Adoptovaný kluk - Larry Stylinson CZ

4

Byl jsem u rodičů nakonec dvě noci, takže jsem si s nimi krásně popovídal a na druhý den přijel i Gemmy přítel, který je dost fajn.

Už jsem teď na cestě domů a zase se stavím na benzínce pro tu bagetu.

Mám v plánu jít so toho dětského domova zítra, protože dnes chci ještě udělat nějakou práci a potom napíšu klukům, jestli nechtějí přijít.

Hned jsem ještě tedy vzal telefon a napsal jim.

Pro: Zayn, Liam, Niall: Čau kluci, nechcete dneska přijít?

Odeslal jsem zprávu a dal se zase na cestu.

Doma jsem se kouknul na odpovědi.

Niall: Jestli máš jídlo, tak přijdu.

Liam: Jo, já bych klidně přišel. Mám s sebou vzít i Mayu? Zayne? Vzal by jsi kdyžtak Gigi a ty Nialle Ameliu?

Zayn: Taky přijdu, Gigi vezmu, dneska taky nemá co dělat.

Niall: Jo, taky Ameliu vezmu s sebou.

Já: Okey, budu se na vás těšit, ale pro holky tady asi nic nemám, mám tu jen pivo.

Odpověděl jsem jim, ale kluci už neodpověděli. Vždy jsme domluveni, že se scházíme dvě hodiny po tom co jim napíšu. Došel jsem tedy do obýváku a přichystal tam nějaké jídlo a filmy. Holky tedy dost času tráví v mé nevyužité ložnici, kde občas někdo z nich přespává.

„Harry?!" uslyšel jsem Niallův hlas, který si to jako vždy jen tak nakráčel do mého domu.

„Nialle?!" zavolal jsem zpátky.

„Ahoooooj" pozdravil mě a hned mu oči spadly na jídlo.

„Ahoj, Amelio" pozdravil jsem i jí a ona mi pozdrav opětovala.

Za chvilku přišli i kluci a všichni jsme seděli na sedačce v býváku.

„A co ty, Harry? Stále ještě nikoho nemáš?" zeptal se Liam.

„Ne, nemám, ale zítra se půjdu podívat do dětského domova. Chtěl bych si totiž adoptovat nějaké dítě, se kterým bych si mohl povídat a i se o něj starat" řekl jsem a oni se na mě koukali jako na vyoranou myš.

„Hustý, tak to hodně štěstí, ať najdeš nějaký normální dítě, potom se přijdeme podívat" řekl Zayn.

Celý večer jsme koukali na televizi a potom už všichni odešli. Umyl jsem se a lehl jsem si do postele. Celkem se na zítřek těším a doufám, že najdu někoho s kým si budu rozumět.

Po chvilce přemýšlení jsem usnul.

---

Probudil jsem se a hned už jsem zase myslel na adoptování. Dneska by se mi měl změnit život, protože co si budeme, stále je to tak, že to dítě bude napsané jako moje dítě. Nechci ale aby mě volalo tati, chci aby bylo dost velké na to, aby mě volalo Harry.

Vstal jsem tedy z postele a šel k šatníku. Protože je už jedenáct hodin, tak se osprchuju, najím a už půjdu do domova.

Vzal jsem si v z šatníku s sebou do koupelny oblečení, které si potom vezmu na sebe. Vezmu si černé obtažené džíny a Černou mikinu, přece asi nemusím mít na sobě oblek, když jdu do dětského domova.

Osprchoval jsem se a oblékl.

Došel jsem do kuchyně a tam jsem si vzal jen jogurt, protože jsem nějak nic jiného nechtěl. Ani jsem neměl hlad, ale přece jen bych měl něco sníst.

Šel jsem si ještě vyčistit zuby a potom jsem se už mohl vydat na cestu.

Nasedl jsem s telefonem v kapse do auta a vyjel na místo, kde se domov nachází. Jezdil jsem tamtudy k Zaynovi.

Zaparkoval jsem před domem a potom vešel dovnitř.

„Dobrý den, přejete si?" zeptala se nějaká paní za pultem.

Louiho pohled

Dnešek je od rána nějaký divný. Včera jsem byl celý den v posteli.

Protože už je čas oběda a já měl celkem hlad, tak jsme se vydal do jídelny. Doufám, že alespoň tím, že půjdu na oběd, tak udělám radost Lou.

Došel jsem do jídelny a vzal si nějaké kuřecí maso s rýží na kari.

Bylo to překvapivě i celkem dobré, takže jsem to snědl všechno a potom jsem šel zpět do svého pokoje.

Na chodbě jsem ale uviděl jednoho muže, nebo skoro spíš vypadal jako kluk. Typoval bych, že mu bylo tak dvacet let.

Byl ale opravdu krásný. Měl na sobě černou mikinu, džíny a strašně se mi zalíbily jeho vlasy. Byly krásně zatočené do prstýnků a z mikinu mu ještě na rukou vykukovalo pár tetování.

Rychlejším krokem jsem se vydal kolem nich a i když bych měl, nepozdravil jsem. Nikdy jsem tady nikoho nepozdravil a nehodlám to měnit.

Je i pravda, že se za svůj hlas lehce stydím, protože je podle mě až moc vysoký, ale to teď když nemluvím nemusím řešit.