsme přes ulici a já se na Chenleho podíval.
,,Co teda potřebuješ?" opřel jsem se zády o zeď, která byla za námi.

,,Chci odejít z oddílu." pohled měl upřený do země a hrál si nervózně s prsty.

,,Cože?" odlepil jsem záda od stěny a na Chenleho se otočil celým tělem.
,,Proč?" otázal jsem se nechápavě.

,,Kvůli mé dceři a Jisungovi." vysvětlil.
,,Dnes jsem tam málem umřel a nebýt tebe, tak jsem tam někde spálený na popel." zvedl ke mně pohled, ale s prsty si pořád hrál.

,,A kam by jsi chtěl jako jít?" překřížil jsem ruce na hrudi; tohle se mi vůbec nelíbilo.

,,Nejspíš do městského oddílu, který má jen menší požáry a nejčastěji záchranu koček ze stromů. " hádám, že poznámkou o tom chlupatém zvířeti, chtěl odlehčit situaci, ale to se mu vůbec nepodařilo, ještě víc mě to naštvalo.

,,Ty si myslíš, že tě tam vezmou?" nadzvedl jsem tazávě obočí.
,,Jsi feťák, který není ani rok čistý a záznam máš dlouhý, jak naše ohořelé lesy! Nikam tě nevezmou! Jsem jediný, který udělal výjimku a vzal tě, tak mě nenech, abych si myslel, že to byla chyba!" zvýšil jsem na něj hlas.

,,Nechci, aby malá vyrůstala bez otce! Sám vím jaké to je. Nechci, aby si tím musela projít i ona!" začal se mnou argumentovat a s každou větou zvyšoval hlas.

,,Vždyť ostatní kluci z našeho oddílu mají také rodiny nebo těhotné manželky a menžele!" zakřičel jsem.
,,A stěžují si snad, že by chtěli odejít? Ne!" dál jsem na naší úplně zbytečnou hádku neměl náladu a vrátil se do baru za Jaeminem.

,,Co se tam stalo?" zeptal se hned Jaemin, když spatřil můj obličej plný zlosti; možná jsem byl i tak trochu červený.

,,Jdeme domů, hned." zavelel jsem, chytil ho za ruku a šel s ním ven z baru. Oba jsme nasedli do auta a já hned vyjel, i přesto, že jsem pil pivo, ale jedna sklenka nás nezabije.

,,Už mi konečně povíš, co se sakra stalo?" podíval se na mě lehce otráveně.

,,Chenle chce odejít kvůli tomu děcku, co má s Jisungem." zmáčkl jsem pevně a hlavně zlostí, volant.

,,Vážně jsi se naštval jenom kvůli tomu?" nemohl tomu uvěřit.
,,To si děláš srandu, ne?" lehce zvýšil hlas.

,,Ještě na mě buď naštvaný ty." povzdechl jsem si a překroutil nad ním oči; nemám náladu na další hádku.

,,Budu." řekl odhodlaně.
,,Nechce, aby jeho dítě vyrůstalo bez otce, ale to ty nedokážeš pochopit."

Zastavil jsem.
,,Já vím kam tím míříš." otočil jsem se na něj a zamračil se.
,,Myslím, že jsme se domluvili, že žádné děti mít nebudeme!" křikl jsem.

,,Ano, domluvili." uznal.
,,Ale to jsem byl jiný a ty taky. Vsadím se, že jsi Chenlemu neřekl, že jsi byl taky závislí, že?" vítězně nadzvedl obočí, ale on má od vítězství daleko.

,,Proč bych mu to měl říkat?" absolutně jsem nechápal, co tím chce dokázat. Jenom na mě chce vytáhnout mou minulost; jenže tuhle hru mohou hrát dva.
,,A navíc nechápu proč to teď vytahuješ! Ty sám nejsi bůhví jaké zlatíčko. Proto jsi taky souhlasil s tím, že nebudeme mít děti!"

,,Změnil jsem názor!" zakřičel po mně.

,,Co tě tak náhle přinutilo změnit názor, hm?" otázal jsem se.

,,Prostě jsem ho změnil. Lidé se občas mění, víš? Ale to ty seš pořád stejný. Jsi jen zahleděný do své práce a nic jiného tě nezajímá!" odpoutal se a vylezl z auta; nezapomněl pak prásknout dveřmi.

,,Jaemine?!" vystrčil jsem hlavu z okénka.
,,Jaemine, kam si myslíš, že jdeš?!" zařval jsem po něm.

Nic, vůbec se neotočil a prostě pokračoval dál v cestě. Naštvaně jsem praštil rukou do volantu a vyjel k nám domů. Nemám teď náladu nahánět naštvaného Jaemina a přemlouvat ho, aby nastoupil zpět do auta. Už tak jsem se nevyhl hádce, na kterou jsem také neměl náladu a podívejme, kde jsme.

Přijel jsem k nám domů, vysedl z auta a šel hned do ložnice; kašlal jsem na umytí a převleknutí. Lehl jsem si na bok a naskytl se mi tak pohled na fotku mě a Jaemina na naší svatbě. Chvíli jsem na tu fotku jen tak koukal a hlasitě si povzdechl. Radši jsem se otočil na druhý bok, abych měl klidně spaní.

Možná bych se mohl změnit...

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Ano, tenhle příběh není moc o nomin... Jsem si toho vědoma a omlouvám se 😅

Doufám, že se kapitola líbila a budete nadále pokračovat ve čtení ❤❤

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere