Secret

2. Současnost

Jako každé jiné ráno jsem vstala v 7:30 a šla jsem do kuchyně. Vzala jsem si jogurt a udělala jsem si kafe. Sedla jsem si na linku a nasnídala jsem se. Potom jsem seskočila z linky a šla jsem do sprchy.

Ve sprše jsem začala přemýšlet, takže jsem tam nakonec byla asi půl hodiny.

Asi se ptáte jak to tehdy všechno dopadlo a jak to se mnou je teď. Tak, mám hnědé rovné vlasy až na lopatky, celkem světlou pleť a modré oči. Stále je mi ještě sedmnáct let, je až směšné jak podobná jsem mému ,,já", které žilo před několika stovkami let. Nechala jsem se přejmenovat na Elisabeth Moru, ale nechávám si říkat Elis. Nechtěla jsem si měnit jméno ale bylo to nutné, přeci nechci aby se mě každý ptal jak můžu mít jméno ze 14. století když jsme v 21. století a navíc jméno Elisabeth Tatiana Moreau bylo dost dlouhé.

Teď jsem jiná asi jen v tom, že mám o něco světlejší pleť a místo jídla piju krev z pytlíku, kterou kradu v nemocnicích. Mám malý byt v mrakodrapu uprostřed centra města New York a mou prací je od každého něco, ale ani pracovat nemusím protože jsem si za ta století našetřila dost, na účtě mám kolem dvou milionů. Chodila jsem asi na dvě střední, přeci jenom se lidské vědomosti neustále mění. Na mé občance stojí, že jsem z Evropy a je mi 25 let, naštěstí znám hodně upířích klubů, kde vám dají falešnou občanku skoro zadarmo.

Například díky své upíří rychlosti dokážu krást bez povšimnutí a moje umění ovlivnit lidi tak, aby dělali nebo si pamatovali cokoliv co chci mi taky dost pomáhá. Občas si prostě je vytypuju nějakého muže a zatáhnu ho do tmavé uličky, tam ho buďto vysaju, nebo mu prostě zlomím vaz a vezmu si jeho peněženku.

Nebo se někdy připletu na nějakou párty a tam zatáhnu jednoho z kluků do pokoje, postup je stejný, ale občas si s nimi ještě před večeří užiju, jistě víte co tím myslím. Naštěstí pro mě je New York velké město, takže nikdo zatím nemá o jedné bezvýznamné upírce ani tušení. V menších městech jsem vždy zůstala jen například pět let a pak přišel čas se přestěhovat.

Pokud byste chtěli vědět něco o Danielovi co se s ním stalo, jestli žije a proč už nejsme spolu. Tak vám na to taky odpovím, po tom co mě přeměnil jsme žili ještě sto let spolu v Anglii, do které jsme po mé přeměně utekli.

Daniel mě naučil jak se ovládat kvůli krvi, taky kontrolovat své emoce a svoji sílu. Mysleli jsme si že naše láska bude věčná jako v pohádkách, ale po nějaké době nám došlo jak jsme rozdílní. Zůstali jsme přáteli a jsme spolu v kontaktu, co vím tak teď Daniel cestuje po Evropě se svojí přítelkyní Jessicou, ona je taky upírka a z toho co vím se potkali v roce 1987 na nějaké slavnosti.

....

Vylezla jsem ze sprchy a obmotala jsem si kolem sebe bílý ručník. Rychle jsem se na sebe ještě podívala do zrcadla a pak jsem šla do své ložnice.

Vešla jsem do ní a přešla jsem k šatníku. Otevřela jsem ho a na potel jsem si hodila černé spodní prádlo, černé uplé džíny a bílé tričko, k tomu jsem ještě přihodila hnědou koženou bundu.

Sundala jsem ze sebe ručník a oblékla jsem si spodní prádlo, když jsem se ale natahovala po kalhotech ozval se zvonek mého bytu, rychle jsem na sebe natáhla aspoň tričko a šla jsem se podívat ke dveřím.

Otevřela jsem dveře, ale vykoukla jsem jen tak, aby mi nebyla vidět spodní část těla, od pasu dolů jsem byla schovaná za dveřma a podívala jsem se kdo zvonil.

Na chodbě stál nějaký kluk, měl na sobě černé tričko a obyčejné tmavě modré džíny. Měl blondáté vlasy vyčesané nahoru a modro šedé oči. Ve rtu měl piercing a když se na mě usmál myslela jsem, že se rozteču.

,, Ahoj já jsem Luke, Luke Hemmings. Včera jsem se přistěhoval. Asi budeme sousedi bydlím hned naproti, tak jsem jen přišel pozdravit a možná se i seznámit, ale očividně tam někoho máš tak vás nebudu rušit." řekl a trochu plaše se usmál, už se otáčel a bral za kliku jeho bytu když jsem se konečně probrala a promluvila jsem.

,,Luku počkej." on se na to otočil a přešel zpět před můj byt.

,, Já tu nikoho nemám, jen sem se zrovna převlíkala" usmála jsem se na něj a pokračovala jsem.

,,Mimochodem já jsem Eli. A nechceš jít na chvíli dál?" zeptala jsem se ho.

,, Jasně půjdu rád, kromě tebe tady ještě nikoho jinýho neznám" zasmál se a já s ním.

,,Tak tu jenom chvilku počkej jo, rychle na sebe něco hodím a hned jsem tu." dveře od mého bytu jsem nechala lehce otevřené a utíkala jsem si do ložnice obléknout kalhoty.
,......................
Tak doufám že líbí, stížnosti mi klidně napište do komentu. A pokud se vám líbí dávejte prosím vote.