Tak teď více o samotě. O té která vám dá pocit, že vám nikdo nerozumí, že nikomu nemůžete věřit, že se nemáte komu svěřit. Jsou to třeba víkendy doma, kdy jen ležíte v posteli a neděláte vůbec nic. Ležíte, sedíte, převalujete se a pořád vás ten pocit nechce opustit. Ten pocit, že už navždy budete sami.
Možná si pouštíte písničky, které vás rozesmutní a vy tak ještě intenzivněji vnímáte pocit, že jste sami. Možná si pouštíte filmy nebo seriály, abyste nemuseli přemýšlet nad samotou a jen vnímat děj, ale stejně vám v hlavě tak nemotorně pobíhá myšlenka, že by bylo lepší ten čas trávit lépe. Třeba že byste na ten film nebo seriál koukali s někým společně, nebo že byste mohli být zrovna teď venku s někým koho máte rádi. A nebo děláte cokoliv jiného a stejně vám běhá myšlenka v hlavě, myšlenka na samotu.
Třeba kolem vás chodí vaše rodina nebo kamarádi a vy si pořád připadáte sami. I když je vidíte, i když víte, že tu pro vás všichni ti lidé jsou. Prostě si připadáte sami. A to smíte. Smíte se cítit sami i mezi těmi nejlepšími lidmi. Prostě občas máme taková období. Stává se to. I přes to, že někteří vám v téhle situaci říkají, že to není normální. Je to normální. Tuhle situaci zažívá tolik lidí, že to musí být normální. Zkuste se zeptat, jestli to už zažili. Pokud ne, je jejich reakce naprosto pochopitelná. Pokud ano, pak by měli pochopit vaši situaci a nevyčítat vám to.
Tak jo, zase to chce přestávku.
ČTEŠ
Sama.
Non-FictionBýt sama se rozděluje na tři druhy. Jedna samota je ta, která vás svírá, nutí vás brečet a být smutní. Druhý typ samoty je ten, kdy si potřebujete odpočinout od lidí, zregenerovat se. Je to takové volno od lidí, které vám udělá dobře, abyste byli o...
