Firefighter》Nomin [ ✔ ]

『5』

    Druhý den, hned ráno, jsem jel za Jaeminem. Přesně jsem věděl, kde bude, takže jsem ho nemusel dlouho hledat.

Přijel jsem k menšímu domku, vystoupil z auta a přišel ke dveřím, na které jsem zaklepal. Po chvíli mi přišel otevřít Jisung.

,,Oh, ahoj, Jeno." vypadal lehce zaskočen mou přítomností; určitě mě nečekal tak brzy.
,,Netušil jsem, že příjdeš." malou, kterou držel na rukách si spravil, aby mu náhodou nespadla.

,,Jisungu, mám tě rád, ale nehraj blbého." věděl jsem, že chrání Jaemina, abych ho já nenašel a myslel si tak, že je někde jinde.
,,Můžu za ním? Prosím." otázal jsem se.

Jisung se na mě chvíli jenom díval. Hádám, že přemýšlel, co dělat, jestli me pustit dál nebo pokračovat ve svém hereckém výkonu, který jsem hned prokoukl, a chránit tak Jaemina přede mnou.

,,Tak pojď." dveře víc otevřel, abych mohl vejít.

,,Děkuji mockrát." opatrně jsem se kolem něj a malé protáhl, abych ani jednomu z nich neublížil, a věšel tak dovnitř.

,,Je nahoře, úplně v zadním pokoji." oznámil mi Jisung, když zavítal dveře.

Ještě jednou jsem mu poděkoval, vyšel po schodech nahoru, až k zadním dveřím pokoje. Zaklepal jsem, a když se ozvalo tiché dále, věšel jsem.

,,Co potřebuješ Jisun-" zasekl se, když spatřil mě místo Jisunga.
,,Ty nejsi Jisung. Co tu chceš?" zamračil se na mě a naštvaně překřížil ruce na hrudi.

,,Přišel jsem se ti omluvit." šel jsem rovnou k věci, protože nemá cenu to nějak okecávat.

,,To jsi se na to musel vyspat nebo ti někdo poradil až dneska, že by bylo hezké se svému manželovi omluvit?" mluvil naprosto naštvaně, ale mohu se mu divit? Také bych byl na sebe naštvaný.

,,Chci s tebou dítě, Jaemine." úplně jsem ignoroval jeho protivnou otázku a zároveň i svůj omluvný proslov, který jsem vlastně ani připravený neměl; vše by šlo z patra, což by asi moc dobře nedopadlo.

Jaemina má věta značně rozhodila, protože dal ruce podél těla a ze zamračeného pohledu se stal šokovaný.

,,Co..." odmlčel se.
,,Co jsi to řekl?" vydechl svou otázku nevěřícně.

,,Že s tebou chci mít dítě." zopakoval jsem.
,,Ano, vím co jsem včera večer řekl a lituji toho. Viděl jsem jenom sám sebe a na tebe už nedával pozor, nedával jsem pozor na tvé pocity a to, jak si se změnil. A že si se změnil k lepšímu, a to sakra hodně." pousmál jsem se.

,,Jeno, já..." vydechl.
,,Já opravdu nevím, co na to říct. Myslíš to vážně? Neříkáš to jen proto, abych ti teď odpustil?" nadzvedl obočí.

Zakroutil jsem hlavou.
,,Myslím to smrtelně vážně." stál jsem si za svými slovy, které jsem opravdu myslel vážně.

Jaemin se kousl do rtu a koukal na mě těmi nádhernými oči, do kterých jsem se před několika lety zamiloval, a které budu milovat do své smrti.

Poznali jsme se na škole, a když jsem se dali dohromady, hodně lidí nám řeklo, že spolu moc dlouho nevydržíme, že je to jen školní láska, takové dětské pobláznění. Ale my spolu zůstali. Prožili jsme si spolu těžké chvíle, kdy jsme byli oba dva na dně, já bral drogy a Jaemin zase chlastal, ale zvládli jsme to; společně. Měli jsme jeden druhého a to nám hodně pomohlo. Poté jsem Jaemina požádal o ruku, a teď jsme tady.

