𝙔/𝙉 𝙞𝙣 𝘼𝙊𝙏 𝙛𝙖𝙣𝙛𝙞𝙘𝙩𝙞𝙤𝙣~

Kapitola 1.

POV Y/N-

crrrr, crrrr.. ozvalo se a já se vzbudila. další nudný- a joooo dneska je můj první den v průskumné jednotce vlastně. huh co se děje? slyším- POVÍDAJÍCÍ SI LIDI?! TO JSEM ZASE ZASPALA?!

"Dobré ráno ospalče heh.." ozvalo se ze dveří, byl to můj bratr Armin.. "Udělal jsem ti čaj tak se pojď najíst, ostatní už čekají"

"OSTATNÍ? VÍŠ PŘECE ŽE NENÁVIDÍM KDYŽ MĚ NĚKDO VIDÍ HNED PO TOM CO SE PROBUDÍM" řekla jsem z naštvanosti.

"Já vím ale bylo to domluveno a ty jsi to věděla" řekl Armin..

Ahhhhh jak já to tady nenávidím, právě jsem vztala a on už po mně chce abych se s někým viděla.. Dala jsem si na sebe triko a legíny a běžela jsem po schodišti dolů za ostatníma..

"dObRé RáNo!!!" na mě zavolali všichni..

"Zase jsi zaspala?! To snad není už možné haha" řekl Connie. "haha, haha moc vtipné, jestli chceš abych na tebe dneska byla hodně příjemná, pokračuj." odsekla jsem.

Sedla jsem si mezi Erena a Sashu a vzala si chléb s máslem, poté jsem si nalila čaj a- někdo na mě začal mluvit?

"Dobré ráno, Jak si se vyspala?" řekl Eren s klidným hlasem. "Dobré ráno, upřímně? nevyspala jsem se nějak extra dobře, měla jsem no-" "Noční můru?" Dodal Eren a pousmál se na mě. "Ah ano.." řekla jsem a oplatila mu úsměv.

Timeskip 10min.-

"Už jsem plnaaaa" řekla jsem. "Vážně? Skoro nic jsi nesně-" řekl Armin ale Sasha mu skočila do řeči. "MŮŽU TO PO TOBĚ DOJÍST?" "Tak samozřejmě jestli chceš heh" odpověděla jsem na Sashinu otázku. "JSI ANDĚL, DĚKUJU" Odpověděla Sasha a vzala jsi zbytek mého chlebu.

"Y/N? Neměla by ses jít obléct už do uniformy? Za chvíli musíme jít" Řekl Armin. "No vlastně že jo, díky za připomenutí ;-;" Řekla jsem s vyděšením v očích že budu pozdě a budu mít problém.

Běžela jsem rychle po schodišti nahoru do pokojů abych se rychle převlékla. Rychle jsem si vzala ze šatníku kožené opasky ale- BYLY ZAMOTANÉ?! MUSÍM JE RYCHLE ROZVÁZAT!

Timeskip 3min.-

Konečně jsou rozvázané! teď ai je už jen nasadit.. "SAKRA!" Zařvala jsem přes celý dům protože mi nešel zavázat korzet..

POV Eren-

Slyšel jsem Y/N zařvat "SAKRA!" co se asi děje..? "Pojď Erene, už musíme jít Y/N nás později dožene" Řekla Mikasa. "Jasně, běž zatím beze mě za chvíli přijdu" Běžel jsem za Y/N a řekl "Musíme už jí-". Zastavil jsem se a podíval se na Y/N.. Měla slzy v očích. "Jsi v pořádku?.." "Ne! Nejde mi to nasadit!.." Řekla Y/N. Šel jsem k ní blíž a zavázal jí korzet. "Vše je v pořádku nesmíš stresovat z takových maličkostí, hlavně nesmíš být naštvaná, hold prostě přijdeme pozdě, nic se neděje" Utěšil jsem ji.

"To říká někdo kdo má problémy se uklidnit když se vzteká" Řekla Y/N provokativně.

"To není pravda! Já se náhodou umím zklidnit v pohodě" Lhal jsem..

"Vážně? Mně to teda tak nepřipadá pffTT.. HAHA"

"Čemu se sakra směješ?!"

"J-já.. T-ty.. PFFTTT HAHAHAH TY SEŠ TAK MOC VTIPNEJ"

"Mhm jasně.. Teď pojď nebo ještě budeme mít problémy že jdeme pozdě" Odpověděl jsem. "Jasně už jdu hehe" Odpověděla Y/N.

Po cestě na místo kde jsme se měli setkat s naším novým kapitánem jsme si s Y/N povídali o různých věcech.

Když jsme na místo dorazili ostatní už tam byli. "Omlouváme se za zpoždění veliteli!" Řekli jsme s Y/N naráz. "Eren Yeager, Y/N Arlert jste zase pozdě! Víte co mi nikdy nedošlo? Všichni bydlíte ve stejném domě ale vy dva jste vždy pozdě!" Řekl náš velitel.
"Omlouváme se!" Řekli jsme s Y/N. "Tak se už seřaďte!" Řekl velitel a přestal nás vnímat. Chvíli jsme si povídali a potom přijel náš nový kapitán..

-První kapitola mého příběhu! Doufám že se vám tato "fanfikce" bude líbit.. Pokračování zítra!