Karneval. Vídáme je v televizi, jsou tak barevné, až oči přechází, z hudby zaléhají uši. Tolik nádherných šatů, kostýmů.
Ale co kdyby to nebyl jen ledajaký karneval. Kdybyste si směli vybrat, na jaký karneval byste šli, jaký by to byl? Co byste měli na sobě?
Pojďme se tedy podívat na takovou malou přehlídku karnevalů.
Fantazie letí, sukně se roztáčí, z nebe padají barevné flitry...
Karneval pravdy. Každý, kdo by vešel, zůstal by nahý. Prostý. Čistý. Tak, jak se narodil. Nešlo by lhát, schovávat se za masku jiného, všichni by si byli rovni. Jeden vedle druhého by mluvili pravdu. To by byla jízda, to by byl karneval!
A nebo karneval kouzel! Každý člověk, jenž by vstoupil, změnil by se na zvíře. Takové, které by daného člověka nejlépe charakterizovalo. A mělo by takové vlastnosti, kterými nejvíce oplývá. Divili bychom se, co za prales by nám vznikl. My, lidé, jsme zvířatům podobni daleko více, než si myslíme.
A co třeba karneval kouzel? Stačí vyslovit přání, mávnout rukou, hůlkou, vše se splní. Kouzlení je tak lákavé.
Karnevalů by mohlo být nepřeberné množství, stačí jen pustit fantazii. Karnevaly k různým příležitostem, různě radostné.
Pokud by se však konal v dnešních dobách, byl by karneval smutný. Všichni by měli roušky. Neviditelné úsměvy, schované tváře, snad i špetka strachu, obavy. Zůstane to tak navždy? Nebo se všechno ještě spraví a bude stejné jako před tím?
Poneseme si následky, to je zcela jisté. Je na každém z nás, jak se zachová, jak moc bude ohleduplný a nebude brát současnou situaci na lehkou váhu. Je to prostě karneval odvahy a síly. Karneval, kdy místo tanečních pozic shlížíte na lůžka, kde leží nemocní, kde místo skvostných šatů nosíte pyžama a kde ruka svírá jinou dlaň ne při tanci, ale protože bolí ztráta. Blízkého. Milovaného.
Poslední nota, poslední tón. Karneval skončil.
