Kde jsme? (Draco & Hermiona)✅

2. - Rozhovor

Hermiona si také naložila plný talíř ovocného salátu a přisedla si ke stolu naproti Jane, která si už vychutnávala lehké obědové menu.
„Jaký jste vůbec měli víkend?" zeptala se Jane. Když neslyšela žádnou odpověď, zvedla hlavu od salátu a pátravě se na Hermionu zadívala. Pak se ušklíbla. „Ty se červenáš! Je mi to úplně jasný! Budu hádat - nevylezli jste z postele, že jo?"
„Ne tak nahlas, prosím tě," šeptla varovně Hermiona, ale nepodařilo se jí zakrýt spokojený úsměv. „Ale máš samozřejmě pravdu, strávili jsme víkend... velmi příjemným způsobem."
„Holka, ty máš kliku! Jaký je v posteli? Vsadím se, že s tím nekňubou Ronaldem se to vůbec nedá srovnávat!"
(Jane totiž nechápala, jak mohla Hermiona tak dlouho vydržet v takovém manželství - podle ní nefunkčním, jako bylo to s Ronem. Na fakt, že se rozešli, tenkrát reagovala slovy: „No konečně! Nezlob se na mě, Mio, ale to je to nejlepší, co se vám dvěma mohlo stát. Ron je možná dobrý kamarád, ale ty potřebuješ pořádného chlapa, ze kterého se ti podlomí kolena pokaždé, když se na tebe podívá!")
Hermiona se culila jako zamilovaná puberťačka. „No, další bod pro tebe! Je to... úžasný!"
Jane už nic neříkala, ale s úsměvem pokývala hlavou, že je jí všechno jasné a není třeba žádných dalších slov.
„Ale dost o nás, co jsi vůbec dělala o víkendu ty?" zeptala se tentokrát Hermiona. „Měli jste s Blaisem to smluvené rande?"
„No, rande bych tomu ještě neříkala, na to je asi brzo," odpověděla Jane, „přece jen je krátce po rozchodu a nechce nic uspěchat. Příjemně jsme si popovídali."
„Tomu se mi ani nechce věřit, že by to bral jen tak nezávazně - až budeš odnášet talíř, všimni si, jak se na tebe dívá!"
„Vážně se na nás kouká?" zašeptala Jane nevěřícně. 
„Na mě ne, na tebe přece!"
„Tak já si půjdu přidat ovoce, jo?"
Jane se zvedla od stolu a zamířila k pultu, kde si zaměstnanci nemocnice mohli nabrat ovoce i zeleninu dle libosti. Hermiona pobaveně sledovala, jak se nedaleko sedící Blaise okamžitě narovnal a zářivě se na její kamarádku usmál. Po chvilce se Jane vrátila a posadila se zpátky naproti Hermioně; tváře se jí přitom růžověly, jako kdyby stála venku na mrazu. 
„Ty se červenáš! Je mi to úplně jasný," napodobila ji zvesela Hermiona. „No, budeš s tím muset něco udělat - Blaise je do tebe blázen!"
Zbytek obědové pauzy probíhal ve veselém duchu.

-----------------------------------------------------------------------

Když se Hermiona dostala domů a nemusela už přemýšlet nad papírováním, které ji každý den čekalo v její kanceláři, myšlenky se jí točily jen a jen kolem Draca Malfoye. Tedy ona na něj myslela pořád, ale v nemocnici tyhle příjemné myšlenky musela trochu upozadit a věnovat se hlavně práci. Připadala si jako omámená nějakým lektvarem lásky; tak silné city ještě k žádnému jinému partnerovi necítila. Draco na tom byl patrně úplně stejně - stále se Hermiony dotýkal a říkal jí, jak se konečně cítí šťastný a svobodný.
Vzpomněla si na Janina slova o tom, že „celý víkend nevylezli z postele". No, to je samozřejmě přehnané, i když je pravda, že v posteli strávili mnoho chvil. A nejen v posteli...
Ufff! Hermiona cítila, jak se jí při těch vzpomínkách nahrnula do hlavy horkost. Bože, opravdu se chová jako nějaká nadržená patnáctka, která dostala svou první pusu v životě! Vzpamatuj se přece!
Neděle patřila Scorpiusovi. Draco s tím roztomilým rošťákem Hermionu nejprve ráno vyzvedli, pak si společně všichni tři vyšli na dlouhou procházku, naobědvali se v jedné příjemné v pizzerii (Scorpius jako fanoušek mudlovských vynálezů samozřejmě tuhle dobrotu znal) a pak celé odpoledne strávili v onom známém knihkupectví (Scorpius trval na tom, že musí Hermioně ukázat spoustu knížek, které přečetl a které má v plánu si přečíst). Večer oba Malfoyové zas Hermionu doprovodili do jejího bytu. Bylo to nádherný víkend a Hermiona už se těšila na další. Také jí velmi lichotilo to, jak se Draco v synově přítomnosti vůbec nestydí projevovat své city vůči ní - držel ji za ruku, něžně líbal do vlasů nebo držel kolem pasu a to všechno pro něj bylo naprosto normální a přirozené. Hermiona si mnohokrát škodolibě pomyslela, že k Pansy se takhle zřejmě nechoval.

„Scorpe, běž prosím napřed a počkej na mě před domem. Musím s Hermionou ještě něco probrat," požádal tehdy večer Draco svého syna. 
„Dobře, tati. Tak ahoj, Hermiono!"
„Ahoj, Scorpe, moc jsem si to s vámi užila," usmála se Hermiona a prcka na rozloučenou objala. Když osaměli, Draco přešel rovnou k věci. Vzal Hermioniny dlaně do svých a usmál se na ni. 
„Naši by tě chtěli konečně poznat osobně," řekl, „tak mě napadlo, jestli by se ti hodilo příští sobotu přijít k nám na večeři."
„Na Malfoy Manor?" zeptala se překvapeně Hermiona.
„Já vím, že na to místo nemáš zrovna ty nejhezčí vzpomínky, ale dovol mi to napravit."
„Ale ne, to jsem nemyslela... Já jen, jestli není ještě brzy... jestli se to hodí."
„Neboj se, Mio, mí rodiče nejsou zas tak příšerní."
Společně se rozesmáli. Hermiona vklouzla Dracovi do náruče. „Jestli myslíš, že je to dobrý nápad... tak dobře. Přijdu ráda," řekla tiše. Draco ji pevně objal.
„Já se pro tebe přemístím a budu pořád s tebou, nemusíš mít z ničeho strach."
Hermiona těm slovům chtěla věřit.