Síla pohledu

Nový začátek

        Grace byla vyčerpaná. Seděla ve starém ošuntělém křesle, v prázdném bytě, kde ani nešla elektřina. Nevěděla co se sebou. Před týdnem se přestěhovala z prosluněného Los Angeles na druhý konec států, sem do New Yorku. Nikoho tady neznala, ale potřeba utéct své minulosti co nejdál ji dohnala až sem.

        V tom jí zazvonil telefon. Na obrazovce zářilo jméno její nejlepší kamarádky Lily. S velkým sebezapřením nasadila falešný úsměv až jí z toho tuhly tváře a povolila facetime. ,,Tak co, ty naše cestovatelko, jak jsi doletěla? Jsi unavená? Jak vypadá byt? Potkala jsi v letadle nějakého krasavce? Jak se cítíš? Jaké máte počasí?...'' To, a ještě o mnoho více dolehlo vzápětí ke Graciným uším. Nevěděla na co odpovědět dřív a tak se jen ušklíbla. Jako by Lily nevěděla, že všude líp, než doma, kde na ni číhá hrozivý černý mrak minulosti...,, Ále, jde to, jen jsem unavená a nejde tu elektřina, rozhodla jsem se ale, že to budu řešit až zítra, teď už na to nemám náladu.'' Podívala se z okna, kde pomalu začalo zapadat slunce a rudými paprsky zalévalo špičky mrakodrapů, které se tyčily v dálce. ,,Hlavně to nevzdávej hned na začátku, uvidíš, že jen co se vyspíš, všechno bude vypadat líp. A nezapomeň, že pozítří máš ten pracovní pohovor.'' ozvala se ještě Lily.

        Po pár minutách tlachání se rozloučily a jelikož se Grace začaly klížit oči, na nic nečekala a bez ohledu na kručení v žaludku se převlékla do pyžama, nechala vybalování na zítra a do pár minut spala.

. . .

        Ráno ji vzbudilo tiché hučení lednice, která v noci naskočila. Alespoň jedna starost z krku, oddechla si. Vybalila si kufry a po zjištění, že zde není zhola nic k jídlu si natáhla lehké letní šaty a vydala se ven. Bylo brzo ráno, lidé kolem ní pospíchali do práce. New York žil svým každodenním shonem a na nově příchozí se neohlížel. Zastavila se až u malé kavárny na rohu ulice. Sladké pečivo vonělo až ven a dovnitř a ven proudili lidé. Běžci, matky s dětmi, studenti i staří lidé, kteří přišli jenom tak posedět. Zdálo se neuvěřitelné, že tady, uprostřed toho shonu je místo, žijící si vlastním životem. Poté co si uvědomila, že už nějakou dobu stojí před výlohou a jen kouká se odhodlala a vešla dovnitř. Když se dostala na řadu, objevil se před ní vysmátý obličej prodavače, který byl očividně nabitý dobrou náladou. ,,Tak co to bude slečno? Vidím, že jste tu nová, tak to máte dneska kávu na účet podniku'' usmál se. ,,Jedno vanilkové latte a tři tyhle šátečky prosím.'' odvětila Grace. ,,Odkud jste?'' zeptal se prodavač?'' ,,Přestěhovala jsem se z Los Angeles'' odpověděla a její úsměv trochu ztratil na síle. ,,Tak to jste z daleka, ať se vám tu líbí...'' podal jí sáček s pečivem a kávou a už se otáčel k dalšímu zákazníkovi.

. . .

        Až večer, když seděla Grace v novém bytě a koukala na televizi si vzpomněla, že má zítra pohovor do nové práce. Jedna Lilyina známá jí zařídila pohovor na místo sekretářky v jedné velké marketingové firmě sídlící právě zde v New Yorku. Hned začala přemýšlet nad tím, co si vezme na sebe. Rozložila vedle sebe na postel téměř všechno své oblečení, ale stále se nějak nemohla rozhodnout. Džíny jí přišly moc obyčejné a šaty zase moc slavnostní, minisukě moc odvážná a na rolák bylo moc teplo. Nakonec se rozhodla pro obyčejné tmavě modré šaty se sukní pod kolena a tříčtvrtečními rukávy. Myslela na to, že pokud pohovor vyjde, bude muset co nejdřív vyrazit na nákupy. Jak moc by si teď přála mít tu svou nejlepší kamarádku... Ta by jí hned poradila. S touhle myšlenkou si vlezla do postele, nastavila budík na sedmou ranní a oddala se říši snů.

. . .

