Znáš to? Jsi sama, je ti smutno, jen ležíš, sedíš, jíš a přemýšlíš nad různými filozofickými tématy.
Má mě rád? Co když mě už nikdy nikdo nebude chtít? Jak se asi má? Nejsem moc tlustá? Nejsem moc ošklivá? Nejsem divná? Je vůbec normální být až tak moc smutná?
Ať už se vám v hlavě honí cokoli, je to normální. Víš, i ti kteří jsou celý dny veselí mohou být smutní. Je přirozené být smutní. Proč by jinak ta emoce existovala?
Může se to smutnění zdát nekonečné. Může se vám zdát, že si napamatujete, jak vypadá radost nebo čas s kamarády. Může se vám zdát, že okolo sebe žádné kamarády nemáte. A tak jste ještě smutnější.
Přesto je to v pořádku, cítit se sami a plakat. A mohou plakat jak holky, tak kluci. Plakejme všichni, jak nejvíc můžeme. Ale nezapomeňte u toho pít vodu, abyste neomdleli. To bych si nemohla vzít na svědomí. A taky vás může bolet hlava. Na to pomáhá opláchnout si obličej co nejstudenější vodou, popřípadě si můžete vzít mokrý šátek na hlavu (klidně si ho dejte i na chvilku do mrazáku). A když nic z toho nezabere, tak pak přichází na řadu prášek na bolest. Jen jeden, aby vám pak nebylo ještě hůř.
Tak a konec rad a pouček, už vám to muselo lézt na nervy. Jo a na nervy je dobrá hořká čokoláda a nebo ještě lépe - kakaové boby (ale ty nechutnají každému). No dobře! Už končím.
ČTEŠ
Sama.
Non-FictionBýt sama se rozděluje na tři druhy. Jedna samota je ta, která vás svírá, nutí vás brečet a být smutní. Druhý typ samoty je ten, kdy si potřebujete odpočinout od lidí, zregenerovat se. Je to takové volno od lidí, které vám udělá dobře, abyste byli o...
