Secret

3. Nesmrtelní

Na obrázku je Elis

................................................

Když jsem si konečně natáhla kalhoty a upravila se v zrcadle vydala jsem se ke dveřím.

Spíš bych měla bejt šnek a né upír. Ale přece nemůžu riskovat prozrazení tím, že by mě Luke viděl používat mou upíří rychlost. Když už tak nad tím přemýšlím, ten Luke není k zahození.

Vypadá tak na 20 let, má celkem vypracované tělo a ten úsměv. Bože jestli na mě ještě jednou hodí ten jeho krásný úsměv až mu jsou vidět ďolíčky, tak se na něj asi vrhnu.

Když jsem se probrala ze snění už jsem dávno stála u dveří. Sakra kde je? Řekla jsem mu ať tu počká!

Dveře byli zavřené a když jsem je otevřela setkala jsem se jen s hrobovým tichem, které převládalo na chodbě mrakodrapu.

Chápete? S hrobovým, říkám zrovna já upír.

Zašklebila jsem se nad myšlenkou, která se mi najednou zrodila v hlavě. Jak asi chutná Lukova krev?

Dřív jsem byla doslova monstrum, asi třicet let po tom co jsme se s Danielem rozešli se mi začal strašně líbit pohled na mé oběti, které umírali. To jak křičeli a prosili bylo pro mé uši jako rajská hudba. Do teď si pamatuju co všechno mi nabízeli za to, že je nechám žít. Stejně jim to bylo vždy k ničemu.

Krutě jsem je vysála a nemálo z nich jsem nechala před smrtí trpět několik hodin bolestí.

Ano, toto je ukázka toho jak to vypadá když si se upír rozhodne vypnout své emoce.

My upíři to máme jako vypínač, uděláte pomyslné ,,cvak,, ve své hlavě a vaše osobnost se jakoby ztratí. Je to lehké jako facka, žádná námaha a máte bezstarostný život, tudíž vám pak nevadí ani ta cesta z mrtvol, která se tvoří za vámi.

Pár let od mého ''vypnutí emocí'' mě našla Lexi. Je to 180 centimetrů vysoká a hubená, blonďatá upírka, které se jen tak mimochodem nechcete postavit do cesty v něčem co ona sama chce, a pokud ano je potom strašně otravná a leckdy i dost nebezpečná.

Jako například moje odvykačka z prahnutí po lidské krvi vypadala asi jako... představte si šedý sklep daleko od lidí a každodenní mučení tím, že vás přivážou na židli, vezmou vám váš amulet, který chrání upíry před sluncem a otevřou na vás za krásného a slunečného dne okno.

Asi nevíte jak páchne spálené lidské maso, obzvlášť když to co se pálí jste vy.

No řeknu vám asi jen to, že to pekelně bolí, nejhorší na tom je že se hned uzdravíte a takhle to jde pořád dokola.

Vy na židli...svítí na vás slunce...vy se pálíte až na kost a začnete i hořet...zavřou okno a vy se zregenerujete...

A znova... a znova... a znova. Výsledek: nemyslíte na lidskou krev ale na bolest a časem své emoce zapnete.

Sice je to zvláštní, ale ze mě a z Lexi se staly nejlepší upíří kámošky navždy. A nutno dodat že u nás je vzhledem k naší nesmrtelnosti slovo navždy dost dlouhá doba.

Každý týden spolu jezdíme minimálně jednou do jednoho z místních klubů, a že je jich tady dost. Můj nejoblíbenější klub se jmenuje Bloody Merry.

Jak už jste asi poznali je to upíří klub, ale často se tam ukážou i jiné nesmrtelné bytosti, jako například vlkodlaci, čarodějky nebo hybridi. Co jsem slyšela tak existují i jiná stvoření, ale podle mě jsou to jen mýty a pověsti. Kdo by taky věřil tomu že mezi námi žijí démoni, andělé nebo víly??? Sice žijí upíři, vlkodlaci, hybridi a já nevím co ještě, ale démoni really? A snad bych aspoň nějakého za těch víc jak pětset let viděla, no ne?

Od každého z těch tří bytostí, které jsem vyjmenovala většinou znám alespoň jednu osobně.

Z vlkodlaků si dost rozumím s Chrisem, je to osmnáctiletej hnědovlasej blbeček,ale když ho líp poznáte hned si ho zamilujete.

