Epiphany ||jinkook||

III.

Seokjin ucítil něco mokrého dopadnout na jeho zátylek. Slunce se pomalu začalo schovávat za šedými mraky a na asfaltu se začalo objevovat více a více malých mokrých teček. Déšť začal nabírat na síle, přetáhl přes hlavu kapuci své mikiny, protože jeho vlasy začaly být nepříjemně vlhké. Jungkook ho následoval.

„Počkej tady", řekl Jungkookovi, který přikývnul. Seokjin vlezl prozkoumat nejbližší panelák. Přečkat déšť někde v suchu pod střechou je pro ně nejlepší řešení. Vyšlapal schody na první podlaží, začal zkoušet každou kliku ve snaze najít nějaký otevřený byt, zároveň se ohlížel po stranách hledajíc nějaký podezřelý pohyb. K jeho neštěstí všechny byty na prvním patře byly zavřené a musel hledat na vyšších patrech. Přeskočil několik polo rozložených mrtvol, které mu bránily v cestě, než konečně našel otevřený byt až na pátém patře. Opatrně nahlédl dovnitř, měl připravenou ruku na své dýce, když vstoupil dovnitř.

Byla to garsonka, docela moderně vybavená s terasou. Seokjin prohledal každý koutek, který mohl prohledat, než se rozhodl, že se usídlí tady. Zkontroloval ještě naposledy patro, zda bylo doopravdy bezpečné.

Když seběhl schody, Jungkook dřepěl v dešti, něco si mumlal a v ruce držel klacek, kterým si hrál v kaluži.

„Jungkook, pojď sem", zavolal na něj Seokjin.

Jungkook hned poslech, ale než k němu přiběhl, vypadalo na to, že vzal něco z kaluže, s kterou si hrál. „Hyung, koukej, máme nového kamaráda" řekl a ukázal mu svoji dlaň na které seděla malá zelená žabka. Opět na něj koukal svými velkýma natěšenýma očima a úsměvem na tváři, „Můžeme si ji nechat?"

Seokjin ho poplácal po rameni, „Radši ji nech být, bude ji líp venku než s námi". Jungkook se zatvářil smutně, ale s přikývnutím si opět dřepnul, vypustil žabku ze své dlani a zamával ji.

Vyšlapali společně na paté patro, aby mohli konečně přečkat déšť, který se pomalu měnil na bouři. Dveře ke garsonce se nezavíraly do konce, proto s Jungkookovou pomocí přehradil a zablokoval dveře pro silnější bezpečnost.

Jediný zvuk, který se rozléhal bylo silné bušení kapek na okna. Venku bylo mračno a temno, ale stále byl den.

Odložil svůj batoh u konferenčního stolku a hodil sebou na pohovku, která za svých dobrých starých časů byla asi docela drahá, teď byla celá v prachu. Jungkook se posadil na postel, rozhlížel se kolem sebe jako by nevěděl, co dělat, než se rozhodl sundat ze sebe svoji mokrou mikinu.

Seokjin na chvíli zavřel oči, vzdychl a než si toho uvědomil, usnul.

Probudil ho zvuk krupobití doprovázen hromem. Rozhlédl se kolem sebe svými ospalýma očima, v garsonce byla tma, na kterou jim trvalo, než si zvykly. Na konferenčním stolku ležela jeho vypnutá baterka, vedle ní ležel otevřený balíček oříšků, které nedávno našli.

Chtěl se protáhnout, ale uvědomil si, že mu v tom něco brání. K jeho boku bylo připlácnuté teplé klubíčko schované pod peřinou, který byla pravděpodobně plná pavouků.

„Jungkook" zamumlal do tmy. Zvedl ruku, aby ho mohl probudit a říct mu ať se přemístí, ale jeho ruka pouze a jenom unaveně dopadla do jeho vlasů. Opět vzdychl.

Garsonkou se proneslo další silné zahřmění a Jungkook se k němu přitulil silněji. Seokjin ho nechal být, začal ho pomalu hladit po vlasech. Na pohovce bylo těsno, nebyla určená pro to, aby na ní byli dva lidé. Přetočil se na bok a jeho obličej byl přímo naproti Jungkookovýmu.

Jeho ruka z vlasů pomalu sklouzla k jeho uchu, kde si začal hrát s jeho náušnicí. I přes tmu viděl jeho rysy obličeje, nikdy si nevšiml, že má pihu pod dolním rtem.