Adoptovaný kluk - Larry Stylinson CZ

14

„Tady máš ty léky, ještě ti udělám další čaj" dal vařit vodu a už vyndaval hrneček.

Dal do něj čaj a po chvilce to zalil, aby čaj nebyl tak moc horký. Chvilku ho nechal louhovat a potom mi ho podal.

Zapil jsem léky a rozešel se nahoru pro čisté spodní prádlo.

Vzal jsem si jedny boxerky a pár ponožek.

Šel jsem už do koupelny a cítil jsme se strašně unavený.

Došel jsem tam a zavřel se. Vyslékl jsme se do naha a zavřel se ve sprše. Rychle jsem se umyl, abych si mohl jít zase lehnout.

Vylezl jsem ze sprchy a osušil se. Už jsem sotva stál na nohou.

Oblékl jsem si na sebe jen boxerky, ale potom se mi zamotala hlava.

Neudržel jsem se na nohou a spadl jsem na zem.

Vykřikl jsem jako holka. Teď si určitě bude myslet, že mám hlas jako nějaká malá uřvaná holka.

„Loui?!" uslyšel jsem Harryho z kuchně.

nedokázal jsem se zvednout, protože jsem byl moc slabý.

Harry nebral ohledy ani na to, že bych tady mohl být nahý a rozrazil sem dveře. 

„Proboha Loui, co se stalo" řekl a přišel ke mně.

Neskutečně jsme se před ním jen v boxerkách styděl, ale teď jsem na to moc nemyslel, protože mě neskutečně bolela hlava a bylo mi na omdlení.

Vzal mě do náruče a donesl do jeho postele.

Harryho pohled

Když jsem uslyšel tu ránu a křik z koupelny, hned jsem se tam vydal. Nemyslel jsme na to, že bych ho mohl vidět nahého, nebo cokoliv, ale musel jsem se ujistit, jestli je v pořádku.

Viděl jsem ho tam ležet na zemi a vypadal strašně slabě.

Vzal jsem ho hned do náruče a položil ho do své postele, kde jsem ho zabalil do peřiny, aby mu nebyla zima.

Odešel jsem dolů a namočil dva látkové kapesníky. Nepoužívám je, mám je jen z důvodu toho, kdybych byl nemocný.

Přinesl jsme je k Louimu a jeden jsem mu dal na čelo a ten druhý jsem mu obmotal kolem zápěstí.

Ležel úplně vyčerpaně a já doufal, že každou chvilku usne, aby se tam nenamáhal.

Vzal jsem léky sem nahoru, aby si je mohl vzít hned ráno. Snad už mu bude lépe.

Lehl jsem si vedle něho a doufal, že se ke mně zase přitulí.

Jak jsem doufal, tak udělal. Když jsem si přes sebe přehodil peřinu kterou měl na sobě doteď jen on, přitiskl se ke mně a položil si jeho hlavu na mojí hruď. Kapesník z jeho čela teď tedy pravděpodobně ležel někde pohozený na posteli, ale to mi nevadilo.

V klidu jsem si Louiho rukou chytil a po chvilce jsem se ponořil do říše snů.

---

Probudil jsme se a vedle mě Louis ještě v klidu spal. Nechci ho probouzet, protože se bojím, že by mu potom mohlo být zase špatně. 

Vzal jsem si do ruky telefon a projížděl jsem instagram a tak. 

Po asi půl hodině se Lou vedle mě už probudil. 

„Dobré ráno" popřál jsme mu.

Jen se lehce usmál a kývnul. 

„Je ti pořád hodně špatně?" zeptal jsme se ho a on kývnul hlavou do strany. Takže nic moc.

„Dej si ty prášky co jsou na stole, zase by se ti po nich mělo udělat alespoň trošku líp, i když včera to absolutně nepomohlo, jak jsme viděl" řekl jsem a tak mě napadlo, nebolí ho náhodou něco z toho včerejšího pádu?

„Bolí tě něco z toho včerejšího pádu?"

Ukázal zezadu na hlavu a taky hlavou lehce kývnul dolů. Zadek.

Dobře, tak s hlavou něco udělám, ale jeho dokonalej zadek nechám zadkem. 

„Přinesu ti na tu hlavu alespoň chlazení" rozešel jsme se dolů, abych vzal takovou tu věc na chlazení z mrazáku. 

Donesl jsme mu to a on si to dal hned za hlavu tak, že si to položil na polštář a na to si potom položil hlavu. Vymakaný.

„Jdu udělat snídani, dáš si radši vajíčka a nebo nějaké palačinky?" zeptal jsem se.

Ukázal jedničku, takže vajíčka. 

V kuchyni jsem do hrnečku rozklepl šest vajíček, přidal do nich sůl, pepř a jednoduše je osmažil na pánvi, Přihodil jsme k tomu chleba a zase jsem šel do ložnice.

Louis si sedl a hned to všechno snědl. 

Včera jak jsme ho viděl jen v boxerkách, byl strašně hubený a to i přes to, že tady jí i celkem dost.