,,Pojď sem." řekl nakonec a své ruky roztáhl na náznak objetí.

Pousmál jsem se a přišel k němu blíž. Obmotal jsem ruce kolem jeho pasu a pořádně ho políbil.

,,Můžeme se pokusit o mimčo už teď." zakmital jsem obočím a zeširoka se na něj usmál.

,,Lee Jeno, na to ani nemysli!" praštil mě do ramene, ale zasmál se.
,,Až doma, to vydržíš." dodal a nevině se usmál.

,,Tak to, abychom hned vyrazili." vzal jsem ho na ruce a šel s ním dolů.
,,Měj se, Jisungu!" křikl jsem na nejmladšího z nás (když nepočítám jeho malou), který nám pozdrav, s úsměvem na tváři, oplatil.

Venku jsem posadil Jaemina do auta, připoutal ho a já si sedl na místo řidiče a vyjel k nám domů.

,,Miluju tě." vydechl Jaemin, když jsme oba dva měli za sebou už třetí kolo našeho milování.
,,Ale víc už nezvládnu." položil hlavu vyčerpaně na mou holou hruď.

Uchechtl jsem se.
,,Promiň." začal jsem ho hladit ve vlasech, které měl trochu slepené potem.
,,Ale musel jsem ti dokázat, že tě zatraceně moc miluji." dal jsem mu pusu na čelo.

,,To, že mě miluješ, jsi dokázal už hodně dávno, Jeno." koukl na mě, ale pohled hned sklopil.
,,Myslíš, že se to povedlo?" otázal se.

,,Určitě." dal jsem mu pusu do vlasů a pokračoval v hlazení.
,,A když ne, tak si to za měsíc zopakujeme znova." pousmál jsem se.

Jaemin se hlasitě zasmál.
,,Dobře, to se mi líbí." objal mě kolem pasu; ještě nás nezapomněl zakrýt.

,,Miluju tě." vzpomněl jsem si, že jsem mu to tak trochu neřekl úplně zpátky, tak jsem se to snažil rychle zachránit.

,,Vážně, Jeno?" zvedl hlavu tak, aby na mě viděl.
,,To sis uvědomil až teď?" nadzvedl jedno obočí, ale na tváři měl úsměv.

,,Možná..." usmíval jsem se, abych vypadal nevině, a také, aby mě Jaemin nepraštil.

,,Máš štěstí, že jsem vyčerpaný. Jinak bych tě naháněl po baráku." hlavu položil zpátky na mou hruď.

,,Jsi dokonalý, víš to?" pohladil jsem ho po zádech.
,,Doufám, že naše mimčo bude, co nejvíc po tobě." zasnil jsem se.

,,To já taky." souhlasil se mnou.

,,Hej!" zasmál jsem se.
,,To bylo hnusné."

,,Ale..." dal mi menší polibek na hruď.
,,Vždyť v to sám doufáš, tak nevidím důvod proč si naštvaný." z jeho hlasu jsem poznal, že se mu chce smát.

,,Jenže ty máš říct pravý opak." uchechtl jsem se.

,,Smůla." konečně se opět zasmál.

Jenom jsem nad ním zakroutil hlavou.
,,Ty jsi číslo, Jaemine. Ale to na tobě miluju." dal jsem mu další pusu do vlasů.

Opravdu si přeju, aby se nám to podařilo, co nejdřív, protože už teď se nemůžu dočkat na naše mrně.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Omlouvám se, že píšu kapitoly tak pozdě, a taky za sex, který tam nebyl 😂😅

Také chci oznámit, že budou tak dvě kapitoly a jsme u konce...

Doufám, že se kapitola líbila a budete nadále pokračovat ve čtení ❤❤

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere