Hrdinkou v této době

-1- Prolog

,,Luisy neběhej v kuchyni!"  Okřikla jsem Luise  z pokoje z něhož vycházel roztomilý dětský smích malé Nelly, kterou jsem přebalovala. Roztomilá tvářička Nellynky se řechtala na celé kolo. ,,Ale mamíííííí..." Zavolal Luis a já jen slyšela zařinchtit  sklo a stihla se pomodlit, aby byl Luis v pořádku. ,,Tomme prosím!" Zavolala jsem znovu tentokrát na svého manžela. Z tónu mého hlasu jsem věděla že Tomm věděl co potřebuji. 

Obracela jsem poslední lívanec. U stolu mlaskal Luis, srkal čaj Tomm a lívanec žvýkala Nella. Vše se zdálo jako rodinná idilka, ale opak byl pravdou.... Luis měl být za půl hodiny ve školce, já s Nellou u doktorky a Tomm v práci. To jsem ještě musela převlékat Nellu od marmelády, hledat pláštěnku a holínky do školky a málem bych zapomněla na úklid. 

Už jsme měly vyjít když volala babička ,,Ano mami?" Zvedla jsem to své milé matce ,,co potřebuješ.?" ,,Jen tě upozornit že si máte dát pozor na ten nový vir nebo co, když mi to slíbíš tak se s tebou rozloučím a nechám tě dál spěchat." Nezbývalo mi nic jiného ,,Ano, slibuju, pa."

,,Mamí o čem to mluvila babička?" Optal se Luis a jen tak jsem mu stačila odpovědět ,, To je nemoc z Číny, ale neboj tady není." a Nella začala křičet ,,Babííííí babíííí."   ,,A do školky!" vykřikla jsem a šlo se.

,,Tak jaký jsi měla den zlato?"  Optal se mně manžel, děti už spali a my měli chvíli pro sebe. ,,Mateřský, ale úžasný, máme tu nejlepší rodinu na světě."  Na to mi Tomm odvětil, to co jsem čekala ,, Sice nejsme jediní, ale takováto manželství jsou v tomto století vzácná." Tomm byl psycholog, vždy se trápil lidskými příběhy, když byl malí a tak se rozhodl pro toto povolání, né že by to bylo jen tak,  měl těžké dětství domácí násilí, stresy z rodičů, myšlenky na sebevraždu atd. Prostě u nich doma to taková idilka nebyla a tak se rozhodl pro právě toto povolání a já ho ve všem podporovala. Nechtěla jsem kazit atmosféru, ale zeptat jsem se musela ,,Tomme Luis se dnes ptal na ten vir z Číny a já jsem mu řekla ,To je nemoc z Číny, ale neboj tady není.' Asi to uklidnilo jeho, ale mě ne já mám strach, co když se to sem dostane?" Položila jsem si rameno na Tommovo rameno a čekala na dlouho očekávanou odpověď, která zazněla po chvíli ticha ,,Neboj, kdyby se to sem dostalo my se ubráníme!" Řekl rozhodně a tak jsem myšlenku na tento problém vypustila z hlavy. 

Ahoj, dnes je to přesně rok od prvních vládních nařízení týkající se koronaviru. Tento rok byl pro každého z nás těžký, deprese provázeli naše dny, slzy vypili oceány a naše nálady nebyly úplně nejlehčí zvládat. Přesto jsme to spolu zvládly! Každý den v této pandemii nebyl lehký, ale byl to den a den je dar! Díky pandemii jsme poznali spousty nových věcí a pro mně to byla hlavně tato: Díky této situaci si dokážeme vážit každého normálního dne,, dne bez roušky a dezinfekcí a citát: 

 ,,Každý den je požehnáním, každá chyba, převrat, slza, úsměv, radost, smích. Když do svých dnů můžeš pozvat  i přátelé, lidi co miluješ, rodinu, Boha, radost z každého člověka na ulici, jízdu autobusem, cestu do školy, tento den poté nabyde mnohem a mnohem více a je to vzácnost, poklad, který nosíš ve svých vzpomínkách a v srdci." 

Pro nás to bylo těžké, ale co pro doktory, sestřičky, hasiče, policii, psychology, i uklízečku v nemocnicích, každého v První linii. Wow Jsou zlatí! Patří mezi hrdiny této doby. Proto je tady můj příběh, tímto příběhem bych chtěla vzdát hold a poděkovat všem lidem kteří pomáhali, pomáhají a budou pomáhat! DĚKUJI!!!!!!!!! Xoxo Týna_Chris