Co všechno si asi může vyslechnout jedna zapomenutá ponožka pod postelí? Záleží jak pod kterou, že…
Paříž, nejmenovaná ulice, nejmenovaná postel, nejmenovaný pár…
Hubená a bílá noha visela přes pelest. Prsty se líně protáhly, vedle pravé se objevila levá. Také se líně protáhla, otřela o druhou a obě vklouzly zimomřivě pod peřinu. Tam našly druhý pár. Všechny čtyři nožky se o sebe začaly třít, pomalé a klidné pohyby se proměnily ve zběsilý tanec dvou nahých těl. Postel se prohnula, pelest zanaříkala a ponožka, chuderka malá, byla zatlačena perem z matrace ještě hlouběji do koberce.
Londýn, nejmenovaná ulice, nejmenovaná postel, nejmenovaný pár…
Ponožka si klidně hoví pod postelí, když tu u ní přistane bota. Kousek vedle druhá bota, následuje jiná ponožka, podprsenka a ještě nějaké kusy oblečení. Ponožka se zběsile rozhlíží, netušíce, co se děje. Postel se prohne pod tíhou vzrušení a touhy. Lidská váha je tak pomíjivá, když nahá těla tančí pod vírem vášně. Rozum uletěl, vábeni jako můra za nočním světlem. Spíjí se v jedno. Vzduch rozsekne ostrý výdech, ponožka se zajíká zvědavostí. Mořské vlny se vylijí ze zátoky. Pak se oceán uklidní. Vše ztichne.Věci ze země zmizí. Ponožka zůstane zakletá v osamění. Ale ty vzpomínky, ty hoří.
