Ulice 17. listopadu // Hasan

táta

,,A jak mi kurva vysvětlíš ten bordel?!"

Je to jako když se hádal s mamkou. Sice byli většinu času spokojení a rádi za toho druhého, furt se hádali. A když už, tak do krve. Teď výroky od mého otce snáším já.

Jakoby toho nebylo na mě dost. Poslední dobou se mi daří. Po všech ohledech.

S Josefem jsme... tak nějak spolu. A celý je to jako v pohádce. Ne tím, jak krásný to je, ale tím, že je to neuvěřitelný. Ale pomáhá mi to, což se divím, že si tohle někdy v životě myslím.

Možná je ten vztah pomocný díky Pepovi, možná tou hodnotou vztahu. Dokázala bych s ním být i bez toho škatulkování, jen jako kamarádka. Ale nejspíš by to ztratilo to kouzlo.

,,Ne, tati, počkej-"

Koukala jsem se jak na zem padá obrázek mě a táty, když jsme byli v Zoo. To mi bylo třináct. A byla to taková nejhezčí vzpomínka z dětství, co jsem s tátou měla.

,,Neříkej mi tati doprdele! Já nejsem tvůj otec! Pořád lozíš někam jinam, bůhví co děláš, střílíš si do žil, co si kurva myslíš, že nějakou feťačku budu živit?! A ještě šlapeš, do piče, spalas s mým bývalým kolegou!"

Jen jsem se na něj tiše a smutně dívala. Co říct v týto situaci. Všechno je pravda, ale je to minulost.

,,Tati, já už taková nejsem.."

Chytnul mě za paži a zatřásl se mnou.

,,Já ti říkal abys mi kurva neříkala tati, já tě tady doma nechci! Seš schopná se o sebe postarat, když seš schopná se sjíždět jak nějaká pouliční špína!"

Nekřič, tati, jenom o to tě prosím.

Po tváři mi tekly proudy slz. A nešly zastavit. Ještě před nějakou dobou, když mi táta řekl, že se chce hodit do pořádku, jsem měla z něho radost. Že se denně nebude vylejvat a začnem bejt normální. Sice, co je v dněšní době normální, že?

Myslela jsem, že mu představím Pepu, že se všichni nějak zkamarádíme a bude život hezkej. Asi se na mě přeneslo Josefovo sluníčkářství.

,,Sbal si a vypadni, nechci tě mít tady doma," řekl chladně a díval se jinam, než jsem já. Bolelo to. Ze všech křivých slov, co jsi mi kdy řekl, tohle bolelo nejvíc. Ještě aby ne, když jsi mě tímto vydědil.

Spí se ti dobře? Máš ze sebe dobrej pocit? Vyhodit dceru co značně potřebuje tvoji pomoc?

Místo toho, abych mu vzdorovala, jsem se otočila a šla si věci v pokoji pobalit. Kam půjdu? Logicky, k Pepovi, nemám kam jinam. A on mě tam uvítá víc. I předtím mi nabízel, abych tam k němu šla natrvalo.

Tak se to děje.

Hodila jsem si všechno oblečení do velký sportovní tašky, kterou jsem si jako malá brala na školní výlety.

Tam se to všechno vleze. I se vší kosmetikou, kterou už sice dlouho nepoužívám, ale stejně ji chci mít u sebe, kdyby někdy něco. Před tímto vším jsem se hrozně ráda malovala, teď na to nemám čas a trpělivost.

Otec už byl někde zašitej. Buďto v jeho pokoji nebo šel ven. Asi přijde jen večer zkontrolovat že tady opravdu nejsem. Nebudu mu vzdorovat, stejně by mě dostal pryč.

Vzala jsem si ještě jednoho plyšáka, kterého mám od mamky. Tenhle zajíček nabyl od dětství na hodnotě. Tenhle zajíček je to jediný, co mi z tohoto domu zůstalo.

Tašku jsem si hodila přes rameno a do kapes jsem si pobrala poslední drobnůstky. A je to tu jak vyklizený, vhodný na pronájem. Třeba aspoň tak si vydělá.

