Prokletí nebo požehnání...

Caradhras aneb přinesl mě vítr

- Holčičko, dohnala jsi nás! - Gandalf mě jemně objal a byla cítit vůně po jeho tabáku a mokré látky.
Když jsem si radostně opřela svou hlavu o jeho zarostlou tvář, dovolila jsem se uvolnit po dlouhé době, než jsem se rozhlédla po ostatních.
Vítr a zima si dostatečně pohráli s poutníky, objímaly jejich vlasy a obličeje mrazem a svíraly ledovými prsty. Čtyři promrzlí Hobbiti nervozně stoupali po sněhu svýma chlupatýma nohama a zanechávali v něm roztomilé stopy. Ale dokonce ani taková zima nedokázala zabít jejich zvědavost a zírali na mně kulatýma očima. Rudovlasý trpaslík rozpačitě čistil svou velkou sekeru od zbytků Varga a s úkosem se podíval na mně. Samozřejmě - další Elf v jejich společnosti a je k tomu dívka. Jako kdyby bylo už málo tu mít prince z Temného hvozdu, který si lhostejně setřesává sníh z vlasů. A vysoký širokoramený Gondorian nedokázal skrýt svůj čistě mužský obdiv. To se mi, upřímně řečeno, vůbec nelíbilo.
Jen pohled Dunadana z pod zasněžené kapuce byl plný chápaní a obav.
Společenstvo Prstenu.
Je to vtipné, ale jednoho ze skupiny jsem už znala a nikomu z nás dvou toto setkání určitě nepřineslo radost. Vykročiv ke mně, Aragorn se jemně usmál a přikývl:
- Den dobrý, Eyrien. Jaký vítr tě sem přivedl?
- Temperamentní - krátce za mě odpověděl Legolas.
Ani trochu se nezměnil. Arogantně na mně pohlédl ze shora dolů, Elf stiskl rty.
- Mahe govannen, Aran* - pozdravila jsem prince.
Nedostala jsem od něj žádnou odpověď, ani zdvořilý příkyv. Objala jsem Aragorna.
- Estel...
- Neřeš to. - šeptnul mi.
Jen jsem zavrtěla hlavou. Není to poprvé.
Když mi Aragorn představil ostatní společníky, ja jsem na ně tiše kývla a šla za kouzelníkem, který mě s unaveným úsměvem sledoval:
- Mithrandir, přinesla jsem zprávu z Imladrisu. Uruk-Hai Sarumana jsou na druhé straně Mlžných hor. Oni někoho loví... Nemůžete se vratit na předchozí cestu... Ale taky nedokážete projít přes Caradhras.
Gandalf souhlasil.
- To už jsme pochopili, holčičko. Ale jak, požehnej Eru tvé nožičky, jsi tak rychle nás dohnala? Elrond tě nechal jít samotnou?
Zatvářila jsem se smutně.
- Ne samotnou, Mithrandire. Elfas se vrátil zraněný do Imladrisu a Leod padl v boji proti orkům. Vyrazili jsme pár týdnů po vás.
Gandalf na mně s porozuměním pohlédl a ani netrápil otázkami. Zatímco jsem sbírala pohozené věci v boji proti Vargům, Gandalf se poradil s Bratrstvem a rozhodli se projít přes opuštěné doly trpaslíků Morii.
Špatné rozhodnutí, ale ne to nejhorší za dnešek.
Moje cesta byla v opačném směru. I když jsem nebyla ráda tomu že budu znovu hazardným cílem lovu orků, ale lézt do jeskyně nechci ještě víc. Kámen mi vadil.
Oblékla jsem si rukavice a rozhlédla jsem se po plášti. Byla mi zima až ke kostem. Našla jsem jeden, který byl na orkovi. K mému úžasu ho už držel princ Temného hvozdu. Jeho Výsost si dopřála ušpinit?!
Natáhla jsem ruku a naše oči se setkály. Hluboké jako jezera, modré oči Arana zaváhali, pustil plášť z ruky a ten spadl do sněhu, míjíc mé prsty.
- Orský plášť, - se znechucením okomentoval.
- Ještě jsem mu vzala ponožky - zasyčela jsem a zvedla ho. A když jsem se vzpřímila dodala jsem:
- Vždyť jsem napůl Člověk, tohle mě neznechutí.
Elf zvedl hlavu a ustoupil.
Oblékla jsem na sebe vybojovaný plášť, přehodila cop na hrudník a narovnala kapuci. Zapla jsem si na rameni toulec, očistila si dýky a vzala luk. Byla jsem připravená se vrátit.
Gandalf mě pozval k sobě.
- Eyrien, po Morii zamíříme do Lothlorienu. Pojď s námi. Návrat do Imladrisu je velmi nebezpečný.
Souhlasila jsem s nim, ale rozhodně se mi nechtělo zůstávat ve společnosti Elfa z Temného hvozdu. To radši orkové než on. Zamračila jsem se, když jsem uviděla Legolase jak si povídá s Aragornem a oba divně na mně zírají. Byla jsem si jistá, že jeho elfí uši mu umožnili dokonale slyšet nabídku Gandalfa. Ja jen zachytila úryvky z jejich rozhovoru.
- Je absurdní, aby míšenec takhle vystavoval své uši, - vztekal se Aran, - a vlasy...
Další slova odnesl vítr.
Aragorn se jen hlasitě zasmál a řekl:
- Vždyť má krásné elfí uši, Legolasi, a uznej...
Aran něco rozhořčeně odpověděl a znovu se podíval mým směrem.
Rozhodla jsem se. Proč bych měla sázet svuj život kvůli nafoukanému Elfu?
- Mithrandir, půjdu s váma - podtvrdila jsem a vrátila princovi chladný pohled.
Gandalf se usmál.