Do mých známostí mezi čaroději patří malá zrzka jménem Kate, je jí patnáct let, ale u ní na věku nezáleží. Na to jak je mladá má velkou moc a zvládne toho více než většina čarodějů za celý život.

A jako poslední výhru tu máme hybridy, pro ty z vás kteří by nevěděli co je hybrid to upřesním. Hybridi jsou kříženci upíra a vlkodlaka. Jsou dvě možnosti jak se stát hybridem, když se narodíte jako vlkodlak a kousne vás upír. A ta druhá možnost je, že jste upír a kousne vás vlkodlak, při tomto typu přeměny ale hrozí nebezpečí že vaše upíří tělo nezvládne nápor vlkodlačího jedu a zemřete.

Proto se taky vlkodlačímu kousnutí vyhýbám, jak nejlíp to jen jde. Každopádně pokud tuto přeměnu přežijete je z vás plnohodnotný hybrid, výhodou je že se pak můžete přeměňovat na vlka a zpět jak se vám jen zachce. Volání úplňku na vás nijak nepůsobí, přežijete jak na lidské stravě tak i na té upíří a taky máte skoro pětinásobně větší sílu než samotný upír či vlkodlak. Z hybridů žádného neznám, nejsou zrovna přátelští.

No...začali jsme u masakrování lidí a skončili u přátel a nadpřirozena, hold jsem ukecaná.

Jak už jsem řekla emoce jsem sice vyplé měla, ale naštěstí mi pomohla Lexi, od té do by jsem jí, i sama sobě slíbila, že se ze mě taková zrůda už nikdy nesmí stát. A sice teď přemýšlím nad Lukovou krví, ale kterej upír by to neudělal?

........................................

Vrátím se do reality a to si s tím, že stále stojím u dveří a nevím kde to pako sakra je. To jen tak odešel?

Moje myšlenky po chvíli zahnal až hluk, který se ozýval z kuchyně. Co tam pane bože dělá?

Podle pachu poznám že je tam Luke, ale taky cítím někoho očividně nezvaného.

A jakto že jsem si Luka nevšimla už předtím? Vždyť mám sakra upíří sluch, nebo že bych natolik zestárla až začínám hluchnout? Přece jenom patřím mezi ty staré upíry když žiju už celkem 665 let.

Blbost!!! Co mě to vůbec napadá upíři nemůžou zestárnout. V duchu jsem si za své myšlenky nafackovala.

Vyšla jsem ke kuchyni, když jsem tam přišla zůstala jsem stát ve dveřích a zády jsem se opřela o futra. Naskytl se mi pohled na to blonďatý pako.

Luke stál u sporáku a něco smažil, podle toho jak to voní soudím že to byly vajíčka se slaninou. Musím uznat že jsem z toho pohledu taky dostala hlad, jenže objektem který přitahoval mou pozornost nebyla pánev s vajíčky ani ta slanina, ale Luke.

Ucítila jsem jak mi tmavnou oči do černé barvy a tvoří se mi pod nimi žilky, to se mi stává v přítomnosti krve, obzvlášť té lidské. Ale tohle se mi nestalo už dlouho.

Bože teď se nesmím přestat ovládat.

Dala jsem si facku, abych se uklidnila. Vážně mu nechci ublížit.

Když se po místnosti ozval zvuk plesknutí Luke se zasekl při práci a vzhlédl, když mě uviděl pousmál se a na chvíli s vařením přestal.

,,Ahoj'' řekla jsem trapně. Vzhledem k tomu, že neutekl jsem usoudila, že se můj obličej vrátil do normálu ještě než se Luke otočil. Zasmál se ale po chvíli odpověděl.

,,Ahoj, znovu'' taky jsem se na něj usmála a sedla si ke stolu.

,,Hele Luku už se oblíkla, nebo jí mam jít pomoct?'' řekl někdo kdo se připohledu na mě zasekl uprostřed kroku. A po chvilce nahodil ten typický frajerský úšklebek.

Hodila jsem na Luka nechápavý pohled.

,,Luke, kdo je to?'' zeptala jsem se nervózně. Byla z něj cítit smrt, nevím co je zač ale každopádně to není člověk. Napnuly se mi všechny svaly v těle a zaťala jsem pěsti.

,,Ehm, Elis tohle je...

.............................

Doufám že líbí, pokud ne tak prosím napište do komentu co se vám nelíbí.

A pokud ano dejte prosím vote. :-*