-

Zazvonila jsem na Josefův zvonek. Taška se mi už zarývala do ramene a přiškrtila mi tam nějaký nervy.

Místo odpovídání vyšel rovnou ven. Bydlí v prvním patře malé bytovky s prostornými byty.

,,Co tady... děláš? Jako ne že bys mi vadila, ale na co ta taška?" zašeptal a věnoval mi malý polibek na rty.

,,Stěhuju se, asi. Vyhodil mě," řekla jsem prostě a sledovala Josefův měnící se výraz ze šťastného na smutný až naštvaný.
Vím že bys mu nejradši rozbil hubu.

,,Vadím ti tu, že?" vydechla jsem a sklopila pohled. Ale kam jít, když ne sem?

,,Ne, nevadíš, ježiš trubko, jenom jsem v šoku a jsem nasranej na něj, to snad chápeš," vzal mi tašku z ramene a táhl ji k sobě.

Pořád jsem si tu přišla nechtěně, ale to je nejspíš už síla zvyku. Proč by mě můj vlastní přítel nechtěl u něj doma?

,,Tak tady si ty věci zatím rozlož, doufám že tady budeš bydlet už nafurt," ukázal mi skříňku a zakoukal se na mě.

,,Tak pokud situace dovolí," sehla jsem se a začala z tašky skládat věci. Bylo to tam poházený a pomačkaný, tak jsem to rovnou skládala.

Josef si šel lehnout. Čekal na mě, až se k němu přidám. Já měla malinko jinej plán. Nebyla to zrada, to ne... ani pohrdání jeho péčí. Je to jednoduše chuť a touha po uvolnění.

Dneska to byl fakt dlouhej den... a každý hledá odpočinek jinde.

Baví mě ta cesta za střízlivostí. Teda, jak se to vezme. Nepříjemný bolesti a sevření srdce rozhodně nejsou ty příjemný prvky. Ale patři to k tomu. Aby si lidi jako já pak neměli chuť šlehnout,

Ale za to to stojí. Za těch pár sekund volna, radosti. Něco najdu. Něco po čem se mi hezky usne a Josef to na mě nepozná. Pořád tady má nějaký drogy, pořád s tou "prací" neskončil. Skončíme někdy s tím, co nás dělá živíma? Jemu to platilo nájmy, ale z jeho slov má tolik nahrabáno, že by si mohl vzít dovolenou a po ní si pomalu něco najít. Nebo by si půjčil od Dominika.

Jak ten se asi má?

Potichu jsem mu vlezla do pokoje u koupelny, kde to celý všechno měl. Normálně to zamyká, dokonce předemnou, dneska se na mě ale usmálo štěstí.

Začala jsem prohrabovat přihrádky a našla jsem nějakej heroin i s alobalem. Už si nechci píchat a chci se dostat na mikrodávku. Teda, nechci se na ni dostat znovu, ale když to teď dělám, je to bezpečnější než si píchnout plnou dávku, jako předtím.

Pytlík jsem si vzala a běžela s ním na balkon. Tam mě podezřívat nebude.

V koupelně mě podezřívá, tak ze dveří vytáhnul zámek, abych se tam nemohla zamknout. Stejně do sprchy chodíme spolu... doma se sprchovat nedalo, otec by mi tam vlítnul a to nechci. Po tom všem jsem si uvědomila, že tohle je teprve můj safe place. Někde s Pepou.

Škrtla jsem zapalovačem pod obalem a nadýchala se výparu, co z něj šlo. Pálilo to v nose. Ale zároveň jsem se hned cítila líp. Měla jsem ze sebe lepší pocit. I když
To bych zrovna neměla.

Alobal jsem složila do pytlíku a hodila ho někam hodně daleko na ulici, snažila jsem se trefit do kanálu. Kdyžtak to tam někdy hodím, až to najdu.

Šla jsem pomalu do ložnice. Pepa tam nevinně spal. Při pohledu na něj mi to bylo možná i docela líto.

Ale takový to je. Měl jsi s tím počítat, když jsi mi to začal před nějakou dobou nabízet.

Že z malý holky uděláš feťačku.