Royals

12.

Alarick:

Byl trochu unavený, když šel vyzvednout Kandidátku Marry Kate z její komnaty, aby jí vzal na prohlídku zahrad, tak jako předevčírem Cataline. Včera bylo novoluní, a tak, jako pokaždé, se snažil s Georgeovou pomocí uhlídat Christophera. A jako vždy neúspěšně. Dnes večer očekávali jeho návrat z pohraničí. Snad se v pořádku vrátí, pomyslel si, a pak se soustředil na to, aby vypadal co nejlépe naladěn. Zastavil se i s ochrankou u dveří její komnaty a zaklepal. Překvapilo ho, že mu otevřela ona sama. „Lady Marry Kate, rád vás vidím," řekne zdvořile. Dívka se ukloní a on jí podá květiny, které jí donesl. „Ty jsou pro vás, doufám, že se vám líbí." Sledoval, jak si je pozorně prohlíží, a nakonec si přičichne. „Ano, jsou krásné. Děkuji," položí je na nízkou skřínku vedle dveří. „Promiňte, ale myslím, že byste měla raději zavolat komornou, aby je dala do vody, jinak vám uschnou. Když už mluvíme o komorných... Kde jsou ty vaše?" zeptal se jí, protože je nikde v pokoji neviděl. „Jsem raději sama. S nimi se cítím, jako bych neměla soukromí. Ale nebojte, vždycky se tu jedna z nich zastaví, aby mě zkontrolovala. Až se vrátíme, nejspíš už budou květiny ve váze," řekne naprosto sebejistě. Zatím se nesetkal s dívkou, která by byla ráda sama. Zdvořile jí nabídne rámě a vydá se spolu s ní do zahrad. Ochranka je tiše následuje. „Hlídají vás takhle pořád?" zeptá se ho dívka zvědavě. „Ano, kamkoli jdou, tam jdou i oni," usměje se, „ale nebojte, cokoli řeknete, nebo uděláte, zůstane tajemstvím. Chápu, že vám to může přijít jako narušování soukromí, ale zvyknete si. Po pár dnech si jich přestanete všímat," řekne, aby jí uklidnil. Lidem stráže občas vadí, ale opravdu si rychle zvyknou. Když vešli do zahrad, vypadalo to, že se uvolnila. „Máte ráda zahrady?" zeptá se jí. „Ani ne, ale ty vaše jsou opravdu moc hezké. Byla jsem se tu projít s komornou a opravdu je to tu kouzelné." Byl rád, že se jí tu líbí. „Jak jste se měla u tetičky? Muselo pro vás být náročné vrátit se zpátky do Aldonie po tolika letech strávených v Karetonském království." Zkoumavě se na něj podívala. „Jistě víte, že moje drahá tetička už nestačí na tak velké panství sama a vyžádala si mě, abych jí pomohla s jeho správou. Počítaly jsme s tím, že se sem budu muset vrátit a stát se Kandidátkou, proto se tam místo mě nastěhovala moje sestra Eliza. Ale kromě toho, že mi teta velmi chybí, pro mě nebyl návrat nijak obtížný." Z její odpovědi se nedozvěděl nic zajímavého. Čekal, že se dozví něco o Karetonském království, ale z toho, co říká, to vypadá, že ani nebyla ve společnosti. Dostali se až na lávku přes říčku protékající parkem. „Umíte plavat?" zeptala se jakoby nic. „Ano, jsem docela obstojný plavec. Proč se ptáte?" zeptá se s úsměvem. „Já jen, že kdybych spadla, tak by mně někdo musel zachránit a jsem ráda, že umíte plavat, protože v tom případě byste mě pravděpodobně zachránil vy sám," usměje se a opře se zády o zábradlí lávky. „Ano, pravděpodobně bych nepřemýšlel a skočil za vámi. A zachránil vás." Ještě chvíli se procházeli a poté ji doprovodil zpět do komnaty. „Doufám, že se opět brzy uvidíme," řekl a políbil jí ruku. „To já také," řekne mu na oplátku a ukloní se. Když za sebou zavře dveře, vydá se Alarick za Georgem.