Tipy na knížky

451 stupňů Fahrenheita

Autor: Ray Bradbury

Žánr: sci-fi román

Úvod: Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů", kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem"? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu" se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku.

Můj názor: Tato útlounká knížečka v sobě skrývá víc myšlenek než bych čekala. Už po pár stránkách mi přišlo až neskutečné, jak autor dokázal popsat dnešní svět. Sice je to dystopie, ale je tak podobná současnému světu. Mušličky, velké obrazovky, malé přenosné televize.. V duchu jsem nad tím žasla. A pálení knih mě doteď, jako knihomola, vnitřně ničí. Lidé v podstatě bez nějakého cítění, jen zábava bez myšlenek a žádný klid. Bereme zábavu jako klid? Nebo je to také něco uspěchaného? Co čteme spíše - dlouhý článek, nebo jen řvoucí titulky? Jsme línější a línější. Všude je rychlost, všude je spěch. Pravý smysl kultury zaniká. Lidé jsou líní i přemýšlet. Protože to vyžaduje čas. Čas. Nemůžeš být chytrý, to se do společnosti nehodí. Nemůžeš přemýšlet. Chtěj jen zábavu a senzace. Jen pak zapomeneš, co jsi dělal před pár minutami. Hlavní hrdina byl už zpočátku uvědomělejší než ostatní. Dějová linka příběhu je jednoduchá, ale nedivte se. To byl totiž autorův záměr. Co může mnohé odradit, jsou právě zdlouhavé myšlenky hlavního hrdiny. I já sama jsem se občas musela držet, abych nepřeskakovala. Spousta metafor a narážek na bezcitnost. Budete muset přemýšlet. Ale vy budete dokonce chtít. Protože tohle dílo, které bylo napsáno necelé desetiletí po druhé světové válce, je podle mého názoru něco jako naše křišťálová koule. Protože se bojím, že takhle opravdu jednou skončíme. Konec byl na mne trochu delší a nudnější než zbytek knihy. Na druhou stranu ale knížku opravdu moc doporučuji, například pokud ji máte v maturitním seznamu. Je to tenoučké a máte to rychle přečtené. A naposledy: Přemýšlí se o tom samo.

Doufám, že si užíváte prázdniny se vším všudy! A s knížkou!

Motto knihy: Jeden den, jedna kniha.