        Když se ráno vzbudila, zjistila, že není sedm jak si myslela ale čtvrt na deset a že solidně nestíhá. Díky večerní únavě musela ráno budík tak pětkrát posunout. Pohovor měla na půl jedenáctou a tak jí zbývalo něco málo přes hodinu aby se dala dohromady a dopravila se skrz dopolední New York až na Manhattan. Své ranní rituály zkrouhla o polovinu a i tak skončila v rekordním čase. Místo snídaně popadla do ruky proteinovou tyčinku z letadla a před desátou už stála před domem a mávala na přijíždějící taxi.

        I tak dorazila do budovy společnosti se zpožděním. Když celá udýchaná prudce zastavila před recepcí, bylo už třičtvrtě na jedenáct. ,,Co pro vás mohu udělat?'' zeptala se jí drobná blondýnka. ,,Mám tu pracovní pohovor, moc se omlouvám, že jdu pozdě.'' odpověděla Grace. ,,Nic se neděje, vaše jméno?'' zeptala se recepční. Následně jí podala návštěvní kartičku. ,,Jeďte výtahem až do dvacátého patra, jsou to druhé dveře nalevo.'' ,,Děkuji.'' vysypala ze sebe Grace a rychlým krokem se vydala k výtahu.

        Když vstoupila do místnosti, ovanula ji příjemná květinová vůně. Zvenku sem proudilo dopolední slunce a vytvářelo na stěnách barevné odlesky. Za pracovním stolem seděla tmavovlasá žena s modrýma očima. ,,Vy musíte být Grace? Já jsem Marry. Vítám vás tu.'' usmála se. ,,Moc se omlouvám, že jdu pozdě, zaspala jsem.'' ,,To je v pořádku, příště se to snad už nestane, Pan Williams má stejně ještě jednání. Chtěl vás pozvat osobně, přece jenom budete jeho sekretářka, ne moje, i když za sebe musím sehnat náhradu sama.'' Grace zamrazilo, to jméno už slyšela a shodou okolností patřilo člověku, který tuto firmu vedl. Netušila, že to jeho sekretářkou se má stát, to si s Lily ještě vyříká. ,,Mohu se zeptat, proč odcházíte?'' slyšela sama sebe jak ženě podává tuto neomalenou otázku. ,,Jistě.'' usmála se na ni znovu žena. ,,Tady to není žádným tajemstvím. Stěhuju se za svým snoubencem do Severní Karolíny.'' Bylo vidět, že ji to těší a v očích jí poskakovaly jiskřičky štěstí. ,,Věřím, že si pana Williamse jistě oblíbíte. Je to skvělý člověk i zaměstnavatel.'' dodala ještě. V to doufám, pomyslela si Grace. Nic jiného si ostatně ani nepřála.

. . .

        Po dobré čtvrt hodině se otevřely dveře od vedlejší kanceláře. Vyšel z nich vysoký, tmavovlasý muž. Pod košilí se mu rýsovaly svaly. ,,Omlouvám se, zdržel mě Henry.'' pronesl směrem k Marry. Až po pár okamžicích si všiml Grace. ,,Vy musíte být moje nová asistentka...'' podotkl a přejel po ní zkoumavým pohledem. Grace připadalo jako by se zastavil čas. Jeho oči se se do ní zabodávaly jako dva nože. Cítila jak jí vstávají chlupy na krku. Dokonce si pomyslela, jestli nemá náhodou, propocené skvrny na šatech, když ji tak dlouho zkoumá. Možná se jí to zdálo, ale v jeho očích zářilo něco nebezpečného. Něco co se dalo těžko popsat. Možná jí to pověděl její šestý smysl. Zamrazilo ji z toho na zádech.

        ,, Vypadá to, že už jste se seznámila s Marry. Zítra vám řekne co a jak. Buďte tu v osm.'' po těchto slovech se otočil, zamířil zpět do své kanceláře a nechal ji tam stát jako zkoprnělou.

Tak tady je první kapitola. Začít psát tuhle knížku byl takový spontánní nápad a ano, vím, že námět je tady na wattpadu trošku klišé ale každý si může psát co mu je libo a já doufám, že se to bude alespoň někomu líbit. Už jsem viděla horší věci. Každopádně budu ráda za jakýkoliv komentář. Ať už negativní, nebo pozitivní. Tak si to užijte. Budu se snažit přidávat co nejčastěji to půjde...Jo a snažím se aby to bylo pravopisně korektní, ale sem tam mi určitě ujede nějaký překlep tak se na mě nezlobte.